Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy StarDance 2019 Extra Host (pořad) demonstrace proti Babišovi Události roku 2019

Nejnovější kauzy

Tofi a Vaculík po 28 letech zase ve filmu: Jak Sagvan vzpomíná na natáčení a co ho dojalo?

+ Dalších 32 fotografií
ROZHOVOR
Necelé tři desítky let poté, co spolu natočili dvojku Kamaráda do deště, zase nejspíš uvidíme Sagvana Tofiho (54) a Lukáše Vaculíka (57) spolu na stříbrném plátně. Jaké je jejich přátelství, v čem se liší a jak probíhalo natáčení jejich legendárních snímků, o tom jsme si povídali s mladším z nich. Podívejte se také do velmi rozsáhlé fotogalerie.

Sagvane Tofi, první film, ve kterém jste se objevil, byl Vítr v kapse. Role Cyrila vás vynesla nahoru.

„To jsem poprvé zažil horečku ze slávy. Ale je fajn, že se mi to stalo už v sedmnácti letech. Když se to projeví až v pozdějším věku, člověk pak neví, co se s ním děje. Bylo to ale dobré na holky. Vedlejším produktem toho byla samozřejmě závist. Taky jsem už jako známý obličej nemohl dělat svobodně tolik věcí jako dřív.“

Byl jste idolem všech dospívajících slečen. Neměl jste jich za chvilku skoro plné zuby?

„To ne. Na to si chlap rychle zvykne. Mně to vyhovovalo, kolik známostí jsem tehdy měl a všechno jsem to zvládal. V sedmnácti nebo v osmnácti je to ideální počet. Taky jsem neměl nic jiného na práci než honit holky. To byly časy! Pomalu bych si přál, aby se ta doba vrátila.“ (směje se)

Už tehdy jste si dobře začali rozumět s Lukášem Vaculíkem?

„Byl jsem v prvním ročníku na konzervatoři, Lukáš už ve čtvrtém a byl hvězda. Měl za sebou už Lásky mezi kapkami deště nebo seriál Dobrá voda. Vzhlížel jsem k němu. V Kamarádovi do deště o pět let později už jsme byli zaběhlá dvojka.“

Jaký je mezi vámi rozdíl?

„Vždycky jsme byli každý jiný. Já číslo pořád na pokraji nějakého maléru, Lukáš byl zase vždycky kliďas. V životě jsem ho neslyšel někoho pomlouvat. Je spíš introvert, já naopak spíš bouřlivák. To nám zůstalo doteď. Proto si tak rozumíme. Kvůli těm rozdílům jsme si padli do oka herecky i kamarádsky. A myslím si, že rozdíl mezi námi se projevil i na úspěchu našich filmů. Diváky to bavilo.“

Vyhledáváte se v soukromí?

„Vždycky jsme měli vlastní okruh známých a kamarádů, ale čas od času se potkáváme. A hlavně spolu už deset let hrajeme divadlo. Dřív jsem ho dělat nechtěl, tíhl jsem víc k filmu a muzice. Pak jsme se ale setkali na Dětech ráje a od té doby jsme spolu i na jevišti.“

Jak vůbec na Vítr v kapse vzpomínáte? Hráli tam s vámi například Karel Augusta nebo Bronislav Poloczek.

„Nejsem moc vzpomínací typ, spíš se dívám dopředu. Ale pamatuju si, že to pro mě byli páni herci. Byl jsem ucho, ve škole jsme všichni chtěli být slavní. A já hned v prvním ročníku dostal takovou roli a hrál s hvězdami. Bylo to skvělé.“

Ve filmu jste se snažil sbalit dívku ze skladu, která vám dávala najevo, že o vás nemá zájem. Líbila se vám Zorra Ulla Kesslerová i ve skutečnosti?

„Samozřejmě že líbila. Byla hodně dobrá. Ale pro mě byla nedostupná. Pokud vím, byla to snad bývalá manželka Petra Hapky, v Itálii natáčela hodně zajímavé filmy (hororové, erotické i sadistické – pozn. red.).“

První láska

Prý jste se v té době poprvé zamiloval. Je to pravda?

„Ano. Jmenovala se Zuzana, bydlela v Plzni na Borech. Byla to moje první velká láska. Poznali jsme se během natáčení. A já za ní chodil místo doučování, které bylo podmínkou, aby mě pustili ze školy, takže jsem pak měl na konzervatoři problémy. V prvním ročníku se totiž natáčet zakazovalo, ale produkce si to nějak vybojovala. Za Zuzanou jsem pak jezdil vlakem i po filmu. Byla starší než já a hodně jsem ji miloval.“

Zkoušel jsem se teď na Vítr v kapse dívat, ale upřímně se to už dnes nedá. Vlastně je to film o práci v nějakém socialistickém kolektivu a o dvou průšvihářích.

„Je pravda, že se nám tehdy podařilo zpopularizovat dělnickou profesi v továrnách. Je to vyloženě dělnický film. Ale režisér Soukup byl dobrý, že tam přidal nás, dva grázly. Úspěch filmů je jeho práce. Byl to on, kdo mě objevil a kdo nás s Lukášem objevil jako dvojici. Jsem mu vděčný za celou kariéru, natočil jsem s ním nejlepší filmy.“

Ve svém prvním snímku jste na konci zemřel.

„To si pamatujete dobře. Já sám nad sebou plakal, když jsem to viděl na projekci. Přišlo mi líto, že jsem zemřel.“

Pak je tu samozřejmě film Kamarád do deště.

„To už byla frajeřinka. Byli jsme oba hvězdy a mělo to velký úspěch v kinech.“

Nemusel vás někdo ze zkušenějších kolegů usměrňovat?

„Ani ne. Možná působím jinak, ale při práci jsem vždycky vůči ostatním pokorný. Tehdy jsem se snažil soustředit hlavně sám na sebe, abych před kamerou nepůsobil moc křečovitě. Jaroslav Soukup měl největší zásluhu na tom, že jsme hráli přirozeně, civilně. Proto má ten film doteď kouzlo, protože to vypadá, že vlastně vůbec nehrajeme.“

Budoucnost

Je zajímavé, že většina diváků si asi myslí, že neděláte nic jiného, než že si užíváte na party. Asi by je překvapilo, že máte rodinu, dítě a jste docela zodpovědný podnikatel. Vyhovuje vám, když se vaše soukromí neřeší?

„Ať si o mně každý myslí, co chce. Svoji rodinu nikam do médií necpu, ale ani ji neschovávám. A co se týče práce, tak si žiju spokojeně. Teď jsem producentem. Starám se o své kolegy, o herce, a snažím se, aby měli zaplaceno. Daří se mi v tom už deset let. Jsem na to pyšný. Mám už připravené další věci, muzikály, ale jsou tu i nabídky na film.“

Měl by být s Lukášem Vaculíkem?

„Ano, ta nabídka je na natáčení s Lukášem. Ale chtěli bychom taky vrátit do Prahy Děti ráje, uvažujeme i o dvojce.“

Mohlo by vás zajímat

Další články