Utajené detaily z Kajínkova útěku z Mírova: Hrozba smrti a jedna horší zrada než druhá

Jiří Kajínek, který si na Mírově odpykával doživotní trest za dvojnásobnou vraždu (později dostal milost), považuje svůj útěk z 29. října 2000 za klíčový moment. „Byl to zásadní krok k tomu, abych se dostal na svobodu,“ říká v rozhovoru pro eXtra.cz. Plánovat ho začal hned po příchodu na Mírov, když viděl, že legální cesta k obnově procesu neexistuje. Byl odhodlaný riskovat všechno. „Říkal jsem, že radši ať mě tam zastřelí, než abych seděl ve vězení za něco, co jsem neudělal,“ tvrdí.

Vteřiny od smrti

Samotný útěk měl podle Kajínka, který stále trvá na své nevině, proběhnout hladce a bez střelby. Vše ale zkomplikoval jeho spoluvězeň Martin Vlasák, který měl utíkat s ním. „Celý ten útěk byl připravený tak, že k tomu výstřelu vůbec nemělo dojít. K tomu, že na mě stříleli, došlo kvůli problému s Vlasákem,“ vysvětluje Kajínek.

slova

Drsná slova Kajínka o propuštěném vrahovi Vocáskovi: Vůči parťákovi z basy si nebral servítky

Vlasák se prý bál, že se přetrhne lano. „Martin Vlasák, takový zbabělec, pořád se bál, že se to utrhne, tak jsme kvůli němu museli udělat silnější lano. Tím se to lano zkrátilo a tím pádem napoprvé nedosáhlo na zábradlí, kde se mělo zaháknout,“ popisuje Kajínek osudové vteřiny. „Musel jsem ho potom nastavit zase jiným lanem. A to bylo to zpoždění těch vteřin, které stačily na to, aby potom na mě ten hlídač mohl střílet. Kdyby se to povedlo napoprvé, vůbec by na mě nevystřelil.“

Proč neutekl do ciziny?

Mnozí se divili, proč Kajínek po útěku nezmizel v zahraničí. Jeho plán byl ale jiný. Chtěl dokázat svou údajnou nevinu. „Mně nešlo o to, abych utekl a lehl si na pláž. Mně šlo o to, aby se ukázalo, že jsem odsouzený za něco, co jsem neudělal,“ zdůrazňuje. Měl v Praze připravené dva tajné byty, kde chtěl tři měsíce vyčkávat.

Počítal s tím, že klíčový svědek Vojtěch Pokoš a soudce Vladimír Polák dostanou policejní ochranu, která ale bude po čase zrušena. „Čekal jsem, že po třech měsících se ochrana zruší. A pak já přijdu požádat pana Pokoše, aby řekl pravdu,“ odhaluje svůj plán. Věřil, že Pokoš by se ho bál a „konečně by přiznal, že Kajínek nestřílel“. Teprve potom by odjel do zahraničí a čekal na vyřešení případu.

Past u Černých

Plán ale selhal hned na začátku. Oba lidé, kteří mu měli zajistit byty, ho podle jeho slov zradili. „Nevěřili tomu, že se to povede, tak to neudělali,“ říká Kajínek. Musel improvizovat a skončil v bytě Marie Černé, manželky Ludvíka Černého, jednoho z orlických vrahů. To se mu stalo osudným.

PŘÁNÍ

Poslední slova na svobodě: Novotný se před nástupem do vězení plácal po zádech s Kajínkem

„Všechno bylo podle plánu až na to, že bohužel naši čeští udavači...,“ povzdechl si Kajínek. Podle něj Marie Černá řekla manželovi, že je u nich. Ludvík Černý to prozradil Vlasákovi ve vězení. A Vlasák informaci prodal policii výměnou za snížení trestu. Po 40 dnech na svobodě Kajínka zatklo komando. „Problém jsou vždycky lidi. Jakmile musíte spoléhat na nějaké lidi, tak ti lidé prostě bohužel jsou nespolehliví,“ dodává Kajínek.

Útěk mi pomohl na svobodu

Přestože byl dopaden, útěku nelituje. Naopak. „Mně útěk rozhodně nepřitížil, mě útěk dostal na svobodu,“ říká jasně s odkazem na pozdější milost od prezidenta Miloše Zemana. I během těch 40 dní na útěku se prý pohyboval volně. „Chodil jsem do kina, chodil jsem běhat do parku, prostě úplně v pohodě. Pod svícnem je největší tma,“ usmívá se dnes.

Doporučené video: Rozhovor s Jiřím Kajínkem:

Na otázku, zda by útěk zopakoval, odpovídá bez váhání: „Určitě.“ Dnes by to ale bylo složitější. „Oni na to udělali různá opatření. Ale vždycky jdou zase ta opatření nějak obejít,“ uzavírá Jiří Kajínek.

+ Dalších 7 fotografií

GLOSA: Kotek vládne zábavě. Jeho tempo ale budí otázky