Theodore Robert „Ted“ Bundy, rodným příjmením Cowell, byl americký sériový vrah aktivní v letech 1974 až 1978, násilník, nekrofil s ukončeným základním pregraduálním stupněm vysokoškolského studia v psychologii.
Narodil se 24. listopadu 1946 v Burlingtonu (Vermont, USA), zemřel při popravě na elektrickém křesle 24. ledna 1989 v Bradfoed County (Florida, USA).
Kariéra
V mládí kradl v obchodech a falšoval lístky na lyžařské vleky - proto se dvakrát ocitl za mřížemi.
V roce 1965 dokončil střední školu Woodrow Wilson High ve washingtonské Tacomě Navazující akademický rok strávil na University of Puget Sound tamtéž, než v roce 1966 přestoupil na Washingtonskou univerzitu v Seattlu kde studoval čínštinu. Na začátku roku 1968 z ní ovšem odešel a pracoval v několika zaměstnáních s minimální mzdou. Stal se také dobrovolníkem prezidentské kampaně Nelsona Rockefellera v seattleské kanceláři.
V létě 1970 se opět zaměřil na studium a vrátil se na vysokou školu, tentokrát s jiným hlavním oborem - psychologií. Pedagogy byl považován za dobrého studenta. 1971 získal pracovní úvazek v seattleském krizovém centru na tísňové lince pro sebevrahy.
Po získání základního pregraduálního stupně vysokoškolského studia se připojil ke kampani za znovuzvolení guvernéra Daniela J. Evanse. Poté se stal asistentem Rosse Davise, předsedy republíkánů ve státu Washington, který o něm smýšlel veskrze pozitivně.
Na počátku roku 1973 byl navzdory průměrným výsledkům přijímacích zkoušek přijat ke studiu práva na koleji S. J. Quinneyho Utažské univerzity k čemuž přispěla doporučení od Evanse i Davise.
Na podzim téhož roku byl imatrikulován na právnické fakultě University of Puget Sound Hned od počátku roku 1974 ale začal na škole absentovat a v dubnu studium zcela ukončil, což se krylo se začátkem mizení mladých žen na severozápadě pacifického pobřeží
V lednu 1974 se pokusil o první vraždu. Kovovou tyčí dobil osmnáctiletou Sharon Clarke, znásilnil ji a uprchl. Oběť přežila, ale nebyla schopna útočníka popsat.
Dívky vyhledával na veřejných místech a společnosti jiných lidí. Napomáhal mu atraktivní vzhled a schopnost získat důvěru. Byl považován za jemného a inteligentního mladého muže.
Jeho poznávací značkou se stal automobil Volkswagen Brouk, který použil při většině vražd. Často se vydával za policejního detektiva. Jeho poslední obětí byla pouze dvanáctiletá Kimberly Leach, znásilněná a zabitá. Její tělo ukryl do chléva pro prasata, kde ho později nečekaně objevila skupinka jiných dětí.
Do vazby dostával tisíce dopisů od fanynek. Po více než desetiletém intenzivním popírání viny se doznal k vraždám nejméně 30 obětí. Celkový počet usmrcených žen je však neznámý. Zdokumentovány byly vraždy v sedmi unijních státech.
Modus operandi vycházel z prvotního omráčení oběti úderem do hlavy a následné strangulace Objekty jeho zájmu byly mladé bělošky ve věku 12 až 26 let. Po útoku je znásilňoval, v řadě případů posmrtně, asi u šesti žen provedl dekapitaci Některé z oddělených hlav si ponechal jako trofej v bytě.
Opakovaně se v noci vloupal do obydlí a na spící ženy brutálně útočil.
Mezi lety 1977–1978 za dramatických okolností dvakrát uprchl z vězení. Na útěku pokračoval v násilném chování včetně tří vražd na území Floridy než byl v únoru 1978 definitivně uvězněn. Za vraždy byl ve dvou oddělených procesech odsouzen k trojnásobnému trestu smrti.
Byl také zlodějem drobných věcí. Ukradenými kreditními kartami například nakoupil přes 30 párů ponožek. Sám sebe označil za footfetishistu
O jeho životě a činech byly natočeny dokumenty, televizní a celovečerní filmy, např. Ten Bundy (2002) nebo Zlo s lidskou tváří (2019).
Osobní život
Krátce po narození ho adoptovali prarodiče a jeho matka se od té doby vydávala za pečlivou starší sestru. 1969 se o ní dozvěděl pravdu, čímž se zcela odcizili.
Během podzimu 1969, kdy pobýval opět ve státě Washingtonu, navázal bouřlivý vztah s Elizabeth Kloepfer (jíž v zápiscích označoval jako Meg Anders, Beth Archer či Liz Kendall), rozvedenou sekretářkou. Tento poměr pokračoval do jeho prvního uvěznění v roce 1975.
V seattleském krizovém centru se poznal s bývalou policejní důstojnicí a spisovatelkou kriminálního žánru Ann Rule. Ta o něm v roce 1980 napsala životopis The Stranger Beside Me (Cizinec vedle mě). Během jejich pracovního vztahu nezpozorovala v jeho osobnosti nic zneklidňujícího.
Při pracovní cestě do Kalifornie během léta 1973 obnovil vztah s bývalou spolužačkou, jíž přezdíval Stephanie Brooks. Překvapující pro ni byla jeho proměna ve vážného profesionála, budícího dojem oddanosti právnické a politické kariéře. Zároveň však pokračoval ve vztahu s Kloepfer, aniž by o sobě ženy věděly.
Brooks, která za ním několikrát přiletěla do Seattlu Davisovi dokonce představil jako snoubenku. Nicméně v lednu 1974 s ní náhle a bez zdůvodnění přerušil jakýkoliv kontakt.
