Ladislav Hojer - československý sériový vrah

Ladislav Hojer byl československý sadistický sériový vrah a kanibal, který mezi lety 1978 až 1981 zavraždil na území Československa celkem 5 žen. Za tyto činy byl odsouzen k trestu smrti.

Narodil se 15. března 1958, ve věku 28 let byl popraven 7. srpna 1986 v pražské pankrácké věznici.

Kariéra

Po ukončení zvláštní školy se vyučil sklenářem. Byl zatčen 11. února 1982 v souvislosti se smrtí Anny Š. (viz níže). Při výslechu naznačil existenci dalších obětí a postupně se přiznal k pěti vraždám a osmnácti znásilněním nebo pokusům o ně.

Osobní život

Otec mu zemřel na rakovinu, když byl ještě malý. Matka se podruhé vdala, ale brzy zemřela na tutéž chorobu. Po odstěhování nevlastního otce zůstal zůstal bydlet s bratrem Jaroslavem v motolském bytě.

Jeho IQ se pohybovalo kolem 90 bodů, což je na spodní hranici průměru. Neměl žádné kamarády a vedl samotářský život. Nikdy nenavázal žádnou vážnou známost ani nezažil pohlavní styk za "normálních okolností". Zástupkyně něžného pohlaví nazýval "kozy", a když měl příležitost se s nějakou ženou sblížit, dostával nepochopitelné záchvaty agrese.

Dle tehdejších policistů měl velmi zvláštní a primitivní smysl pro humor, jedna z jeho oblíbených rýmovaček byla: "Když se ocas postaví, mozek se mi zastaví."

Krátce před dopadením žil v bytě sám, protože jeho bratr nastoupil vojenskou službu.

Oběti

Eva R. (29 let)

První vraždu spáchal v noci z 1. na 2. listopadu 1978 v Děčíně. Oběť napadl na nábřeží Labe, kam odešla z kina. Srazil ji k zemi, bezvládnou odtáhl do křoví, zde ji uškrtil. Pohlavní styk s mrtvolou nevykonal, pouze nad ní onanoval. Při odchodu z místa činu jí do odhaleného genitálu zastrčil kopřivu utrženou v okolí.

Ivona S. (25 let)

Druhou ženu zavraždil nad ránem 9. února 1980 v nočním rychlíku z Prahy do Děčína. Tuto studentku medicíny si vyhlédl už při nástupu do vlaku. Když odešla z kupé na toaletu, vnikl za ní pomocí obyčejného klíče FAB a uškrtil ji dvěma prsty + její vlastní šálou. V kabince nebyl na manipulaci s tělem dostatek místa, proto nad ním opět pouze masturboval. Z okna vlaku vyhodil kozačku oběti. Ve stanici Ústí nad Labem vystoupil a asi za dvě hodiny se vrátil dalším vlakem zpět do Prahy.

Vyšetřování doprovázela řada nejasností. Jedním z podezřelých se stal též pracovník drah, který spáchal sebevraždu. V jeho bytě se našly novinové výstřižky týkající se případu a anglicky psaná lékařská kniha, ačkoliv sám anglicky neuměl.

Neznámá (25 až 35 let)

V srpnu 1980, během své vojenské dovolené, jel do Košic navštívit kamaráda. Zde se rozhodl pro vycházku k místní nádrži Ružín patřící k vyhledávaným rekreačním lokalitám. Kvůli nepřízni počasí však bylo místo opuštěné, na břehu ovšem zahlédl osamělou ženu. Na rozdíl od jiných útoků se tentokrát ani nepokusil o navázání hovoru a zezadu ji okamžitě napadl. Při škrcení u něj však došlo k předčasné ejakulaci, čímž o ni ztratil zájem.

Mrtvolu ovázal nalezeným drátem, zatížil kamenem a odtáhl do vody. Po činu si v nádrži ještě zaplaval. Tělo bylo objeveno chataři až 11. října 1981 již ve značném stádiu rozkladu (hlava a zápěstí byly nenásilně odděleny od těla). Více informací se i kvůli liknavosti vyšetřovatelů zjistit nepodařilo a totožnost této ženy je dodnes neznámá.

