Nikdy jsem neměl problém s tím, abych akceptoval jinakost. Mám porozumění pro čím dál menší procento heterosexuálů, jsem proti ponižování translidí, černochů a dalších ras, trpaslíků, tlustých, tenkých, voličů Miloše Zemana (73) či Tomia Okamury, (i když u těch dvou posledních skupin to platí v případě, pokud projeví alespoň elementární náznak přítomnosti mozku).

Danteho peklo

Co mi ale hlava nebere, to je ztělesnění Danteho pekla v lidské podobě, Rodrigo Alves (34). Tedy mimoň, jenž se rozhodl stát živoucím Kenem. Podstoupil kvůli tomu asi tři a půl miliardy plastických operacích, po nichž má s mužskou panenkou společného možná jen to, že je lepší tomu utrhnout hlavičku a vyhodit oba díly do koše.

Bývalý chlapec, jenž si nechal na pivní pupek kanagonem přilepit sixpack, takže působí spíš jako odchlupený King Kong (sorry, přerostlá opice, furt jsi mnohem větší sympoška!), je evidentně slávychtivý a nejspíš i nemocný.

Hoďte na něj klecové lůžko!

Asi by bylo lepší nepodporovat ho v jeho obsesích a hodit na něj síť nebo rovnou raději celé klecové lůžko. Jenže protože dnes už neexistují panoptika, kam veřejnost dříve chodila pozorovat podobně kuriózní lidi, je všechno jinak. Máme totiž sociální sítě, takže se z Rodriga stala globální celebrita.

Všichni se chtějí podívat na něco hnusnějšího, než je týden nemytá slepenina jejich chlupů z podpaždí, takže i když se lidem z týpka zvedá kufr, zájem o něj je enormní.

A díky tomu se dostal do Prahy. Kolegyně novinářky říkaly, že na něj změnily naživo názor, že je hrozně fajn. To dokázal, když se při návštěvě nejdřív nechal zase vylepšit, v noci se pak sežral jako dobytek a po odjezdu z Prahy pomluvil plastickou chiruržku, která jej měla na starosti při servisním zásahu.

Nádor místo tváře

Vlastně ani nevím, jestli nemá pravdu. Třeba je dotyčná nejhorší řeznice světa (spíš naopak), ale u Alvese to vlastně funguje tak, že když něco pomluví, měli bychom si to hned pořídit.

„Jsem hodně rozčílený a lituji toho, že jsem dal svou tvář do rukou doktorům v Česku. Zku*vili mi obličej,“ napsalo stvoření.

Jenže podle mě už nic zkazit nešlo. Jeho tváři by po všech těch zásazích pomohlo jediné: amputovat ji a přišít mu na lebku jeho vlastní řitní otvor, s kterým by se mohlo začít nanovo. Češi totiž za aktuální podobu „nádoru“, co nosí na hlavě, opravdu nemohou.

Údy nemají mít pas!

„Milému“ Rodrigovi bych za sebe osobně doporučil, aby se k nám už nevracel. Kremace tu máme sice docela levné, ale ty by ho bohužel asi nebavily. A i bez něj tu provozujeme dost vlastních exotů, kteří nás baví i bez plastik.

V Česku navíc pánské údy většinou schováváme v kalhotách (či naložené v alkoholu v lékařských sbírkách), ne aby nám přilétaly s pasem odněkud z ciziny držkovat o tom, jak ničíme něco, s čím se už léta nedá vůbec nic dělat…