Zdeněk Koubek, rozený Zdena Koubková, křtěný Zdenka Valerie, byl československý sportovec. Nejprve se věnoval ženské atletice, byl držitelem (později zrušených) světových rekordů (viz níže). Po operaci a změně jména v roce 1936 pak hrál mužské ragby.
Narodil se 8. prosince 1913 v Paskově (okres Frýdek-Místek, tehdejší Rakousko-Uhersko), zemřel v 72 letech 12. června 1986 v Praze (tehdejší Československo).
Kariéra
Měl vrozenou vadu reprodukční soustavy (intersexualitu, dříve hermafroditismus), rodiče mu po poradě s porodní bábou zvolili „dívčí roli“ a tedy i ženské jméno. Krátce nato se rodina přestěhovala do Bohunic u Brna. Po absolvování základní školy, kde zpíval v dívčím sboru, se vyučil prodavačem a následně pracoval v textilní galanterii.
V 17 letech poprvé zazářil na orlovských závodech. Sportovat začal aktivně v oddíle Vysokoškolský sport (VS) Brno, 1932 přešel do VS Praha. Zde získal dobře placenou práci i ubytování.
1933 se stal mistrem světa v běhu žen na 800 m, mistrem republiky v běhu na 200 m + ve skoku do dálky, navíc obsadil druhé místo ve skoku do výšky. 14. června 1934 vytvořil svůj první světový rekord v běhu na 800 m (2:16,4 minut).
Na ženských hrách v Londýně 1934 vytvořil další světový rekord v běhu na 800 m časem 2:12,4. Ve skoku do dálky (5,70 m) získal 3. místo a zároveň vytvořil národní rekord.
Během avizované události vyšel v anglických novinách ironický článek, že by některým rekordmankám z několika zemí slušely více kalhoty nežli sukně, a na prvním místě byl uveden právě on. V Československu však na něj upozornil až román Lídy Merlínové (†1988) z roku 1935 pod názvem Zdenin světový rekord, jehož námětem se stal Koubkův příběh a v němž byly použity i jeho fotografie. Jeho výkony se poté staly terčem nekompromisních reakcí.
Sám přitom s atletkami do sprchy nechodil a obzvlášť před závody si pečlivě holil tváře. Přesto se s tímto "odhalením" dokázal vyrovnat, ačkoliv si do deníku napsal: „Vím, že radost občas končí smutkem. Mě například již delší dobu trápí, že při atletických závodech porážím dívky, ale sama se dívkou cítím čím dál méně. Proto usínám i procitám s otázkou: Je to ode mne fair?!“
1935 se stáhl ze soutěží. Sparta mu nabízela práci trenérky, sázková kancelář úřednické místo, blížila se letní olympiáda v Berlíně 1936. Pokušení vydržet bylo silné, ale to, že si čím dál víc připadal jako muž, přece jen silnější. Rozhodla se pro návštěvy lékařů a absolvování řady prohlídek.
21. března 1936 podstoupil operativní úpravu genitálu v podolském sanatoriu. Poté definitivně opustil atletiku a ukončil i perspektivní trenérskou činnost. Všechny trofeje získané v ženském sportu vyházel do popelnice.
Následovalo turné po západní Evropě a USA. Poté složil maturitní zkoušku a jeho rekordy následně mezinárodní atletická federace zrušila i vymazala z tabulek. Po definitivním návratu do Prahy pracoval jako úředník nuselské firmy Janeček, za německé okupace během druhé světové války v mladoboleslavské automobilce.
Až po jejím ukončení se vrátil ke sportu. Se svým bratrem Jaroslavem hrál ragby za místní klub v Říčanech na místě pravého pilíře. Během normalizace po roce 1968 pracoval až do důchodu jako dělník.
Diagnóza
Během období, kdy vystupoval v ženské roli, neměl nikdy menstruaci. Dle zprávy ministerstva zdravotnictví z roku 1936 nedisponoval vaječníky, na druhou stranu ovšem ani mužskými pohlavními znaky, např. šourkem, semennými váčky nebo varlaty. V souvislosti s ním zmiňuje „hermafroditismus s převahou složky mužské“, jako projev mužství tento písemný pramen označuje rovněž jeho náklonnost vůči ženám.
Jako o pravděpodobnější variantě se hovoří o rozštěpu šourku (hypospadii), kvůli které se genitál typický pro muže podobá stydkým pyskům.
Osobní život
Narodil se na velkostatku hraběte Stollberga, kde byl jeho otec Jakub šafářem, jako šesté dítě v pořadí.
1940 se oženil. Vzal si Slovenku Uršulu Škrobačovou (*1914). Hluboce ji miloval a po jejím boku žil šťastně až do smrti.
Inspirace v umění
2025 začal režisér Dan Wlodarczyk (1967) natáčet šestidílnou sérii Rekordwoman, ve které se hlavní role ujal Petr Uhlík (1999).
