Milan Kundera: česko-francouzský spisovatel – nejnovější zprávy a fotografie

Kariéra

V mládí se učil hrát na klavír, později studoval hudební kompozici u Pavla Haase (†1944) a Václava Kaprála (†1947).

Studoval na brněnském gymnáziu, kde 1948 maturoval. Ve stejném roce nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor Literární věda a estetika, po dvou semestrech však přestoupil na FAMU, kde zprvu studoval filmovou režii a poté scenáristiku u Miloše Václava Kratochvíla (†1988). Absolvoval 1953, následně zde vyučoval světovou literaturu, nejprve jako asistent, od 1958 jako odborný asistent a od 1964 již jako docent.

Od poloviny 50. do počátku 60. let patřil k prominentům oficiální literatury jako mimořádně populární a oficiální kritikou vynášený spisovatel. 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ), po dvou letech však byl vyloučen, spolu s přítelem Janem Trefulkou (†2012), když Státní bezpečnost zachytila jejich korespondenci zesměšňující tehdejšího vysokého stranického funkcionáře Jiřího Hendrycha (†1979). Členství v KSČ mu bylo obnoveno 1956, z partaje byl ale znovu vyloučen po čistkách 1970, které následovaly po okupaci v srpnu 1968. Před ní byl totiž významným aktérem snah o liberalizaci poměrů z reformně-komunistických pozic.

1969 byla jeho (druhá) žena propuštěna ze zaměstnání v Československé televizi, za rok na to byl z FAMU vyhozen i on sám. Ztratil také jakoukoli možnost publikovat. Po jistém váhání se rozhodli vyřešit bezvýchodnou situaci emigrací.

Od 1975 žil ve Francii, kde zprvu vyučoval na univerzitě v Rennes a později na Vysoké škole sociálních věd v Paříži, kde nakonec založil nový obor Kultura střední Evropy. Po vydání románu Kniha smíchu a zapomnění mu bylo 1979 odebráno československé státní občanství, 1981 získal občanství francouzské.

Od poloviny 80. let přestal poskytovat rozhovory pro média, přestal vystupovat na veřejnosti a začal si velmi přísně střežit své soukromí.

Po listopadu 1989 se do vlasti nevrátil, udržoval nicméně kontakty s okruhem přátel, zvláště v Brně. Podle svědectví z roku 2010 navštívil ČR naposledy potají 2000. Ačkoli umožňoval překlady svých děl napsaných ve francouzštině do jiných jazyků a pouze je revidoval, práci na českých variantách téměř neumožňoval a odmítal je svěřit jiným překladatelům. Tento přístup změnil až v pozdních letech života, kdy dle manželky pochopil, že mu již nezbývá na vlastní překlad sil. Jeho dvorní překladatelkou se následně stala Anna Kareninová (1954).

2008 publikoval týdeník Respekt článek, ve kterém jej obvinil z udání západního agenta Miroslava Dvořáčka (†2012), když měl dle policejního záznamu 1950 oznámil jeho totožnost na Sboru národní bezpečnosti (SNB). Dle Kunderovy manželky jej aféra těžce zasáhla a podlomila mu zdraví, sám pak označil uvedené tvrzení za lež a prohlásil, že si nedokáže vysvětlit, jak se jeho jméno do záznamu SNB dostalo.

Býval pravidelně zmiňován jako jeden z kandidátů na Nobelovu cenu za literaturu.

V listopadu 2019 získal po 40 letech opět české občanství. Impulsem k urovnání vztahů mezi ním a ČR se stalo jeho setkání s tehdejším českým premiérem Andrejem Babišem (1954) během jeho návštěvy Francie 2018.

2020 věnoval svou knihovnu s rozsáhlým archivem brněnské Moravské zemské knihovně, ta pak 1. dubna 2023, v den jeho 94. narozenin, slavnostně otevřena Knihovnu Milana Kundery s více než 3000 autorskými publikacemi, archivem jeho tvorby v podobě kritik a částí listinného archivu korespondence.

Je nositelem řady vyznamenání, např. Rakouské státní ceny za evropskou literaturu (1987), Řádu čestné legie (1990), Medaile Za zásluhy – I. stupeň (1995), případně Ceny Franze Kafky (2020).

Osobní život

Jeho otec Ludvík (†1971) byl klavírista a rektor JAMU (v letech 1948 až 1961), bratrancem pak básník, opět Ludvík (†2010).

Jeho první ženou se 1956 stala operní zpěvačka Olga Haasová (†2022), dcera výše zmíněného skladatele a jeho učitele Haase. Manželství se však záhy rozpadlo. 1963 se oženil podruhé a to s tehdejší hlasatelkou Československé televize Věrou Hrabánkovou (1935).

Děti neměl.