Olga Hepnarová byla masová vražedkyně a poslední žena popravená v Československu. Narodila se 30. června 1951, zemřela 12. března 1975 (v obou případech v Praze).
Kariéra
V 8. třídě základní školy začala mít problémy s docházkou, které vyvrcholily jejím umístěním na psychiatrii Odtud putovala do dětského ústavu v Opařanech (okres Tábor kde školu dokončila.
Následně se v Praze vyučila knihařkou a toto zaměstnání pak vykonávala v Chebu Po roce se opět vrátila do hlavního města, kde začala pracovat jako řidička.
Postupně ztrácela kontakt se svou rodinou. Zakoupila chatku, kterou si nechala převézt do vsi Oleško (okres Praha-západ odkud pak do zaměstnání dojížděla. Tu později prodala a za získané peníze zakoupila vůz značky Trabant
Její otec zdědil hospodářskou usedlost v obci Zábrodí (okres Náchod kterou rodina využívala k rekreaci. Zde nad ránem 7. srpna 1970 pomocí lahve benzínu podpálila dveře v obytné části budovy. Doufala, že se požár vikýřem dostane do seníku a usedlost zničí. V té době v ní spala její sestra a dva nájemníci, manželé ve věku přes 75 let. Ti se ovšem vzbudili a včas oheň uhasili. Konečná škoda tak dosáhla pouhých 50 Kčs.
Hepnarová nebyla z tohoto činu podezřívána, přiznala se k němu až během psychiatrického vyšetření v roce 1973. Jako motiv uvedla, že se nemovitost stala důvodem sporů o peníze mezi jejími rodiči.
Už tehdy věřila, že se jí všichni lidé snaží ublížit, proto začala plánovat pomstu na společnosti. Mezi její původní plány patřilo vykolejení rychlíku či odpálení výbušniny. Provedení však vyhodnotila jako technicky náročné, proto se posléze rozhodla raději střílet. I tuto variantu nakonec zavrhla, bála se totiž, že by ji mohl po zahájení akce někdo okamžitě zneškodnit.
10. července 1973, kolem poledne, zaslala téměř totožné dopisy do redakcí Svobodného slova a Mladého světa v nichž popsala důvody svého plánovaného činu, kterým se neblaze zapsala do historie.
Téhož dne ve 13:30 hodin vjela zapůjčeným nákladním automobilem Praga RN na třídě Obránců míru (dnes Milady Horákové na chodník do skupiny asi třiceti lidí čekajících na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí Po samovolném zastavení vozidla se jí přítomní svědci snažili nejdříve pomoci, protože se domnívali, že ztratila kontrolu nad vozem kvůli technické závadě. Ona však okamžitě přiznala, že do lidí najela úmyslně.
Zjevně sama počítala s dopadením, do auta si dokonce sbalila oblečení a cigarety aby jí ve vězení nechyběly.
V důsledku srážky zahynulo celkem osm lidí (tři na místě, tři téhož dne a další dva na následky později), dalších šest bylo zraněno těžce a šest lehce.
V průběhu vyšetřování i procesu svůj čin nikterak nepopírala a dokonce se k němu hrdě hlásila. Veškeré pochybnosti o svém duševním zdraví tvrdě popírala. Litovala pouze toho, že lidí nezabila více a že mezi nimi nebyli i její rodiče.
Během procesu se sice vyskytly spekulace o politickém motivu, ale nic nenasvědčuje tomu, že by taková spojitost existovala.
6. dubna 1974 ji Městský soud v Praze uznal vinnou z trestného činu vraždy a vynesl rozsudek trestu smrti Ten přijala zcela bez emocí Její matka sice podala odvolání i žádost o prezidentskou milost, ale rozsudek byl v obou případech potvrzen.
12. března 1975 byla v pražské pankrácké věznici popravena oběšením
Podle přiznání v dopisech z vězení se jejím činem inspiroval v roce 2005 Viktor Kalivoda známý jako Lesní vrah.
Roku 2016 měl premiéru film Já, Olga Hepnarová který vznikl v česko-slovensko-polsko-francouzské koprodukci, s polskou herečkou Michalinou Olszańskou v hlavní roli.
Osobní život
Narodila se jako dcera bankovního úředníka a zubařky.
V dětství nikterak nevybočovala, postupně se u ní ovšem začaly vyskytovat psychické potíže, které se projevovaly neschopností kontaktu s lidmi. Dle názorů některých lidí se mohlo jednat o symptomy Aspergerova syndromu
Během dospívání bojovala se svou nejasnou sexualitou Od sedmnácti let měla sexuální styky jak s muži, tak ženami.
