Stanislav Šárský byl český herec. Narodil se 11. října 1939 v Praze (tehdejší Protektorát Čechy a Morava), zemřel ve věku 85 let 20. června 2025 v Ostravě.
Nejznámější filmy a seriály
- seriál Kamenný řád (učitel)
- Smrt guvernéra (prokurátor)
- seriál Nanebevstoupení L. L. (Staniolowski)
- O Ječmínkovi (biskup)
- Dobru, pravdě, kráse (Alois Bureš)
- seriál Lajna (Karel Hrouzek)
- seriál Stíny v mlze (MUDr. Rytíř)
Kariéra
Jeho otec byl vojákem z povolání a Stanislav tak vyrůstal na různých místech dle aktuálního místa tatínkovy služby. Absolvoval střední průmyslovou školu a kromě svého prvního zaměstnání v ČKD splnil také základní vojenskou službu.
Již za středoškolských studií se začal zajímat o divadlo a hrál s ochotníky. Po maturitě se poprvé neúspěšně hlásil na DAMU, přijat byl ovšem až po vojně. Vystudoval herectví a ještě před jeho dokončením dostal nabídku na stálé angažmá v Divadle pracujících (Gottwaldov, dnes Městské divadlo Zlín), kde strávil sezóny 1965 až 1967.
Na dalšího více než čtvrtstoletí nalezl své působiště v ostravském Státním divadle (1967 až 1993, dnešní Národní divadlo moravskoslezské), počátkem devadesátých let pak reagoval na třikrát vyslovenou nabídku z pražského divadla Rokoko a přijal zde angažmá (1993 až 1995). Dle vlastních slov si od něj sliboval více příležitostí po praktickém zániku ostravského televizního studia i rozhlasu. Střídavě hrál v Praze i Ostravě, ale po výše uvedené době se vrátil na scénu Národního divadla moravskoslezského (1995 až 2003). Po několika letech se znovu vrátil do Prahy, tentokrát do Švandova divadla (od 2003), poté Divadla pod Palmovkou.
V roce 2007 účinkoval na Letních shakespearovských slavnostech.
2013 přešel do olomouckého Moravského divadla, pak se už natrvalo vrátil do Ostravy, kde nejprve hostoval v Divadle Petra Bezruče a následně byl ke spolupráci přizván i tamní Komorní scénou Aréna.
Díky svému výraznému a jemnému hlasu se dlouhodobě angažoval také v mluveném projevu, uplatnil se především v rozhlase, v desítkách inscenací zanechal výraznou stopu především v ostravském studiu Československého rozhlasu, účinkoval v kombinovaných hudebních pásmech a věnoval se také recitaci. Na Poděbradských dnech poezie 2004 obdržel Křišťálovou růži za své aktivity v oblasti uměleckého přednesu. 2023 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře.
Před filmovou kamerou stanul poprvé ještě jako student, když si zahrál menší roli vojáka ve filmu Motýl (1965).
Osobní život
Manželku Růženu poznal na DAMU, kde studovala loutkářskou katedru.
