Vladimír Smutný - český kameraman a fotograf

Vladimír Smutný je český kameraman a fotograf, držitel devíti Českých lvů. Toho posledního získá roku 2024 za mimořádný přínos české kinematografii.

Narodil se 13. července 1942 v Praze (tehdejší Protektorát Čechy a Morava).

Nejznámější filmy

Český lev v kategorii Nejlepší kamera

• Lea (1997)
• Tmavomodrý svět (2001)
• Mazaný Filip (2003)
• Král zlodějů (2004)
• Tobruk (2008)
• Poupata (2011)
• Po strništi bos (2017
• Nabarvené ptáče¨(2019)

Další filmy a seriály

• seriál Vlak dětství a naděje (1984)
• Skalpel, prosím (1985)
• Smrt krásných srnců (1986)
• Discopříběh (1987)
• Kamarád do deště (1988)
• Něžný barbar (1989)
• Discopříběh 2 (1991)
• Obecná škola (1991)
• Kamarád do deště II. – Příběh z Brooklynu (1992)
• Svatba upírů (1993)
• Zámek v Čechách (1993)
• Kolja (1996)
• Výchova dívek v Čechách (1997)
• koprodukční seriál Maigret (11 dílů, 1999 až 2005, Francie)
• Vratné lahve (2007)
• Kuky se vrací (2010)
• Líbáš jako ďábel (2012)
• Tři bratři (2014)
• Tátova volha (2018)
• Zlatý podraz (2018)

Kariéra

I když chtěl být od mládí kameramanem, rozhodl se nejprve vyučit spojovým technikem a maturitu získal teprve díky večernímu studiu na elektrotechnické průmyslovce. Poté začal studovat na katedře režie pražské FAMU, kterou dokončil v 27 letech.

Následně pracoval jako reklamní fotograf v podniku Tesla Holešovice a zároveň byl zaměstnán u Krátkého filmu Praha.

Jelikož nikdy nevstoupil do KSČ, dlouho se musel spokojit s rolí pomocného kameramana (od 1974). Spolupracoval především s kameramanem Františkem Uldrichem (†2013), a to na dramatech Dým bramborové natě (1976) a Hadí jed (1981) Františka Vláčila (†1999), komedii Což takhle dát si špenát (1977) Miloše Macourka (†2002) nebo pohádce Jak se budí princezny (1977) Václava Vorlíčka (†2019). Jako druhý kameraman se podílel mj. na tragikomedii Na samotě u lesa (1976) Jiřího Menzela (†2020).

Jeho první prací v roli hlavního kameramana byl snímek Poslední vlak (1982). Dlouhodobě spolupracoval s režiséry Janem Svěrákem (1965) nebo Jaroslavem Soukupem (1946).

Od 90. let 20. století spolupracoval rovněž na řadě zahraničních projektů. Inspirací pro technické pojetí filmu se pro něj stala Marketa Lazarová (1967).

V prosinci 2017 byl jmenován profesorem pro obor Filmové, televizní a fotografické umění a nová média se zaměřením Kamera na Akademii múzických umění.

Na konci 54. ročníku (2019) Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary převzal Křišťálový globus za celoživotní přínos světové kinematografii.

Osobní život

Jeho otec pracoval jako fotograf a strýc byl kameramanem krátkometrážních filmů. Má bratry Eduarda a Tomáše + sestru Jitku Smutnou (1952), herečku.

Má čtyři děti, dcery Barboru a Marii + syny Viktora a Roberta.