Staroměstský orloj – nejnovější zprávy a fotografie

Staroměstský orloj, zvaný také Pražský orloj, jsou středověké astronomické hodiny umístěné na jižní straně věže Staroměstské radnice v Praze. Poprvé je historicky doložen v listině z 9. října 1410 dochované v opisu.

Popis

Uprostřed mu dominuje astronomický ciferník a pod ním kalendářní deska.

Na ciferníku odvozenému od astrolábu lze odečíst čtyři různé časy. Ústřední je středoevropský (dříve pražský střední sluneční), hvězdný, tzv. babylónský (neboli přirozený) a staročeský.

Z astronomických cyklů orloj ukazuje polohu některých nebeských těles a znamení na obloze. Jde o východ, kulminaci, západ, spodní kulminaci a výšku nad či pod horizontem pro Slunce, Měsíc a všechna znamení zvířetníku.

Dále ukazuje aktuální sluneční i měsíční znamení zvěrokruhu, Měsíční fáze a postavení Měsíce vzhledem ke Slunci + soumrak a svítání.

Z kalendářní desky lze odečíst aktuální měsíc, den a nepohyblivé svátky křesťanského kalendáře.

Nad astronomickým ciferníkem jsou dvě okna, v nichž se pohybuje 12 apoštolů. Orloj je dále doplněn devíti dřevěnými sochami po okrajích, bustou anděla mezi okny apoštolů a ozvučeným kohoutem v horní části nad okny. Ten každou celou hodinu zakokrháním ukončuje průvod apoštolů hojně sledovaný turisty.

Pohon orloje, hodin, astrolábu, kalendářní desky, apoštolů a doprovodných pohybů soch je zajištěn mechanickým hodinovým strojem, který v průběhu času prošel několika úpravami a zlepšeními.

Autoři

Dlouho se mylně mělo za to, že orloj vytvořil 1490 hodinář Jan Růže († po roce 1497, zvaný také mistr Hanuš). Podle pověsti byl nakonec oslepen, aby již nikdy nemohl postavit podobné hodiny.

Již 1402 jsou zmiňovány hodiny na věži, 1410 zde byl hodinářem Mikulášem z Kadaně (†1419), pravděpodobně ve spolupráci s astronomem Janem Šindelem († asi 1456), postaven současný stroj. Kolem 1470 byla doplněna architektonická a sochařská výzdoba a 1490 jej upravil výše zmíněný hodinář Hanuš.

Ve druhé polovině 16. století jej zdokonalil Jan Táborský z Klokotské Hory (†1572). Další dvě zásadní opravy byly provedeny na konci 18. století a v letech 1865 až 1866, kdy byla také osazena nová kalendářní deska od Josefa Mánesa (†1871) s vymalovanými symboly zvěrokruhu, motivy dvanácti měsíců a znakem Starého Města pražského.

V květnu 1945, během Pražského povstání, byl značně poničen a jeho obnovení si vyžádalo celkovou rekonstrukci. Znovu byl opravován na podzim 2005 a v letech 2017 až 2018.

Část odborné veřejnosti následně kritizovala přemalování astrolábu, který měl po úpravě přijít o některé funkce. Při ní byla také sejmuta sešlá poválečná kopie Mánesova kalendáře Bohumíra Číla (†1973) a nahradila ji nově provedená sporná kopie Stanislava Jirčíka (1961), který dokonce změnil i pohlaví některých postav na něm umístěných.

Originál Mánesovy kalendářní desky je uložen v Muzeu hlavního města Prahy. Současné sochy dvanácti apoštolů vytvořil po roce 1945 sochař a loutkář Vojtěch Sucharda (†1968). Původní shořely při požáru radnice v květnu 1945 během zmíněného povstání.

Jde o třetí nejstarší stroj svého druhu na světě a současně nejstarší stále fungující, patrně též nejlépe zachovaný. Je jedním z nejznámějších turistických objektů hlavního města ČR + součástí jeho historického centra zapsaného na seznamu kulturních památek UNESCO.

Repliky

Model Staroměstské radnice s orlojem je umístěn jako jediná česká zajímavost v parku miniatur členských států Evropské unie Mini-Europe v belgickém Bruselu.

V jihokorejském Soulu (čtvrť Hongde) od 2007 stojí, obklopena moderními domy a elektrickým vedením, replika části radnice, včetně věže a věrné + funkční repliky orloje (zmenšené 1:2). Uvnitř se nachází restaurace.

Je jím inspirovan i orloj vybudovaný v letech 2006 až 2011 z distribuční trafostanice v Kryštofově Údolí.