Zdenka Kratochvílová - česká umělkyně

Zdenka, nebo také Zdeňka, Kratochvílová byla česká mimka, tanečnice, pedagožka a choreografka. Narodila se roku 14. listopadu 1936 v Praze (tehdejší Československo), zemřela ve věku 87 let 22. března 2024 tamtéž.

Kariéra

Na Státní (dnes Pražské) konzervatoři absolvovala 1956 obor Moderní a novodobý tanec. Už během studia se (s dalšími spolužáky) stala členkou pantomimické skupiny Ladislava Fialky (†1991), první představení Námořníci tato skupina předvedla v uvedeném roce na nádvoří pražského Klementina.

Když Fialka zamířil na tehdy povinnou vojenskou službu, kvůli rozpadajícímu se kloubu na nártu odešla učit na hudební školu do Domažlic. 1958 se dala skupina opět dohromady a stála u začátků Divadla Na zábradlí, kde její členové zprvu působili jako tanečníci. Následně se scéna rozdělila na činohru a pantomimu, která po úspěchu na mezinárodním pantomimickém festivalu v (tehdejším) Západním Berlíně začala vystupovat po celém světě. Na uvedené scéně vytvořila řadu lyrických, komických i klaunských rolí.

Po rozvodu (viz níže) z Divadla Na zábradlí 1975 definitivně odešla.

1973 byla přizvána ke spolupráci na nově vznikajícím představení v pražském Divadle hudby, kde vytvořila a vystupovala pro děti v roli Klauna Animuka, veselého, něžného, i rozpustilého, který byl charakteristický pro přicházení na jeviště s nůší a kufrem. 1974 se s touto postavou přestěhovala do divadelního sálu Domu dětské knihy Albatros v ulici Na Perštýně a společně s Lídou Engelovou (1944) založily Kapesní divadlo. K nemluvnému Animukovi přibyl Klaun Anikrok, přičemž tuto vážnou a nehybnou postavu hráli např. Miroslav Nohýnek (†1997), Ladislav Mrkvička (†2020) nebo Josef Abrhám (†2022).

Mimo dětských inscenací, se kterými i vystupovali s Pragokoncertem v zahraničí, hráli také inscenace pro dospělé, a to až do 1987, kdy tato scéna přestala existovat.

Od 1974 učila na hudebně-dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře (do 2004) a na nabídky Ivana Vyskočila (†2023) začala přednášet i na katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU v oboru Pohybová výchova. Působila také na katedře výchovné dramatiky.

V činohře mj. spolupracovala jako choreografka na pohybové složce řady představení, jednou z nejvýznamnějších spolupracích byla například ta Janem Grossmanem (†1993) v Divadle S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou) v období 1980 až 1989.

Za svou práci obdržela v 2019 Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v kategorii Balet, pantomima a jiný tanečně dramatický žánr, kterou za ní převzala L. Engelová.

Objevila se v televizních snímcích Neděle ve všední den (1962), Až přijde kocour (1963), Bylo čtvrt a bude půl (1968) a Uloupený smích (1977).

Poslední rozloučení s ní proběhne 2. dubna od 14:15 v krematoriu Praha Motol.

Osobní život

Narodila se jako druhé ze tří dětí a vyrůstala ve vile na pražské Hanspaulce. Její otec byl advokátem, kterého postihl komunistický puč v únoru 1948. Kvůli změně politických poměrů maminka, která byla původně v domácnosti, začala pracovat jako účetní a tak živila rodinu. Právě ona milovala operu, francouzštinu a balet a díky ní se Zdenka chodívala učit hrát na piáno a do baletu Národního divadla.

1969 se se zmíněným Ladislavem Fialkou vzali na Karlštejně, ale kvůli tlaku neustálých stresů spojených s častými zahraničními zájezdy se manželství během jednoho roku rozpadlo.

Děti neměla.