Radim Rulík - český hokejový trenér

Radim Rulík je český hokejový trenér a bývalý hokejista.

Narodil se 25. června 1965 v Ostrově nad Ohří (okres Karlovy Vary, tehdejší Československo).

Kariéra

Absolvoval elektrotechnickou průmyslovku, ale oboru se věnoval pouze do roku 1995, kdy podepsal první profesionální trenérskou smlouvu. Do té doby trénoval při zaměstnání.

Do třiceti let byla jeho dráha spojena výhradně s hokejem na Karlovarsku. Kvůli zranění skončil s aktivním hraním již ve dvaceti letech.

V letech 1991 až 1996 působil v Karlových Varech, které hrály druhou, od 1995 první ligu. Jedním z klíčových zlomů v jeho kariéře se stalo navázání spolupráce s Markem Sýkorou (1948), jemuž dělal asistenta nejdříve zde a později několik sezon v Plzni (1996 až 2000). V té poslední získali s týmem bronzové extraligové medaile.

V této době se stal rovněž asistentem Jaroslava Holíka (†2015) u reprezentační "dvacítky" a po jeho boku získal zlato této věkové kategorie na Mistrovství světa (MS) 2000 ve Švédsku.

2000 se poprvé postavil na extraligovou střídačku jako hlavní trenér, když ve Varech během rozehraného ročníku nahradil odvolaného Miloše Říhu (†2020). Vzdal se pozice asistenta u "dvacítky", připojil se k Ivanu Hlinkovi (†2004) a v roli jeho asistenta s ním působil v ruském Omsku. I přes nabídku na pokračování se však po roce z rodinných důvodů vrátil do ČR, kde poprvé navázal spolupráci s Miloslavem Hořavou (1961) u karlovarského mužstva, kterého zde později nahradil v roli hlavního trenéra.

Na jaře 2004 se ve Varech vrátil do pozice asistenta (od prosince uvedeného roku opět hlavního kouče) a zároveň přijal nabídku Hlinky stát se jedním z jeho asistentů u mužské reprezentace. V této pozici zůstal i po jeho tragické smrti v realizačním týmu Vladimíra Růžičky (1963), který národní družstvo dočasně převzal. Na MS ve Vídni 2005 se tedy v roli jeho pomocníka podílel na zisku zlaté medaile.

V březnu 2005 odešel opět do Plzně, kde po letech navázal spolupráci se Sýkorou + k tomu se stal hlavním koučem juniorské reprezentace. Po jedné sezoně u extraligového dospělého týmu se přesunul ke klubové juniorce, později byl asistentem Hořavy u reprezentační "dvacítky" a v průběhu sezony 2007/2008 se stal i jeho asistentem u plzeňského áčka.

Na jaře 2008 byl ve Znojmě poprvé jmenován hlavním trenérem už od začátku sezony. Mužstvu se však příliš nedařilo a proto ho po roce opustil. V dalším ročníku působil jako hlavní kouč v prvoligovém Chomutově. Toto angažmá skončilo poněkud kontroverzně, nejdříve mu nevyšlo působení v padlém projektu HC Lev Hradec Králové v KHL a později severočeský tým, kde zastával roli šéftrenéra mládeže, opustil definitivně, když opět s Hořavou na podzim 2010 převzali pražskou Spartu. Té se však herně ani výsledkově nedařilo a po sezoně tak oba v klubu skončili.

Mezitím se obnovily snahy o vznik česko-slovenského týmu v KHL, tentokrát šlo o HC Lev Poprad, jehož hlavním koučem se stal. Působení družstva v nejvyšší ruské soutěži se však stalo jen roční epizodou, klub měl trvalé ekonomické potíže a proto se nakonec z města odstěhoval.

V ročníku 2012/2013 nastoupil jako hlavní kouč do slovenských Košic, avšak brzy z nich byl odvolán. Poté se rozhodl vrátit domů a v létě 2013 překvapivě převzal tehdy druholigový Sokolov. Už na podzim téhož roku dostal nabídku z v té době posledního extraligového Litvínova, stal se jeho hlavním trenérem a znovu začal spolupracovat s Hořavou, který se však poprvé posunul do role jeho asistenta. Společně mužstvo zvedli ze suterénu tabulky a vytvořili základy pro nadcházející sezonu, ve které ho Rulík dovedl k prvnímu mistrovskému titulu v historii klubu.

V tomto městě působil ještě další dvě a půl sezony, tým se však po titulu dostával do výsledkové sinusoidy. Z prvního velkého propadu jej dokázal zvednout, ale další problémy v ročníku 2017/2018 neustál a byl odvolán. Téměř obratem přijal nabídku od hlavního kouče trápící se Sparty Františka Výborného (1953), aby rozšířil jeho trenérský tým. Zbytek uvedeného ročníku tak strávil v hlavním městě.

Po této epizodě se znovu profesně spojil s Hořavou a v roli jeho asistenta převzali na podzim 2018 družstvo Mladé Boleslavi, přičemž je doplnil ještě Pavel Patera (1971). Od další sezony pak vedl toto mužstvo jako hlavní kouč v rovnocenném postavení právě s Paterou. Tým se pod jejich vedením výrazně zlepšil a dvakrát se probojoval do semifinále. V průběhu svého působení v tomto městě (do 2022) odkoučoval také 500. zápas v extralize v roli hlavního trenéra.

Před sezonou 2022/2023 se (i přes platný kontrakt) rozhodl využít nabídky ambiciózních Pardubic ​a po krátkém vyjednávání byl jmenován jejich hlavním koučem. Začal spolupracovat s asistenty Markem Zadinou (1972) a Richardem Králem (1970), s týmem získali konečné 3. místo​. Přesto Rulíkovi byla následně ukončena platná smlouva ​a na postu hlavního trenéra jej vystřídal Václav Varaďa (1976).

Hokejový svaz jej během roku 2021 jmenoval znovu i hlavním koučem reprezentační juniorky. Na odloženém srpnovém šampionátu 2022 v Kanadě ji dovedl (poprvé od roku 2018) do semifinále a ke konečnému 4. místu. Na následujícím MS 2023 už "dvacítka" pod jeho taktovkou postoupila do finále a po prohře s domácí Kanadou 2:3 v prodloužení získala stříbro, první medaili od roku 2005.

Již před MS mužů 2023 ve Finsku a Lotyšsku se spekulovalo o jeho přesunu na post Kariho Jalonena (1960), který není oblíbencem nového šéfa ČSLH Aloise Hadamczika (1952). Tyto fámy začaly získávat jasnější obrysy poté, co národní tým na uvedené akci obsadil 8. místo, tedy nejhorší ve své historii, navíc se stal terčem tvrdé kritiky kvůli silně neatraktivní hře, kterou předváděl.

Osobní život

Je ženatý, má dceru (1990) a syna (1996).

Odmalička chodil do lidové školy umění hrát na lesní roh a láska k hudbě u něj přetrvává dodnes. Umí zpívat, hraje na kytaru a klávesy. Relaxuje u golfu, odpočine si při vyjížďkách na kole. Do přírody chodí vůbec rád, hlavně s manželkou, která je vášnivá houbařka.