Otýlie Vranská - zavražděná slovenská prostitutka

Otýlie (či Otilie) Vranská byla slovenská prostitutka žijící v Praze, která se stala obětí brutální vraždy. Její rozčtvrcené tělo bylo odesláno ve dvou kufrech vlaky do Bratislavy a Košic. Tento zločin je pokládán za nejznámější neobjasněnou vraždu (tedy „pomníkem“) v dějinách československé kriminalistiky.

Narodila se 9. března 1911 v Brezne nad Hronom (tehdejší Rakousko-Uhersko), zemřela pravděpodobně 1. září 1933 v Praze (tehdejší Československo).

Našli ji rozřezanou v kufru! Po 85 letech má policie důkazy o vrahovi Otýlie Vranské

Kariéra

Za krádeže strávila 3 roky v polepšovně, v 11 letech utekla z domu, v osmnácti byla trestána pro potulku. Nějaký čas pobývala v Žilině. Tvrdila o sobě, že je číšnice bez zaměstnání.

V březnu 1933 odjela do Prahy za lepším živobytím. V žádné službě však dlouho nevydržela a začala si přivydělávat prostitucí, nabízela sexuální služby za ubytování, stravu, útratu v restauraci atd. Je možné, že se pokoušela seznámit s dobře zajištěným mužem, který by jí nabídl sňatek.

Ostatní "lehké děvy" jí pohrdaly a popisovaly ji jako „naivní tele“​, známá byla také pod přezdívkou Slovačka.

Události před vraždou

31. srpna 1933 se najedla u své bytné. Zmínila se, že má kolem dvacáté hodiny schůzku s mužem, který jí přislíbil sňatek a zaměstnání ve vojenské prádelně. Majitelka bytu jí vyčetla, že dluží za nájem a varovala ji, aby se nevracela po půlnoci.

Později se pohybovala po městě v doprovodu své bývalé spolubydlící Velingerové. V pasáži Koruna se kolem dvacáté hodiny setkaly s rotmistrem Josefem Pěkným. Tomu však dělala společnost nová partnerka, prostitutka Antonie Koklesová, se kterou se Vranská znala už ze Žiliny. Podle Velingerové došlo k hádce, po které se Pěkný, Koklesová a Vranská společně přesunuli do restaurace U Kupců.

Tam se Vranská najedla a vypila několik piv. Stěžovala si, že nemůže jít tak pozdě domů, protože by se bytná zlobila. Koklesová jí nabídla k přespání vlastní byt, to ale odmítla. Sdělila jim svůj úmysl přespat u číšníka z kavárny Rokoko. Ten však pracoval a navíc později vypověděl, že se s ní neznal tak dobře, aby ji u sebe nechal.

Z restaurace trojice odešla na Karlovo náměstí, kde se kolem jedenácté Vranská odpojila a přesunula se do kavárny U politické mrtvoly v Křemencově ulici, kam přišla s elegantním mladíkem, který měl nápadně kudrnaté blond vlasy. Jeho totožnost nebyla nikdy zjištěna.

Naposledy byla spatřena v restauraci U Šmelhauzů v Melantrichově ulici asi hodinu po půlnoci. Nahlížela do tanečního sálu, jako by někoho hledala, ale dovnitř nevešla a neznámo jak a kdy podnik opustila.

Nález těla a identifikace oběti

Hnědý starší cestovní kufr ovázaný provazy objevil zaměstnanec drah 2. září 1933 v osobním vlaku z Prahy v železniční stanici Bratislava. Obsahoval ženskou hlavu a dolní končetiny zabalené do ložního prádla. Podobný kufr s ženským trupem byl objeven téhož dne v jiném vlaku v Košicích.

Ostatky neznámé ženy byly po prvotním ohledání a pitvě odeslány do Prahy, která byla určena jako místo, kde byly kufry do vlaků předešlého dne naloženy. Později se přihlásil student, který cestoval v kupé, ve kterém se jeden z nich našel. Ten popsal tmavšího podsaditého muže, jenž zavazadlo do kupé přinesl a okamžitě vystoupil. Jeho další rozdílné popisy poskytli i jiní svědci, jeho totožnost však nebyla zjištěna.

Kufry byly do vlaků naloženy 1. září večer na pražském Masarykově a Wilsonově (dnes Hlavním) nádraží. Kromě částí těl obsahovaly několik novinových výtisků různého data, pánské spodní prádlo, dámské kombiné, mycí houbu a netradiční prostěradla s vyšitým písmenem "K" resp. "K 1".

Policie bohužel neprovedla zajištění otisků prstů z obou zavazadel a předmětů v nich. Ty dohromady vážily přes 70 kilogramů. Bylo proto pravděpodobné, že k jejich přepravě použil pachatel nějaký dopravní prostředek.

Dosud neidentifikované tělo bylo důkladně omyto a nafoceno. Fotografie byly zveřejněny v novinách s výzvou pro případné svědky. Případ budil značnou pozornost. Snímky, kufry, předměty z nich + dívčina kosmeticky upravená hlava byly od 4. září vystaveny ve výloze policejní stanice v Bartolomějské ulici.

O případu intenzivně informoval tehdejší tisk, který se nevyhnul jisté senzacechtivosti a předložil veřejnosti některé zavádějící informace. Policie už během prvního týdne obdržela skoro 700 dopisů týkajících se případu. Všechna udání se však ukázala jako neopodstatněná či motivovaná úmyslem někoho poškodit.

6. září ostatky identifikovaly sestry Vranské. Jedna z nich ji poznala z fotografií už dříve, ale byla Velingerovou ujištěna o tom, že s Otýlií mluvila ještě po nálezu těla.

