Rafael Nadal: španělský tenista – nejnovější zprávy a fotografie

Kariéra

Kariéru ukončil na listopadovém finále Davis Cupu 2024. Jako jediný tenista získal čtrnáct titulů z dvouhry na jednom grandslamu vybojovaných na Roland-Garros (viz níže). S 22 grandslamy figuruje na druhém místě mužských historických statistik za Novakem Djokovićem (*1987).

Vyjma zmíněných neuvěřitelných 14 titulů na French Open (2005, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2017, 2018, 2019, 2020, 2022) vyhrál čtyřikrát US Open (2010, 2013, 2017, 2019), dvakrát Wimbledon (2008, 2010) a dvakrát Australian Open (2009, 2022). Na Letních olympijských hrách (LOH) 2008 v Pekingu se stal vítězem ve dvouhře. Ze čtyřhry na LOH 2016 v Riu de Janeiru si odvezl zlatou medaili v páru s krajanem Marcem Lópezem (*1982).

Se španělským týmem ovládl Davis Cupv letech 2004, 2009, 2011 a 2019.

V letech 2008–20 byl opakovaně světovou jedničkou ve dvouhře, kterou se poprvé stal jako historicky 24. v pořadí. V letech 2008, 2010, 2013, 2017 a 2019 zakončil sezónu jako lídr žebříčku. V osmi obdobích na čele strávil 209 týdnů. Do první světové desítky vstoupil jako 18letý během dubna 2005 a bez přerušení v ní setrval 912 týdnů do druhé poloviny března 2023. Vytvořil tak mužský rekord, jímž překonal 788 týdnů Američana Jamese Scotta Connorse (*1952).

Se ziskem 36 singlových titulů v sérii Masters byl při ukončení kariéry druhý za Djokovićem a s již uvedenými 22 trofejemi mu patřila druhá příčka v kategorii ATP 500 za Rogerem Federerem (*1981). Pro své výkony získal přezdívku „antukový král“. Celkově vyhrál na tomto povrchu rekordních 63 turnajů.

Výhrou na US Open 2010 se stal po Australanovi Rodneym Georgi Laverovi (*1973), Američanovi Andre Agassim (*1973) a Federerovi čtvrtým hráčem v otevřené éře tenisu (a celkově sedmým v historii), kterému se podařilo zkompletovat všechny čtyři grandslamové turnaje ve dvouhře. Newyorskou trofejí rovněž završil, jako druhý po Agassim, kariérní Zlatý Slam, kombinaci všech čtyř grandslamových titulů a olympijského zlata. V letech 2010 a 2013 skončil jako poražený finalista Turnaje mistrů, když nejdříve podlehl Federerovi a poté Djokovićovi. Tento turnaj tak nevyhrál jako jediný velký.

V Monacu 2010 porazil krajana krajana Fernanda Verdasca (*1983) 6:0 a 6:1 v nejkratším finálovém duelu série Masters založené 1990. Vítězný boj o titul na Barcelona Open 2021 proti Řekovi Stefanosi Tsitsipasovi (*1998) naopak znamenal časem 3 hodiny a 38 minut nejdelší finále na túře ATP od začátku počítání statistik v roce 1991 (v zápasech na dvě vítězné sady).

V období 1990–2017 působil v úloze jeho hlavního trenéra strýc Toni Nadal (*1961). V sezóně 2017 jej nahradil bývalý tenista Carlos Moyà (*1976). Od 2005 až do završení kariéry byl členem trenérského týmu Francisco Roig (*1968) a od sezóny 2022 rovněž Marc López (*1982).

2026 měla na Netflixu premiéru čtyřdílná dokumentární série Rafa o jeho životní cestě, stejnojmenný knižní životopis vyšel roku 2011.

Osobní život

S rodiči a mladší sestrou Mariou Isabel Nadal (*1989) vyrůstal v pětipodlažním činžovním domě na rodné Mallorce. V červnu 2009 se jejich rodiče odloučili.

Jako rodilý pravák hrál přibližně do deseti let forhend i bekhend obouruč a následně začal hrát forhend levou rukou.

2005 mu byl na levé noze diagnostikován Müllerův-Weissův syndrom, degenerativní onemocnění loďkovité kosti dlouhodobě způsobující bolest.

Vyjma tenisu se věnuje také fotbalu a golfu, během dubna 2014 hrál v Monaku poker s ženskou světovou jedničku Vanessou Selbst (1984).

2005 navázal partnerský vztah s Maríou Franciscou Perelló (*1988). V lednu 2019 následovalo zasnoubení, sňatek proběhl v říjnu téhož roku, mj. za přítomnosti bývalého španělského krále Juana Carlose I. (1938) V říjnu 2022 se jim narodil syn Rafael, v srpnu 2025 druhý syn Miquel.

Při výročí uvedení na trůn jej v červnu 2025 španělský král Filip VI. (*1968) povýšil do šlechtického stavu a udělil mu dědičný titul markýz z Llevantu na Mallorce.

Byly mu uděleny čestné doktoráty univerzitou v Salamance a Madridskou polytechnikou.