Michael Kocáb je český hudební skladatel, zpěvák, občanský aktivista, politik a podnikatel.
Narodil se 28. července 1954 v Praze.
Nejznámější písničky
S cizí ženou v cizím pokoji
Člověk bez talentu
Smích z vedlejšího pokoje
Hrály dudy
Sebastián
Stáří (s Josefem Kemrem)
Pán výtahů
Benefice černých koní
Kariéra
V roce 1973 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, o šest let později absolvoval pražskou konzervatoř v oboru Skladba na varhany.
Ještě během studií (1977) založil kultovní skupinu Pražský výběr. Ta se až do roku 1989 pohybovala na pomezí mezi oficiální a neoficiální scénou. 1980 byl obviněn z politické provokace a jeho stíhání ukončil až prezident díky amnestii.
Mezi roky 1982 a 1987 měla kapela zakázanou činnost. Dodnes často během koncertů vystupuje pod ikonickou maskou Artura Ropotáma, třebas i na invalidním vozíku. Několik měsíců před listopadem 1989 se podílel na natáčení filmu Pražákům, těm je hej (obsahující mj. scénu jeho popravy natočenou v tehdejším mauzoleu Klementa Gottwalda na Vítkově).
Po rozpadu původní skupiny vytvořil 2006 projekt Pražský Výběr II, leč v roce 2012 se na rodinném pohřbu Václava Havla, který na žádost Dagmar Havlové organizoval, usmířil s Michalem Pavlíčkem a původní skupinu Pražský výběr znovu obnovili.
Působí také jako autor písní, komorních děl a filmové hudby (je mj. držitelem Českého lva 2004 za hudbu ke snímku Král zlodějů).
Na jaře 1989, společně s Michalem Horáčkem, založili iniciativu Most, která měla zprostředkovávat komunikaci mezi vládnoucími a disidentskými strukturami. Na podzim stejného roku se podílela na organizaci všech rozhovorů mezi zástupci opozice a předsedou tehdejší komunistické vlády Ladislavem Adamcem.
Po 17. listopadu 1989 byl jedním ze zakladatelů Občanského fóra a členem krizového štábu jeho koordinačního centra. Jednal s náčelníkem generálního štábu Československé lidové armády Miroslavem Vackem, i velitelem západního vojenského okruhu Mojmírem Zachariášem, o nezasahování ČLA do průběhu sametové revoluce. Stejné rozhovory vedl i se zástupci sovětské armády v ČSSR.
28. prosince 1989 byl kooptován do Federálního shromáždění jako bezpartijní poslanec (respektive za OF). O den později byl na jeho návrh zvolen československým prezidentem Václav Havel.
Mandát obhájil ve volbách 1990 (po Alexanderu Dubčekovi získal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů). V prosinci 1990 se zúčastnil mise do Iráku, která vyjednala propuštění zde zadržených československých občanů, 1991 navštívil SSSR, kde promluvil na plénu Nejvyššího sovětu.
Obecnou popularitu získal jako předseda parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk z Československa, jejíž vznik inicioval. Poté, co poslední sovětský voják opustil ČSFR (30. 3. 1991), rezignoval na veřejné politické funkce a začal se věnovat hudbě, podnikání a poradenství.
V roce 1992 společně s Pavlem Tigridem zorganizovali petici na podporu práva občanů Československa rozhodnout o případném rozdělení federace v referendu (na ní více jak 2,5 milionu podpisů).
Mezi roky 1993–2003 působil jako externí Havlův poradce, na tuto činnost navázal spoluprací s Havlovou nadací a knihovnou.
V srpnu 2008 ohlásil kandidaturu v senátních volbách za Stranu zelených. Na její kandidátce nahradil Jiřího Hromadu, který o měsíc dříve odstoupil ze zdravotních důvodů. Ve volbách se umístil na třetím místě a mandát nezískal.
V lednu 2009 byl opět Zelenými nominován na uvolněné místo ministra pro oblast lidských práv a národnostních po odstupující Džamile Stehlíkové. Do funkce byl jmenován v témže měsíci.
