Valerij Vasiljevič Gerasimov je náčelník generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace, první náměstek ruského ministra obrany a od prosince 2022 velitel ruských jednotek nasazených na Ukrajině.
Narodil se 8. září 1955 v Kazani (tehdejší Sovětský svaz, dnes Rusko, Tatarstán).
Kariéra
Vystudoval Kazaňskou suvorovskou vojenskou školu (1971 až 1973), Kazaňskou vyšší tankovou velitelskou školu Prezídia Nejvyššího sovětu Tatarské Autonomní sovětské socialistické republiky (1973 až 1977), moskevskou Vojenskou akademii obrněných vojsk R. J. Malinovského (1984 až 1987) a Vojenskou akademii Generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace (1995 až 1997).
Začínal jako kadet, postupně vystřídal pozice velitele čety, roty a praporu u 80. tankového pluku 90. gardové tankové divize Severní skupiny vojsk v Polsku. Poté působil jako náčelník štábu praporu Dálněvýchodního vojenského okruhu (1977 až 1984), náčelník štábu – zástupce velitele tankového pluku, velitel tankového pluku, náčelník štábu – zástupce velitele (1987 až 1993) a velitel (1993 až 1995) gardové motostřelecké divize Baltského vojenského okruhu a následně Severozápadní skupiny vojsk.
Bojové zkušenosti má například i z druhé čečenské války (1999 až 2009), v ní 2001 až 2003 velel 58. Kombinované armádě. Po jejím konci stál postupně v čele Leningradského, Středního a nakonec Moskevského vojenského okruhu.
2005 mu byla udělena hodnost generálplukovníka, 2010 byl jmenován zástupcem náčelníka generálního štábu
V roce 2012 ho pak ruský prezident Vladimir Putin (1952) obsadil do funkce náčelníka generálního štábu a prvního náměstka ministra obrany. Platí za výraznou postavu, pod jeho vedením proběhly v letech 2009 až 2012 vojenské přehlídky na Rudém náměstí ke Dni vítězství.
2013 napsal text, ve kterém přiblížil koncept nových válek, pro které se vžilo označení hybridní (nebo nelineární), v nichž se stírá hranice mezí mírem a válkou, takže někdy není zřejmé, že konflikt již probíhá. V dubnu 2014 ho Evropská unie zařadila na seznam osob, kterých se týkají sankce v reakci na ruskou vojenskou intervenci na Ukrajině.
Je držitelem vyznamenání sovětských (např. Medaile Za bojové zásluhy) i ruských (např. Hrdina Ruské federace z 2016, Řádu Za zásluhy o vlast I. třídy z 2021, případně Řádu cti).
Na postu velitele ruských jednotek nasazených na Ukrajině, vytvořeném v říjnu 2022, nahradil generála Sergeje Surovikina (1966).
Během pokusu o puč jej v červnu 2023 chtěl Jevgenij Prigožin (1961), společně s ruským ministrem obrany Sergejem Šojguem (1955), zajmout, o čemž informoval Wall Street Journal s odvoláním na informace západních představitelů.
Osobní život
Pochází z dělnických poměrů, s manželkou Olgou má syna.
