Věra Čáslavská se narodila 3. května 1942 v Praze. Její otec vlastnil obchod s lahůdkami, který ale musel po roce 1948 zavřít. Dceři kladl na srdce, že člověk musí být hrdý a nikdy nesmí podlehnout skepsi. Od něj se Věra zřejmě nejvíce učila tomu, jak být silná.

Živila se jako písařka, toužila po studiu medicíny. V začátcích se věnovala krasobruslení, baletu a běhu. Klíčové pro ni bylo setkání s trenérkou gymnastiky Evou Bosákovou, která si ji vzala pod svá křídla, ale tvrdila, že Věra nemá dostatek talentu. Už za tři roky ale skončila druhá na mistrovství republiky, hned za Bosákovou, a za pět let se stala profesionální gymnastkou.

Mexiko 1968

Z olympiády v Tokiu v roce 1964 si odnesla tři zlaté medaile a samurajský meč za odhodlání a fair play. Když se vrátila domů do Československa, prezident jí zařídil zvýšení platu. O čtyři roky později podepsala 2000 slov, podporovala antikomunistická hnutí a odmítala sovětskou invazi do ČSSR. To se jí stalo osudným. Během olympiády v Mexiku svůj protest proti okupaci prezentovala veřejně, když při udělování medailí začala hrát sovětská hymna, sklopila hlavu a odvrátila pohled. Komunistický režim v Československu jí za to sečetl poslední dny její kariéry.

Nežádoucí sportovkyně

Při pobytu v Mexiku se Čáslavská provdala za atleta Josefa Odložila. Tehdy vůbec netušila, co ji čeká za trápení. Po návratu domů toužila po práci trenérky, ale byla smazána z řad tělovýchovné jednoty. Čekala dítě – dceru Radku – a práci nedostala pět let. Studovala dálkově školu a narodilo se jí druhé dítě, syn Martin.

Manžel alkoholik

V nelehké době neměla klid ani v soukromí. Manželství s hrubým Odložilem pro ni představovalo peklo. Odložil byl agresivní, bil jejich dceru a obě děti týral i psychicky. Čáslavská se nakonec rozhodla pro rozvod, ale její trápení tím neskončilo. Manžel ji, posilněn alkoholem, neustále pronásledoval a nadával. Alkohol se mu stal nakonec osudným, když v 55 letech zemřel při potyčce na diskotéce, kde shodou okolností byl i jeho syn Martin. Ten byl za otcovu smrt odsouzen, z vězení se dostal až díky amnestii. Čáslavská prožila chvíle plné strachu a smutku, upadla do depresí. Když se její stav začínal zlepšovat a ona se přestala bát vystupovat na veřejnosti, onemocněla rakovinou slinivky. Nemoc se v létě 2006 zhoršila. 30. srpna jela na prohlídku do nemocnice, kde zůstala a kde také na následky nemoci zemřela.