Václav se nikdy netajil svou homosexualitou a ještě před deseti lety, když ještě mohl chodit do společnosti, se po jeho boku objevovali pohlední kluci. On sám si myslel, že jeho sexuální dráhu jasně poznamenal zážitek z raného mládí. A zprznit ho dle jeho tvrzení měl coby třináctiletého fa­rář.

„Byli jsme s kamarády na výletě na horách a stavili se i v Úpici v kostele. Faráře tam dělal příbuzný jednoho z kluků. Pamatuju si, že jsme tam na tajňačku pili mešní víno. Jenže ten velebníček nás načapal a začal bouřit, že to nahlásí a že budeme mít zkažený život,“ vyprávěl autorovi těchto řádků před pár lety Glazar, který nedávno odešel na věčnost.

„Kamarád pak někam utekl, já ne. A tak mi velebný pán ten život začal kazit. Aspoň si to myslel. V sakristii jsem poznal boží hůl,“ říkal bez obalu. Tehdy se ovšem žádná mašinerie policejního vyšetřování nerozjela, herec byl totiž kupodivu sluhovi Božímu nadmíru vděčný.

„Církev mi ten den ukázala správnou cestu, kterou se ubírat. Vlastně mi to ještě posvětila, že jsem na kluky, takže jsem jí doteď vděčný. Ani mě nenapadlo, že bych to hlásil. Už kvůli tomu, že mě to fakt strašně bavilo,“ tvrdil Václav Glazar.

Otázka je, jestli ho znásilnění opravdu nepoznamenalo a zda z něj jen kvůli pobavení publika neudělal pouhou historku k zasmání. Nebyl žádný velký bolestínek a stěžovatel a miloval, když se mu povedlo někoho rozesmát.