Muhammad Ali – nejnovější zprávy a fotografie

Muhammad Ali, vlastním jménem Cassius Marcellus Clay Jr., byl americký boxer. Narodil se 17. ledna 1942 v Louisville (Kentucky, USA), zemřel 3. června 2016 v Phoenixu (Arizona, USA).

Dostal jméno po svém otci (Cassius Marcellus Clay), který byl pojmenován po abolicionistovi a politikovi Cassiu Clayovi žijícím v 19. století.

Kariéra

Boxovat začal ve dvanácti letech poté, co mu bylo ukradeno kolo. Případ totiž řešil policista, který provozoval boxerskou tělocvičnu a nabídl mu, aby u něj začal trénovat.

Už mezi amatéry si vydobyl respekt. Vyhrál 100 ze 108 zápasů a dvě mistrovství Amatérské atletické unie. Na letních olympijských hrách v Římě (1960) se stal vítězem v polotěžké váze. Následně pokračoval jako těžká váha v profiboxu.

„Jsem nejlepší!“ vykřikoval před žurnalisty vždy, když dostal příležitost. Přes jeho dosavadní úspěchy to ovšem mnozí považovali jen za velkohubé tlachání. Jedna z novinářek se ho dokonce ostře zeptala: „A nechtělo by to víc skromnosti?“ S úsměvem odpověděl: „Ale jo, já bych byl rád skromný. Ale zkuste být skromný, když jste tak skvělý.“

Všechny své kritiky pokořil roku 1964, kdy v Miami stanul v jednom ringu se světovým šampionem Sonnym Listonem, který byl všemi považován za jasného vítěze. O to větším šokem byla jeho výrazná prohra. Nedokázal se totiž ubránit rychlosti mladého (dvaadvacetiletého) vyzyvatele a zápas de facto vzdal. Nový šampion začal v tu chvíli po ringu radostně poskakovat a vykřikovat: „Jsem král! Jsem fešák! Otřásl jsem světem!“ A na udivené novináře řval: „Tak kdo je nejlepší? Sežerte si ty svoje kecy!“

Jeho popularita byla mimořádná a on si jí užíval. Měl rád lidi, vždy když byl v kontaktu se svými příznivci, snažil se je pobavit. Vymýšlel posměšné básničky na vrub svých soupeřů a velmi originální popisy své výjimečnosti. Zcela vážně však tvrdil, že chce být nejlepším šampionem všech dob.

Stal se showmanem, kterého tento sport do té doby neměl. Zájmu médií začal naplno využívat v boji proti rasismu který nenáviděl. Při každé příležitosti kritizoval utlačování afroamerické menšiny v tehdejších USA Údajně dokonce i zahodil svou zlatou medaili z olympiády když jej kvůli barvě pleti odmítli obsloužit v bistru. Slíbil, že ho v ringu nikdy neporazí běloch - a tento svůj závazek dodržel.

Jeho popularita však značně opadla, když vstoupil do amerického hnutí černošských muslimů Islámský národ a změnil si jméno na Cassius X. Odhodil tak příjmení, které dostali jeho předci v dobách, kdy byli otroky Brzy však převzal jméno Muhammad Ali po vůdci organizace Elijahu Muhammadovi. Tento krok měl také symbolizovat jeho novou identitu muslima a velmi těžce jej nesl hlavně jeho otec, který ho bral jako opovrhování skutečným původem.

Jeho kariéra nabírala na obrátkách. Porážel všechny své soupeře jako na běžícím páse, byl nezastavitelný. V roce 1967 v ní ovšem došlo k dalšímu zvratu poté, co odmítl nastoupit do války ve Vietnamu Tím motivoval mnoho Američanů ke stejnému kroku. Bylo však i dost těch, kteří pro jeho rozhodnutí nenašli pochopení. Za svým názorem si však neoblomně stál. I přesto, že kvůli tomu přišel na tři roky o boxerskou licenci i cestovní pas, aby si nemohl tímto sportem vydělávat ani v zahraničí.

Krátce poté, co se vrátil do ringu, zažil první porážku od Joea Frazera (Zápas století, březen 1971, Madison Square Garden v New Yorku . Při odvetě (1973) jej ale dokázal porazit, což zopakoval i roku 1975 při tzv. Masakru v Manille

V červnu 1979 odešel z profesionálního boxu s 59 vítězstvími a 3 porážkami.

Díky jeho rozhazovačnému životnímu stylu ovšem potřeboval brzy další peníze, proto se 1980 opět vrátil, aby bojoval s Larry Holmesem konkrétně za 8 milionů dolarů. Jeho soupeř v tomto souboji nakonec v jedenáctém kole vyhrál. O rok později profesionálně boxoval naposledy, když se utkal s Trevorem Berbickem. Jeden měsíc před svými čtyřicátými narozeninami tak byl poražen popáté a naposledy.

Množství zápasů, které absolvoval, mělo ale nejspíše fatální dopad na jeho zdraví. Lékaři mu totiž diagnostikovali Parkinsonovu chorobu která ho začala rychle devastovat.

V roce 1999 byl časopisem Sports Illustrated korunován na Sportovce století.

Z dalších ocenění: Prezidentská občanská medaile (2001), Otto-Hahn-Friedensmedaille (2005 a 2005), Prezidentská medaile svobody (2005) atd.

Osobní život

Byl čtyřikrát ženatý. Jeho první manželkou byla Sonji Roi (1964–1966), druhou Khalilah Ali (1967–1977), třetí Veronica Porsche Ali (1977–1986) a poslední Yolanda Williams (1986–2016).

Z těchto svazků se mu narodilo sedm dcer (Laila, Maryum, Rasheda, Hana Yasmeen, Jamillah, Miya, Khaliah) a dva synové (Muhammad Ali Jr., Asaad Amin).

Boxu se věnovala pouze Laila (1977), navzdory tomu, že její otec byl vždy odpůrcem zapojení žen do tohoto sportu.