Československá komedie, kterou natočil režisér Oldřich Lipský v roce 1976. Hlavními hrdiny jsou dospělí dělníci, kteří si potřebující zvýšit kvalifikaci, proto docházejí do večerní školy. Během této docházky se u nich i v pokročilejším věku projevují jejich návyky z dětství. Děj je protkán řadou scének a hlášek, které zlidověly a jsou obecně známé. Díky nim je tento snímek populární i v současnosti.
-Premiéra: 1. 7. 1976
-Režisér: Oldřich Lipský
-Scénář: Ladislav Smoljak Zdeněk Svěrák
Obsazení: herci a postavy
Děj filmu Marečku, podejte mi pero!
Jiří Kroupa, mistr v továrně na zemědělské stroje, by mohl povýšit - musel by ovšem vystudovat večerní průmyslovku. Dotyčný se tomu usilovně brání, nakonec však podlehne naléhání spolupracovníků (děsících se ambicí neoblíbeného kontrolora Viktora Hujera, který si dělá zálusk na mistrovské místo) podlehne a na školu se dá zapsat.
Stejný vzdělávací ústav ovšem navštěvuje i jeho syn, přes den sedící v totožné lavici. Náhle se ukazuje, že tatínek má mnohem horší prospěch než jeho ratolest. Díky tomu se v ději vyskytne množství humorných situací. Hlavní hrdina nakonec, i díky pomoci svého okolí, studium zdárně absolvuje a může z prosklené kukaně začít řídit modernizovanou podnikovou výrobu.
Zajímavosti
Film se natáčel v areálu podniku ROSS v Roudnici nad Labem večerní škola pak v pražské Dušní ulici.
Mnohé scény a hlášky z filmu jsou obecně známé, například domnělý brouk hrdobec, žák Hliník, který se odstěhoval do Humpolce, a přesto je stále zapisován do třídní knihy profesorem Hrbolkem, švestičky z vlastní zahrádky jako pozornost podlézavého kolegy Hujera, „rumunská“ výzva metelesku blesku, vzkaz „sejdeme se na hřbitově“, „i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále“.
Ve filmu se vůbec poprvé objevila největší česká dětská filmová hvězda Tomáš Holý – v roli malého žáka Matuly nesoucího vzkaz od ředitele školy.