Po vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě na jaře 2009 byl jediným ministrem, který se stal i členem nastupujícího kabinetu Jana Fischera jmenovaného v květnu 2009. V březnu 2010 podal demisi, následující měsíc byl jmenován vládním zmocněncem pro lidská práva. Po nástupu premiéra Petra Nečase si začal stěžoval, že se jím vedená vláda o činnost jeho útvaru nezajímá a nespolupracuje s ním, přičemž pohrozil demisí. I proto byl v září 2010 ze své pozice odvolán.
V březnu 2014 podepsal dopis adresovaný vládě Bohuslava Sobotky, ve kterém požadoval tvrdší postup vůči Rusku i příslušníkům ruské menšiny v ČR.
Během evropské migrační krize v letech 2015 a 2016 byl zastáncem přijímání uprchlíků z Blízkého východu. V dubnu 2021 oznámil, že je téměř rozhodnutý kandidovat v české prezidentské volbě 2023.
V 80. letech 20. století na něj Státní bezpečnost vedla tzv. signální svazek s krycím jménem Míša. Existence tohoto typu materiálů prokazuje její podezření, že se dopouštěl porušování tehdy platných zákonů, samo o sobě však nepotvrzuje vědomou spolupráci.
V dubnu 1990 založil společně s Oldřichem Lichtenbergem a Miloslavem Zapletalem mediální a producentskou společnost Art Production K, ve které zastával funkci předsedy představenstva. V květnu 1991 se stal členem představenstva akciové společnosti Montované stavby Praha, která vznikla transformací stejnojmenného státního podniku. Tato akciovka založila v lednu 1992 investiční fond TREND VIF, v němž opět předsedal představenstvu. Běžným členem této instituce byl také jeho švagr Martin Kratochvíl.
TREND VIF se účastnil obou kol kupónové privatizace. V srpnu 1995 Kocáb s Kratochvílem prodali správcovskou společnost Královéhradecké brokerské společnosti, čímž (podle bývalého ministra privatizace Tomáše Ježka) umožnili vytunelování fondů.
Noví majitelé totiž připravili drobné akcionáře o jejich vklady ve výši 1,4 miliardy Kč. Kocáb sám tvrdí, že nikoho nepoškodil a zisk z transakce ve výši 36 milionů nepoužil k osobnímu obohacení. 29 milionů korun převedl do Nadace Michaela Kocába, která se zaměřila především na podporu týdeníku Literární noviny (2020 přestaly vycházet), leč podle policejního vyšetřovatele pocházely peníze vložené do nadace od kupce z vytunelovaného fondu TREND.
Osobní život
Narodil se v rodině evangelického faráře a promované psycholožky, vyrůstal ve Zruči nad Sázavou.
V období 1983 až 2011 byl ženatý s Američankou Marshou Kocábovou (1954, rozenou Crew), s níž se poprvé potkal 1981 v německém Mnichově. Přestěhovala se kvůli němu do ČSSR, mají tři děti: dcery Natálii (1984, je zpěvačka a spisovatelka), Jessicu (1987) a nejmladšího syna Michaela.
V letech 2009 až 2014 byla jeho milenkou (posléze partnerkou) o 26 let mladší Lejla Abbasová (1980). 13. prosince 2011 se jim narodil syn David. Dle jeho slov nebyla příčinou rozvodu, s oficiální manželkou prý již předtím měli žít osm let odděleně ve společné domácnosti (během tohoto volného svazku chodil např. i se zpěvačkou Pražského výběru Zlatou Emily Kinskou narozenou 1976).
V reakci na medializaci poměru se svou podřízenou nabídl ministerskou rezignaci, kterou však předseda vlády Jan Fischer nepřijal. Abbasová následně sama opustila pozici tiskové mluvčí Kocábem vedeného úřadu, kterou vykonávala v letech 2009 až 2010.
Po jejich rozchodu bydlí se svou bývalou manželkou a jejím novým partnerem ve společném domě v pražské Troji.