Výsledky vyšetřování

Pitva těla odhalila na hlavě dvě rány způsobené nejspíše sekáčkem na maso. Jedna z nich byla zdvojená, útočník se tedy trefil dvakrát do stejného místa. Tato pronikla 6 cm hluboko do mozku a pravděpodobně způsobila bezvědomí. Poté došlo k oddělení hlavy dvěma silnými řezy nožem, které bylo provedeno ještě za živa, o čemž svědčilo množství vdechnuté krve.

Vrah po smrti oběti zasadil ještě 7 bodných ran do levého prsu, tři z nich pronikly do plic. Poté v tříslech oddělil nohy. Ty ještě nařízl v kolenech, aby se daly v kufru ohnout. Tělo bylo omyté a našla se na něm kokosová vlákna pocházející pravděpodobně z rohože, která se tehdy používala v koupelnách. To svědčilo o provedení vraždy v domácím prostředí, ovšem byty s vlastní koupelnou v té době nebyly příliš běžné. Neboli mělo jít o bohatšího člověka, který vlastnil dobře vybavený byt, nebo dokonce vilu. S tím pak už šlo ruku v ruce vlastnictví automobilu a možnost, že k činu mohlo dojít i na okraji hlavního města.

V původní pitevní zprávě byl naznačen jistý stupeň odbornosti při oddělování končetin, tento závěr byl později zpochybněn.

Na základě nestrávených zbytků jablka, které podle svědků jedla kolem půlnoci, se předpokládalo, že musela zemřít 1. září mezi 1. a 3. hodinou ranní. Ačkoliv personál podniku U politické mrtvoly výše zmiňovaného podezřelého blondýna od vidění znal, nedokázali k jeho osobě uvést nic bližšího.

Rotmistr Pěkný se na policii nepřihlásil a musel být vypátrán. Nabídku k sňatku i hádku s Vranskou popřel, s Koklesovou si navzájem potvrdili alibi. Opravář kufrů se zvláštními anglickými zámky se přes opakované výzvy nepřihlásil.

Seriózní Národní listy i bulvární Expres se domnívaly, že vrahem je pravděpodobně cizinec, který hodně cestuje. Důvodem byly ony kufry, z nichž minimálně jeden byl zakoupen v zahraničí.

Dopisy od Fantoma ulice

Až do listopadu 1933 chodily do redakce deníku Polední list dopisy opatřené razítkem Fantom ulice a podepsané Karel Wodowary či Karel X.Y.

V nich se údajný vrah přiznal, že potkal Vranskou náhodou v Perlové ulici a po krátkém nenuceném hovoru jí nabídl, aby šli k němu do bytu. Tam si však řekla o peníze za pohlavní styk, takže si uvědomil, že je to prostitutka. Protože mu jedna taková v minulosti ublížila, následně ji omámil, omráčil a její tělo rozřezal dle obrázku lidské kostry.

Kufry odvezl na dvoukoláku na nádraží. Fantom se také doznal k další nevyřešené pražské vraždě prostitutky Janotové. Zmínil se rovněž, že chce ve vražedném řádění pokračovat. Popsal se jako bohatý dědic a člověk značně zcestovalý, doložil i jistou znalost angličtiny.

Vraždil prý pro vlastní potěšení. V jednom z dopisů uváděl, že ho nebaví žít a spáchá sebevraždu. Ačkoliv písemná sdělení působila autenticky, některé v nich obsažené informace zněly nevěrohodně. Znalci odhadli, že pisatelem je asi čtyřicetiletý muž dobré inteligence s vyšším než základním vzděláním. Přestože některé dopisy donesl do redakce Poledního listu pisatel osobně, nebyl nikdy dopaden.

Sériový vrah prostitutek

Vražda Vranské byla zahrnuta do nevyřešené série vražd pražských žen z let 1926 až 1938. Kromě Vranské se dále jednalo o Kočovou, Petrovou, Janotovou, Burgrovou, Kindlovou a Zemancovou + Burgrovou. Kromě posledních dvou zmíněných se jednalo o prostitutky.

Většina z nich byla uškrcena, ve třech případech došlo u obětí k oddělení hlavy, ovšem také k použití žíraviny kvůli znesnadnění identifikace. Zvláštní shodou byla také národnost zavražděných, pět z nich pocházelo ze Slovenska.

V tisku se rovněž spekulovalo o tom, že pachatel vraždí v pravidelném ročním intervalu. Také se nikdy plně nepotvrdilo, že je má na svědomí jedna osoba.

Další vývoj případu

Žádné další stopy se vyšetřovatelům nepodařilo zajistit. Po další desetiletí se objevovalo velké množství různých teorií, ani jedna však nepomohla případ vyřešit. Dopisy se jmény domnělých pachatelů docházely až do roku 1966, dohromady jich bylo přes 5 000. Jedním z obviněných se stal dokonce i přítel československého prezidenta T. G. Masaryka (†1937) MUDr. Arnold Jirásek (†1960).

2017 se objevila informace od ředitele Muzea policie ČR Radka Galaše (1967), podle kterého má policie řadu nepřímých důkazů a také vzorek vlasů neznámé osoby, který se našel v ruce zavražděné. Ten by mohl být použit k porovnání DNA se vzorky od potomků původních podezřelých.

Osobní život

Její rodiče měli celkem 5 dětí​, 4 dcery a syna. Otec zametal ulice a rodina žila ve stálé finanční tísni.

Zajímavosti

Vražda je zmíněna v seriálu 30 případů majora Zemana v části s názvem Kvadratura ženy (1976). O případu je ale chybně mluveno jako o nálezu dvou kufrů v Bratislavě roku 1934.