Michèle Mercier je francouzská herečka, kterou celosvětově proslavila role překrásné Angeliky ze stejnojmenné pětidílné filmové série. Narodila se 1. ledna 1939 v Nice ve Francii.
Nejznámější filmy a seriály
Kariéra
Jejím snem bylo stát se tanečnicí, a tak vstoupila do baletního souboru jako sborová tanečnice. Zanedlouho se vypracovala na sólovou tanečnici v operním domě v Nice. Po přestěhování do Paříže v jejích 17 letech začala působit v divadelní herecké společnosti Rolanda Petita, následně pak ve společnosti Ballet de la Tour Eiffel. Souběžně s taneční profesí studovala herectví. Vedl ji Solange Sicard.
Následně absolvovala stáž v Londýně. Poté se během prázdnin, které trávila u svých rodičů v Nice, potkala s režisérem Denisem de La Patelliérem, který ji ihned obsadil do svého filmu Pomsta z hrobu z roku 1957 do role komorné Jeanne. Ještě téhož roku získala hlavní roli mladé dívky Nicole, která se po vítězství v soutěži stává filmovou hvězdou, ve filmu Dejte mi moji šanci. Další role na sebe nenechaly dlouho čekat a Michèle Mercier se stala jednou z nejoblíbenějších a nejobsazovanějších francouzských hereček na přelomu 50. a 60. let. Mimo jiné si zahrála i v několika nízkorozpočtových filmech v Itálii.
V roce 1963 přišlo rozhodnutí o natočení filmové série o krásné Angelice na motivy románů Anne a Serge Golonových. Na roli Angeliky bylo mnoho adeptek, mezi něž patřila například Brigitte Bardot Jane Fonda Catherine Deneuve Annette Vadim (dříve Stroyberg) či Marina Vlady která již měla téměř podepsanou smlouvu, ale na uspořádaném konkurzu zazářila Michèle Mercier a bylo definitivně rozhodnuto, že do role bude obsazena právě ona. A tak postupně spolu s Robertem Hosseinem Jeanem Rochefortem a dalšími hereckými hvězdami natočila sérii pěti filmů: Angelika, markýza andělů z roku 1964, Báječná Angelika z roku 1965, Angelika a král z roku 1966, Nezkrotná Angelika z roku 1967 a Angelika a sultán z roku 1968. Role jí přinesla nebývalou slávu a zařadila ji mezi nejslavnější herečky světa, na druhou stranu však byla s postavou Angeliky neustále spojována, což v důsledku nepřispělo k jiným srovnatelně velkým filmovým příležitostem. Z pozdější filmové tvorby si například v roce 1998 zahrála ve filmu La rumbera hlavní roli tanečnice Rachel.
Michèle Mercier má na kontě několik vzpomínkových knih, například Angelika se ztraceným srdcem z roku 1987 či Nejsem Angelika z roku 2002.
Osobní život
Michèle Mercier, celým vlastním jménem Jocelyne Yvonne Renée Mercier, se narodila 1. ledna 1939 v Nice ve Francii, matce italského původu a otci, lékárníkovi, francouzského původu. Na začátku její filmové kariéry jí bylo doporučeno, aby si změnila své původní jméno, které se zdálo být příliš staromódní a dlouhé. Proto jako poctu své mladší sestře Michèle, která zemřela ve svých 5 letech na břišní tyfus a také jako poctu herečce Michèle Morgan, přijala jméno Michèle.
V roce 1961 se provdala za pomocného režiséra André Smaggheho. Ten však propadl alkoholu spojenému se sklony k násilí, a tak se v roce 1965 rozvedli.
Michèle Mercier uvedla, že při natáčení filmu v roce 1963 s Vittorio Gassmanem vyvázla dvěma pokusům tohoto herce o znásilnění.
V roce 1970 si vzala za muže politika a bývalého automobilového závodníka Clauda Bourillota, se kterým se rozhodla, za vidinou dalších hereckých příležitostí v její kariéře, přestěhovat do Hollywoodu. Úspěch se však nekonal a manželství kvůli rozhazovačnosti Clauda Bourillota a jeho nevěrám po několika letech zkrachovalo. Poté navázala vztah s obchodníkem Adrienem Jancou, který však krátce před svatbou, po dvou letech jejich vztahu, podlehl rakovině.
Poté se přestěhovala do Itálie, kde ji přátelé seznámili s italským princem Nicolou Bocompagni-Ludovisi, se kterým se následně dala dohromady, ale po několika letech se s ním rozešla, protože pochopila, že je víceméně zamilovaný do jejího filmového předobrazu, Angeliky.
