Vladimír Tekverk - československý vrah

Vladimír Tekverk působil dojmem spořádaného občana a otce od rodiny, ve skutečnosti to však byl sadista, který své choutky dlouhou dobu držel na uzdě. Až do noci 6. června 1979, kdy zabil šestnáctiletou dívku.

Do dějin československé kriminalistiky vstoupil jako vysoce inteligentní pachatel, hodnota jeho IQ dosahovala 140 bodů.

Dětství

Vyrůstal v pražské Liboci. Nebezpečné sklony se u něj objevily ve čtrnácti letech. Během školního výletu k Máchovu jezeru při pohledu na půvabnou spolužačku v plavkách pociťoval vzrušení, které ovšem doprovázely znepokojivé představy. Sadistické myšlenky se v jeho mysli cyklily, začal si také půjčovat knihy s touto tematikou.

Věřil, že tyto tužby dokáže ovládnout, se svým problémem se tedy nikomu nesvěřil a ani nevyhledal psychiatrickou pomoc.

Kariéra

Po dokončení základní školy začal studovat na elektrotechnické průmyslovce, následně pokračoval na elektrotechnické fakultě pražského ČVUT, které úspěšně dokončil 1974. Po absolvování vysoké školy začal pracovat jako technolog v leteckých opravnách.

Oženil se a narodil se mu syn.

Plíživé nebezpečí

V jeho mysli ovšem nevyhasínala touha někomu fyzicky ublížit. Od mládí se mu líbily nože, a tak měl jeden stále u sebe. „Oficiálně jsem si namlouval, že jej nosím, abych si mohl nakrájet svačinu. Ale ve skrytu duše jsem věděl, že je to jinak. Že počítám s tím, že se mi nůž hodí k rozpárání ženy,“ tak zní jeho autentická výpověď, která je uvedena v knize Lovec přízraků: vraždy, které šokovaly republiku, jejímiž autory jsou kriminalista Jiří Markovič (†2022), který jeho čin vyšetřoval, a scénárista + spisovatel Viktorín Šulc (1951).

Vražda

Krotit svou deviaci se mu dařilo do 6. června 1979. To po práci zašel se spolupracovníkem na pivo, po desáté hodině večerní se rozloučili a vyrazili svými cestami domů. On nasedl do autobusu číslo 166 a jeho pohled spočinul na krásné mladé dívce. Byl fascinován jejím éterickým vzhledem. V ten moment prohrál svůj vnitřní boj, dotyčnou po vystoupení ubodal v pražských Letňanech.

Po činu se vrátil domů, vzbudil manželku a oznámil jí, že je vrah. Společně odešli na stanici Veřejné bezpečnosti, kde vše vypověděl. S policií sice spolupracoval, ale na otázky odpovídal promyšleně. Ze zhotovených znaleckých posudků vyplynulo, že trpí sadistickou deviací, která omezovala jeho rozhodovací schopnosti. To jej zachránilo od trestu smrti, který mu hrozil.

Časem však přišel s jinou verzí. Snažil se vyšetřovatele přesvědčit, že se s danou dívkou znali delší dobu. Tvrdil, že ji zabil kvůli tomu, že jej vydírala a chtěla peníze za to, že neřekne o jejich poměru manželce. Definitivní změnu výpovědi mu však Markovič rozmluvil.

Trest

Soud jej odsoudil k 25 letům odnětí svobody. Rovněž byl vykastrován. Nakonec si odpykal o 7 let méně, byl propuštěn dříve pro dobré chování.

Zajímavosti

Byl vynikající malíř.

Po propuštění zajel nejdříve za Markovičem, věnoval mu jeden ze svých obrazů. Následně se vídali pravidelně a stali se z nich přátelé.

V seriálu Metoda Markovič: Hojer jej hraje Vojtěch Kotek (1988).