Miroslav Zikmund – nejnovější zprávy a fotografie

Miroslav Zikmund byl československý i český cestovatel, publicista, fotograf a spisovatel.

Narodil se 14. února 1919 v Plzni, zemřel 1. prosince 2021 v Praze.

Kariéra

První delší cestu podnikl asi v šestnácti letech s mladším bratrem Josefem a kamarádem Václavem na Podkarpatskou Rus, která byla v období První republiky součástí Československa. Po maturitě (1938) začal studovat Vysokou obchodní školu. Protože na počátku druhé světové války němečtí okupanti české vysoké školy uzavřeli, mohl ji ukončit až 1946. Na ní se seznámil s Jiřím Hanzelkou (†2003).

V letech 1947–1950 podnikli cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Celou tuto výpravu absolvovali vozem Tatra 87. Bylo z ní rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží. Pořídili na ní velké množství fotografií, natočili též kvanta filmového materiálu značné dokumentární hodnoty.

Afrika byla tehdy pod nadvládou evropských koloniálních mocností. O komunistickém puči v Československu (únor 1948) se dozvěděli v Belgickém Kongu, kde místní tisk věnoval celé události jen malou pozornost. V libyjské Syrtě měl jejich vůz po sabotáži havárii, v Egyptě přenocovali na špičce Cheopsovy pyramidy, v Tanganice vystoupali na vrchol Kilimandžára, v konžském pralese se setkali s Pygmeji. Z Kapského Města se následně přeplavili lodí do Buenos Aires, v Riu de Janeiru na pláži Copacabana se málem utopil při koupání v moři, v Ekvádoru, kde uvažovali o emigraci, se setkali s lovci lebek z kmene Šuárů.

Podle jeho vyjádření byl svět v době jejich cest bezpečnější než dnes. Navštívili například Itálií ovládané Somálsko, které je aktuálně zhrouceným státem riskantním pro všechny cizince. Nejnebezpečnější situaci zažili v Habeši (dnešní Etiopie), kde je přepadli lupiči.

Druhou cestu podnikli již s doprovodem ve dvou upravených nákladních vozech Tatra 805 v období 1959–1964. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii. Navštívili například Turecko, Sýrii, Pákistán, Indii, Cejlon, Barmu, Kambodžu, Indonésii, Japonsko nebo Irák. Během putování po indonéských ostrovech se dostali až na Západní Novou Guineu. Projeli i velkou část Svazu sovětských socialistických republik, od Tiksi na severu Jakutska až po Pamír v Tádžikistánu. Čínu navštívit nemohli, protože v 60. letech 20. století (za vlády Mao Ce-tunga) vypukla mezi ní a sovětským blokem roztržka.

V roce 1968 se postavil na stranu tzv. „reformních komunistů“, proto mu bylo následně (po invazi vojsk Varšavské smlouvy) znemožněno publikovat a účastnit se veřejného života.

Po listopadu 1989 začal opět cestovat. 1991 se vydal do Japonska, 1992 do Austrálie, 1994 na Nový Zéland. 1996 se účastnil s dokumentaristou Milanem Maryškou (†2002) expedice Sibiř – peklo, nebo ráj, 2000 podnikl cestu na Srí Lanku, Maledivy a také do USA.

1993 byla dvojici udělena za celoživotní dílo Cena E. E. Kische, 1999 převzali z rukou českého prezidenta Václava Havla (†2011) Medaili Za zásluhy II. stupně.

2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kde dlouhodobě žil. V témže roce mu 28. října prezident Miloš Zeman (1944) udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

Celé dílo napsal společně s Jiřím Hanzelkou (oba autoři si dokonce rovným dílem dělili i všechny honoráře) a týká se výhradně jejich cest. Vytvořili řadu cestopisných knih vydaných v mnohamilionových nákladech a desítkách jazyků. Natočili téměř 150 dokumentárních filmů, včetně celovečerních.

Jejich aktivitám byla věnována stálá expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve zlínském zámku S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, otevřená 30. listopadu 1996. 2013 byla přestěhována do bývalého areálu Baťových závodů (Svitu) a nově instalována v budově 14/15 Baťova institutu. Obsahuje též jejich komletní archiv, který této instituci věnovali.

Osobní život

Narodil se do rodiny strojvůdce Antonína Zikmunda a jeho manželky Magdaleny, rozené Voráčkové, v západočeské metropoli, kde žili do roku 1927. Jeho dědeček Josef Zikmund byl řezník a hospodský ve Volduchách na Rokycansku.

V roce 1953 se oženil s operní pěvkyní a sólistkou Národního divadla Evou Maškovou (†2020), se kterou měl syna Miroslava (1955). Toto manželství však skončilo rozvodem roku 1973.

Poslední léta trávil v soukromí s partnerkou MUDr. Marií Macalíkovou (1942). V posledních dnech byl vzhledem ke svému věku hospitalizován v Praze.

Poslední rozloučení však bude ve Zlíně a proběhne v úzkém kruhu nejbližších, což potvrdila Jana Macalíková, dcera jeho životní družky.