Marcela Březinová je česká zpěvačka, textařka a pedagožka.
Narodila se 18. listopadu 1960 v Podbořanech (okres Louny, tehdejší Československo).
Nejznámější skladby
Snad za to může láska
Pár slov a dost
Hádej
Rokemrol
Schoulená
Duha
Kariéra
Finalistka někdejší talentové soutěže Mladá píseň (1980) svou profesionální dráhu zahájila jako kmenová vokalistka avantgardní elektronické skupiny OK Band (1981–1987). Ačkoli se po svém odchodu z ní prosadila i sólově, zázemí nahrávacích studií nalézala převážně ve spolupráci s jinými umělci, nejčastěji po boku Leška Semelky (1946) a jeho S.L.S. (1987–1991), 1989–1990 také v Yandim Bandem Slávka Jandy (1952).
Zásadnějších výsledků, včetně nominace na výroční hudební ocenění Gramy (dnes Anděl), se dočkala v 90. letech 20. století, kdy jí vyšly dvě profilové desky (1993 Každej tomá rád, 1998 Nesmíš loudit). V novém tisíciletí pak částečně zrehabilitovala své působení v dočasně obnoveném OK Bandu (1999–2003, 2011–2013).
V doprovodu různých kapel se opakovaně účastnila také československého festivalu populární písně Bratislavská lyra, kde soutěžila se skladbami Nechci v týhle show už hrát (1986), Tvůj obličej (1988) a Radost ze života (1990), vždy bez zásadního úspěchu.
Dle každoročně vyhlašovaných výsledků ankety Zlatý slavík se největší oblibě těšila v polovině 80. let 20. století, kdy se skupinou OK Band obsadila 9. (1984), případně 12. místo (1985), kdežto sólově nanejvýš 18. příčku (1986).
V novodobé éře, neboli Českém slavíku, pronikla do první čtyřicítky v letech 1998 až 2000.
Od 2008 je vedoucí Oddělení populárního zpěvu na Mezinárodní konzervatoři v Praze, kde vyučuje interpretaci.
Osobní život
Část dětství prožila v Libyi, kde chodila do americké klášterní školy. Její otec tam pracoval jako zubař, matka byla letuškou.
Je vdovou po režisérovi, hudebníkovi a výtvarníkovi Zdeňkovi Švarcovi (†2011 spáchal sebevraždu), s nímž má dceru Vandu (1995). Vzali se 1994.
Z předchozího vztahu má syna Jana (1993).
Aktuálně je opětovně zadaná.
