Trendy tagy Speciál: Hubněte do plavek válka na Ukrajině Svatba Karlose a Lely Agáta Hanychová

Vladimir Vladimirovič Putin je ruský politik a současný prezident Ruské federace. Narodil se 7. října 1952 v sovětském Leningradu (dnes ruský Petrohrad).

Kariéra

Roku 1975 absolvoval práva na Leningradské státní univerzitě Již v průběhu studia se stal členem sovětské tajné služby KGB a Komunistické strany Sovětského svazu Jejím členem zůstal až do rozpadu Sovětského svazu roku 1991.

V letech 1985–1990 působil jako sovětský agent na území Německé demokratické republiky, a to v Drážďanech. Zabýval se zde především průmyslovou špionáží. Po zhroucení východoněmeckého režimu se vrátil do SSSR a ve službách KGB, dále působil na oddělení mezinárodních vztahů Leningradské státní univerzity.

V červenci 1998 byl jmenován šéfem ruské Federální služby bezpečnosti (nástupkyně KGB, v jejímž čele stál do srpna 1999.

Jeho politická kariéra dostala impuls v letech 1999 až 2000, když mu bylo svěřeno řešení situace vzniklé ve spojitosti s druhou čečenskou válkou. Jeho tvrdý postup v této otázce ho dostal do povědomí širokých vrstev ruského obyvatelstva a zajistil mu zvýšenou popularitu.

Od srpna 1999 zastával úřad premiéra, po abdikaci Borise Jelcina 31. prosince 1999 se stal úřadujícím prezidentem. Tento úřad pak vykonával dvě funkční období, kdy suverénně ovládl dvojí volby hlavy státu (v letech 2000 a 2004). V období 2008–2012 byl předsedou vlády, od května 2012 je opět prezidentem Ruské federace. Ve funkci byl potvrzen volbami v březnu 2018, jeho funkční období vyprší roku 2024.

Tato éra je od počátku spjata s kontrolou médií, mocensky motivovaným bojem proti některým oligarchům a ukončením války v Čečensku. Proti způsobu jeho vlády se od samého počátku ohrazuje opozice, proti jejímž protestům jsou opakovaně používány ozbrojené složky.

Za jeho vedení se ovšem Rusko vymanilo z dlouholeté hospodářské krize. Tento vzestup ovšem úzce souvisel se stoupajícími cenami energetických surovin, především zemního plynu a ropy.

Poté co byl v únoru 2014 po opozičních protestech na Ukrajině tamní prezident Viktor Janukovyč sesazen z funkce (a uprchl do Ruska odmítl Putin uznat legitimitu tamní nově ustanovené vlády. V noci z 22. na 23. 2. pak bezpečnostním složkám nařídil přípravu obsazení Krymu. Následně bylo na tomto poloostrově uspořádáno referendum, na základě jehož výsledků vyhlásil samostatnost a požádal o začlenění do Ruské federace.

Poté se zde rozhořela občanská válka, od jejíž určité fáze začalo Rusko (podle některých svědectví) aktivně vojensky, materiálně a také diplomaticky podporovat separatisty na východní Ukrajině v jejich snaze vytvořit tzv. Nové Rusko.

Časopis Time jej v roce 2007 vyhlásil Osobností roku. Za nejnesympatičtějšího člověka na světě jej naopak označil komentátor časopisu Forbes, přičemž jej přirovnal ke Stalinovi.

Mezi jeho další ocenění patří např. medaile Za zásluhy Národní lidové armády (1988), Řád cti (1996), památeční medaile A. M. Gorčakova (2001) nebo Řád Ho Či Mina (2001).

O začátku politické dráhy si začal budovat mediální obraz silného, zdravého a aktivního vůdce, což připomíná kult osobnosti z komunistické doby. Často se objevuje při různých sportovních aktivitách, jako věřící a abstinent bývá často dáván za vzor mladé generaci.

Mezi pozoruhodné příklady jeho akcí patří: lety ve vojenských proudových letounech, předvádění bojových umění (nejvíce přilnul k judu a sambu, specifické ruské technice sebeobrany, v níž se stal několikrát přeborníkem), jízda na koni či raftu, rybaření a plavání ve studených sibiřských řekách, sestupy s ponorkou do hlubokých vod, střelba na tygra či ledního medvěda uspávací municí, střelba z kuše na velryby, pilotáž závodního automobilu.

Jedním z jeho mimořádně povedených kousků byla účast na exhibičním hokejovém zápase s bývalými hvězdami roku 2015 v Soči, ve kterém nastřílel 8 gólů z pozice před bránou, kde soustavně stál a očekával přihrávky povětšinou od Pavla Bureho a Valerije Kamenského Pomohl tak týmu k výhře 18:6.

V listopadu 2020 se v zahraničních médiích objevily zvěsti, že Putin trpí Parkinsonovou chorobou, kvůli čemuž by mohl rezignovat. Moskevské zdroje uvádějí, že by mohl ve funkci prezidenta skončit v lednu 2021.

Osobní život

Oba jeho rodiče byli dělníky. Měl i dva sourozence, narozené ve 30. letech 20. století. Jeden bratr však zemřel pár měsíců po narození, druhý na záškrt při obležení Leningradu během 2. světové války.

Dle svých vlastních slov byl na přání matky tajně pokřtěn, aby se o tom nedozvěděl jeho otec, člen KSSS.

28. července 1983 se oženil s Ljudmilou Alexandrovnou Škrebněvovou učitelkou francouzštiny a španělštiny, bývalou letuškou. Mají dvě dcery: Marii (1985) a Jekatěrinu (1986). V roce 2014 se rozvedli.

Po tomto rozchodu byl často viděn ve společnosti poslankyně Dumy (a bývalé gymnastky) Aliny Kabajevové. Později se šířily informace o jeho blízkém přátelství s Wendi Dengovou exmanželkou mediálního magnáta Ruperta Murdocha.

Miluje zvířata. Plynně hovoří německy a anglicky. A samozřejmě se nevyhýbá luxusu, o čemž svědčí jeho mnohamiliardové sídlo na břehu Černého moře.

Články