Hercova nevlastní sestra Julie Juhanová prozradila, že Jiří byl fixován na jejího otce Jaroslava Juhana, s nímž bydleli společně se sestrou Evelynou a maminkou Jiřinou Steimarovou. Když Jaroslav emigroval do Ameriky, zasáhl je všechny stesk, zejména pak Jiřího. Ten si jej vybíjel vskutku zajímavým způsobem – byl doma přistižen s milenkou svého otčíma, jistou paní Hlaváčkovou. Těžko říci, jestli se díky její společnosti cítil svému nevlastnímu otci blíž, či zda k ní pouze choval totožné city.

Noblesní cholerik

Kodet byl znám jako herec, který dokáže působit noblesně, ale vzápětí umí explodovat do polohy cholerika. I přes svůj talent se na DAMU dostal až na třetí pokus. Diplom ze školy ale nikdy nezískal – nedostal totiž ani jeden zápočet z ruského jazyka. Z DAMU zamířil do Východočeského divadla v Pardubicích a do ostravského Divadla Petra Bezruče. Stál také u zrodu Činoherního klubu a stal se rovněž členem činohry Národního divadla.

Když o sobě před prověrkovou komisí, která se ho zeptala, jaký je jeho poměr k socialistickému zřízení, prohlásil, že je royalista, měl na deset let zákaz pracovat v televizi. Navíc bylo určeno, že smí dostávat jen malé a záporné role.

Milované Pelíšky

V devadesátých letech ale nakonec přišlo několik úžasných filmových příležitostí: ty nejzajímavější až v závěru jeho života zejména díky režiséru Janu Hřebejkovi. Ten jej obsadil do snímku Musíme si pomáhat a do divácky oblíbené komedie Pelíšky. Jeho hlášky typu „proletáři všech zemí, vyližte si p…“ nebo „dávám bolševikovi rok, maximálně dva“ si diváci oblíbili natolik, že je mnozí používali jako hlasovou schránku.

Jiří Kodet byl dvakrát ženatý – s první manželkou Renatou měl dceru Karolínu, s druhou ženou Soňou měl syna Iana a dceru Barboru, která je také herečkou. Do filmového nebe odešel po dlouhé nemoci v roce 2005 v sedmaše­desáti letech.