SNY O IMPÉRIU
Michail Saakašvili - gruzínský exprezident
Michail Nikolozis dze Saakašvili je bývalý gruzínský prezident, od 2021 vězeň ve své vlasti.
Narodil se 21. prosince 1967 ve Tbilisi (tehdejší Sovětský svaz).
Kariéra
1984 ve svém rodišti odmaturoval, poté nastoupil studium na elitní Vysoké škole mezinárodních vztahů v Kyjevě, kde se spřátelil s pozdějším ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem (1965). Studium ukončil 1992.
V dalších letech studoval v cizině, francouzském Štrasburku, USA, italské Florencii a Akademii mezinárodního práva v nizozemském Haagu.
1995 se vrátil do Gruzie, záhy nato byl zvolen poslancem. V období 1998 až 1999 byl předsedou parlamentní frakce Svazu občanů prezidenta Eduarda Ševarnadzeho (†2014), který ho 2000 jmenoval ministrem spravedlnosti. O rok později podal demisi, když předtím prezidenta obvinil z korupce. V říjnu 2003 pak jeho hnutí Kmara (Dost) donutilo Ševarnadzeho k odstoupení po tzv. Růžové revoluci.
V lednu 2004 vyhrál prezidentské volby drtivou většinou 95 % hlasů. Na začátku listopadu 2007 zorganizovala gruzínská opozice, vyčítající mu odpovědnost za pokles životní úrovně a korupci, vlnu protestů. Po několika dnech tyto byly v hlavním městě násilně rozehnány policií, následně Saakašvili vyhlásil výjimečný stav a vypsal předčasné prezidentské volby. 25. 11. odstoupil z funkce a ucházel se o znovuzvolení ve zminěných volbách během ledna 2008. V jejich prvním kole získal 52,8 % hlasů, a přestože někteří zástupci opozice zpochybnili jejich regulérnost, 20. ledna se ujal funkce hlavy státu.
V srpnu 2008 vyhlásil plnou mobilizaci vojenských záloh poté, co se ruské jednotky zapojily do konfliktu se separatisty v Jižní Osetii.
Počátkem října 2012 prohrálo jeho politické uskupení parlamentní volby proti koalici Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho (1956). Uznal porážku a oznámil, že jeho Sjednocená národní strana odchází do opozice.
Následně emigroval s rodinou do USA, kde psal paměti a organizoval placené přednášky. Odtud začátkem roku 2015 přicestoval na Ukrajinu. V květnu téhož roku se stal gubernátorem Oděské oblasti. Na tuto funkci však 7. listopadu 2016 rezignoval a obrátil se proti prezidentovi Porošenkovi. Proto byl posléze zbaven ukrajinského občanství a tento stát opustil.
Po nezákonném návratu do země 2017 kolem sebe shromáždil stoupence, zorganizoval nelegální demonstrace v Kyjevě a požadoval odstoupení Porošenka. Od 8. prosince se několik dní nacházel ve vazební věznici, 11. 12. byl však soudem zproštěn obvinění z nelegální činnosti. Až do 12. února 2018 pobýval v Kyjevě, v tento den byl na palubě soukromého letadla deportován do Polska.
V období svého prezidentování získal řadu vyznamenání, např. velkokříž s řetězem Maltézského záslužného řádu (2005), velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky (2008), francouzský velkokříž Řádu čestné legie (2011) atd.
Trestní stíhání a zatčení
V červenci 2014 zahájila gruzínská prokuratura jeho trestní stíhání za násilné potlačení demonstrací ve Tbilisi a zneužití pravomocí. Byl mimo jiné podezřelý i z podílu na úmrtí expremiéra Zuraba Žvaniji roku 2005, jenž zemřel za podezřelých okolností následkem otravy oxidem uhelnatým.
5. ledna 2018 byl gruzínským soudem shledán vinným a v nepřítomnosti odsouzen k tříletému nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
1. října 2021 se vrátil do Gruzie přes přístav Batumi, aby zasáhl do komunálních voleb. Tentýž den byl zadržen policií a převezen do věznice v Rustavi, kde okamžitě zahájil protestní hladovku. Kvůli dříve vynesenému trestu odnětí svobody musel totiž nastoupit jeho výkon a zároveň čelil dalšímu obvinění z nezákonného překročení gruzínské státní hranice.
10. 10. jeho osobní lékař vyzval úřady, aby ho přemístily do nemocnice, neboť se mu zhoršil zdravotní stav. K převozu do vojenské nemocnice v Gori došlo 8. listopadu, leč 29. prosince byl vrácen do vězení, dle tvrzení gruzínských médií i vedoucích opozičních politiků přes přetrvávající špatné zdraví.
Na jeho propuštění pracuje mj. ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj (1978), jenž uvedl, že Saakašvili je ukrajinským občanem a gruzínské občanství mu bylo odebráno již 2015.
V poslední době informace o jeho stavu prosakují jen výjimečně, např. koncem roku 2022 se psalo o jeho otravě, v červenci 2023 o jeho padesátikilogramovém zhubnutí.
Osobní život
Otec byl lékař, jeho matku, profesorku historie, však opustil ještě před jeho narozením.
V Haagu se seznámil se svou budoucí manželkou Sandrou Roelofs (1968), která pochází z Nizozemska. Žijí odloučeně, mají dva syny, Eduarda (1995, studoval v USA) a Nikoloza (2005, žije s matkou v Nizozemsku).
Články