Když prezident Miloš Zeman (73) 11. května loňského roku uvedl, že ve druhé polovině května udělí Jiřímu Kajínkovi milost, nikdo tomu nemohl uvěřit. Kajínek byl ve vězení od února roku 1994, nepočítaje dny, kdy byl na útěku. A byl to právě únik z vězení, který jej proslavil nejvíce.

Svůj trest Kajínek odpykával za vraždu dvou osob z roku 1993. Podle pravomocného rozhodnutí z roku 1998 zastřelil podnikatele Štefana Jandu a také jeho bodyguarda Juliana Pokoše. Druhý strážce, Vojtěch Pokoš, přežil a jako hlavní svědek v procesu Kajínka označil za vraha. Kajínek byl odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody, vinu na vraždách ale nikdy nepřiznal a opakovaně se snažil o obnovu procesu.

Z vězení v Rý­novicích Jiří Kajínek vyšel na svobodu 23. května kolem půl druhé odpoledne. V plánu měl projít potají, ale nakonec se rozhodl pro cestu hlavní bránou. V dnes už legendárním zeleném tílku předstoupil před novináře, kteří na něj před káznicí už netrpělivě čekali, a zahájil svůj krátký proslov: „Rád bych vám všem poděkoval, že jste na mě čekali, chtěl bych jenom říci pár slov, a potom, když budete chtít, se mě můžete na něco zeptat."

Po zodpovězení otázek a rozdání autogramů odjel se svou partnerkou, psycholožkou Magdou Gubovou, do Prahy. Tam navštívil Karlův most, který je jeho srdeční záležitostí, a vydali se také na jízdu po Vltavě, kterou možná oslaví i dnešní výročí propuštění.

Kajínek žije momentálně v Brně společně s Gubovou, s níž se seznámil již na začátku 90. let. Doktorka vězně v káznici navštěvovala pravidelně, vynechala pouze jedno setkání. On si její spolehlivosti nesmírně váží.

Po propuštění na svobodu se na Kajínka prý snažily nalepit mnohé pofidérní osoby, které na něm chtěly vydělat nebo jej dokonce žádaly o peníze. Jak ale sám řekl, je jen chudým vězněm. Pravidelně cvičí, pracuje na své další knize a snaží se žít život spořádaného a obyčejného člověka.