Sršeň asijská (známá i jako sršeň čínská) je středně velkým druhem sršně. Měří do 3 centimetrů. Útočná a dravá sršeň je strašákem nejen pro lidi, ale hlavně pro včely, které loví. Sršeň asijská je predátor a včelstva napadá ve velkém. Podle odborníků by situaci mohla pomoci vyřešit silná zima, kterou by populace asijského vetřelce neměla přežít.
Až do roku 2004 obývala sršeň asijská pouze některé části jižní, východní a jihovýchodní Asie. V roce 2004 byl jeden z poddruhů zavlečen do francouzské Akvitánie, odkud se rychle šíří dál. Z Francie se dostal do Itálie, Belgie, Španělska, Portugalska, Velké Británie a Německa. Mohl by se dostat i k nám. Každoročně se jeho výskyt posune o 100 kilometrů všemi směry. Mimo Evropu se rozšířil na Korejský poloostrov a do Japonska.
Ve Francii se objevil poddruh nigrithorax, u něhož ve zbarvení těla převládá tmavá barva. Hlavu, trup a zadeček pokrývá zlatavé chmýří. Hlava je shora tmavohnědá, zpředu žlutá až oranžová. Třetí článek zadečku nese užší, čtvrtý naopak široký žlutooranžový pásek. Holeně jsou nápadně žluté. Je asi o 10 až 20 % menší než sršeň obecná.
Pokud se člověk přiblíží k hnízdu sršně asijské, zuřivě ho napadá. A na rozdíl od klasické sršně obecné, která po 20 metrech v pronásledování ustává, sršeň asijská neúnavně pokračuje, dokud vetřelce nedostihne. V Evropě se vůči lidem chová méně útočně než v Asii.
Bodnutí sršní asijských je velmi bolestivé. Jejich jed je směsicí látek s nízkou, střední i vysokou molekulární hmotností. Obsahuje zejména peptidy a proteiny s enzymatickou funkcí. Peptidy jsou podobné melitinu ze včelího jedu.
