Vica Kerekes : Nikdy bych nešla na plastiku a nenechala se potetovat!
Na čem Vica momentálně pracuje
Minulý týden vstoupil do kin film Casino.sk, brzy bude Vica k vidění také v maďarské romantické komedii Hab (Pěna) a na přelomu roku se očekává premiéra německo-amerického válečného filmu Resistance. Přes léto Vica točila slovenskou adaptaci seriálu Lice Mother a v České televizi ji uvidíme v dalším díle výpravného historického filmu Marie Terezie.
Momentálně Vica odpočívá, žije střídavě v Praze a Budapešti a pracuje na tom, aby před další hereckou výzvou byla v psychické i fyzické kondici. Cvičí, učí se jazyky a sází stromy.
Vicin recept na krásu a na život:
Neměla jsem ráda svoje pihy
Jako malá jsem své pihy nesnášela. Byla jsem z nich nešťastná, snažila jsem se je zakrývat pudrem nebo make-upem, který jsem sebrala mámě… Až později, když mi muži začali lichotit, jsem si řekla, že už ty pihy řešit nebudu, že každý jsme do života dostali něco. A dneska? Dneska se těším, až vysvitne sluníčko a pihy mi vyskáčou.
Maminka byla vždycky krásná
Moje máma mívala jeden make-up a jednu tužku, ale vždycky byla neskutečně upravená, měla pokaždé nalakované nehty a nádherně učesané vlasy. Jako malé dítě jsem vnímala, že je to krásná žena a že o sebe pečuje.
Líčila jsem se víc než dnes
Když mi bylo asi šestnáct, líčila jsem se víc, než se líčím teď. Brala jsem mámě tu její jedinou tužku a zkoušela jsem, jak se mění moje tvář. Myslím, že je to přirozený vývoj, že tyhle věci musíme otestovat. Až později jsem si uvědomila, že největší dar, který máme, je naše přirozenost.
Muži to vycítí
Nejkrásnější si připadám, když je mi dobře. A muži vždycky poznají, když se žena cítí ve své kůži. Proto si myslím, že bychom měly najít tu svou polohu, ve které si připadáme sebevědomě a jsme samy sebou. Ale pozor, musíme k sobě být upřímné a nechtít něco, co nám nebylo naděleno. Jsou holky, kterým sluší výrazné rtěnky a linky nebo extrémní účesy, ale musí to k nim patřit. Nesmí být znát, že to je jen kompenzace chybějícího sebevědomí.
Péče o sebe
Péče o sebe pro mě neznamená jen starost o fyzickou stránku, beru to tak, že ve chvílích před zrcadlem se díváme i do vlastního nitra. Je to čas, který trávíme sami se sebou. Já si svůj ranní a večerní rituál nikdy nenechám vzít. Nejdřív očistím pleť – i po ránu, protože v noci se náš organismus čistí. Pak si nanesu masku, a zatímco působí, jdu si uvařit bylinkový čaj, který mám od jednoho stařečka. Pak si sednu do jogínského sedu před velké zrcadlo, popíjím čaj a přemýšlím o tom, co mě ten den čeká.
Co přesně jím a piju
Piju své bylinkové čaje – ořech, kopřiva… Každý den mám jiný, na podporu jiného orgánu. Pak si dávám vitamín C, makový a dýňový olej, koenzym Q10 a každý den jím také med.
Nevěřím na diety, radši naslouchám svému tělu. Většinou snídám ranní ovocný shake – avokádo s banánem a brusinkami, do toho kakaové boby, kokosové mléko, různá semínka. Ale když jsem s maminkou, tak si ráno dáme i pálenku. Miluju uzeniny, takže občas jím klobásky a škvarky, ale pak to třeba čtyři dny nějak kompenzuju.
Jak se starám o tělo
Snažím se přijít na to, co je pro mé tělo přirozené. Chvíli cvičím extrémně, třeba pětkrát týdně, a pak zas vůbec. Když necvičím, hlídám si o trochu víc jídelníček. Zjistila jsem, že mi nesluší, když jsem příliš hubená, kostnatá, ale na druhé straně bych nechtěla vážit víc než 60 kg. Nejde mi o to vypadat jako fitness lady, spíš se snažím, abych byla zdravá.
Péčí o sebe sloužím i ostatním
Svou pleť vnímám jako pracovní nástroj. Když se o sebe staráte každý den, není potřeba žádná extra péče. Ráno použiju oleje, masku a potom svoje krémy. Maskérky mi často děkují, že přicházím z domova už dokonale připravená, takže mohou rovnou nanést make-up.
Nikdy bych…
Nikdy bych se nenechala potetovat, protože před natáčením by mě museli připravovat o hodinu nebo hodinu a půl déle. A nikdy bych nešla spát neodlíčená. Je to zvyk, anebo mi možná už duše nedovolí jít spát a neodstranit ze sebe nečistoty z celého dne. Taky jsem si dala slib, že si nikdy do tváře nenechám píchat ani řezat. Myslím, že vrásky k nám patří. Měli bychom o nich mluvit a měli bychom je víc ukazovat. Jsem dokonce i proti retuším!