Ivana M. (18 let)

30. ledna 1981, zhruba čtvrt roku po konci jeho základní vojenské služby, v ranních hodinách byl průvodčím chycen ve vlaku bez platné jízdenky a na nejbližší železniční stanici Brno hlavní nádraží vyloučen z přepravy. Celý den se procházel po městě, až kolem třetí hodiny ranní narazil na tramvajové zastávce Celní na atraktivní dívku vracející se z plesu v brněnské Zoo. Pokusil se s ní mluvit, ale dotyčná se dala na útěk. Hojer ji dohonil, strhl na zem a odtáhl do parčíku v ulici Jílová, zde ji znásilnil, pobodal a nakonec i uškrtil.

Poté jí nožem odřízl prsy a genitálie, které si odvezl v igelitové tašce domů, kde se s ostatky ukájel. Asi po týdnu je uvařil v osolené vodě a pokusil se jejich část sníst s hořčicí a křenem. Pokrm mu však údajně nechutnal, proto vše spláchl do toalety a hrnec vyhodil.

Na těle oběti bylo při ohledání nalezeno 39 bodných ran povrchního charakteru, na místě činu nechal bez povšimnutí peněženku, šperky i hodinky zavražděné.

Anna Š. (51 let)

Poslední vraždu spáchal 3. října 1981 po 22. hodině nedaleko svého bydliště u můstku přes Motolský potok v Praze 5. Zde číhal na oběť minimálně hodinu, až kolem procházela jedenapadesátiletá žena vracející se z večerního koncertu. Kvůli její šik postavě ji považoval za mladší a rozhodl se ji přemluvit k pohlavnímu styku. Rozhovor se omezil na čtyři věty, poté ji napadl, rozřízl nožem šaty + punčochy a znásilnil. Nakonec jí přetáhl zničené punčochy přes hlavu a uškrtil, aby ho nemohla identifikovat.

Tato jediná vražda jej znepokojovala. Jak již bylo uvedeno, odehrála se asi 300 metrů od jeho bydliště kudy chodil rovněž do zaměstnání. K činu se několikrát doznal ve své oblíbené hospodě, ale nikdo ho v ní nebral vážně.

Pokus o vraždu Jitky Š.

Šťastnou náhodou jeho útok přežila dvacetiletá dívka 13. srpna 1981, kterou přepadl u tramvajové zastávky Na Chmelnici v pražském Jarově. Odvlekl ji do nedalekého parčíku, kde ji svlékl do naha a pokusil se o znásilnění. Při souloži měl však problém s erekcí, proto ji alespoň přinutil k orálnímu sexu, při kterém ji zbil. Také jí strkal do přirození různé předměty a žádal ji, aby si do něj vsunula ruku. Celou dobu jí zakrýval ústa a tlačil na krk, takže několikrát ztratila vědomí.

Dívce se mu ho podařilo přesvědčit, aby v aktu pokračovali u ní doma, kde je nebude nikdo rušit. Požádala ho, aby ji oblékl, protože nemohla jít po ulici nahá. Hojer ji tedy pustil a navlékl jí šaty, dívka se mu však vytrhla a rozběhla se po ulici pryč. Byla ovšem dostižena, sražena na zem, pachatel následně její hlavou několikrát udeřil o chodník. Křik vzbudil muže, který bydlel v blízké ubytovně. Dotyčný se vyklonil z okna a útočníka okřikl. Ten se zraněné dívce chvíli posmíval a poté utekl.

Vyšetřování, odsouzení a trest

Zatčen byl na základě výpovědi duševně nemocného pacienta, který se přiznal k vraždě Anny Š., avšak vyšetřováním bylo zjištěno, že v době činu byl bezpečně za mřížemi. Věděl však, jakým způsobem byla zavražděna, což byla dosud nezveřejněná informace. Muž nakonec sdělil, že mu kamarád na procházce ukazoval místo činu a vyprávěl, jak zde dotyčnou zabil. Tím známým byl Hojer, který se při následném výslechu k činu přiznal.

Později byly zjištěny částečky látky z jeho kalhot na oděvu jedné ze zavražděných, jeho krevní skupina se navíc shodovala se vzorky slin a spermatu zajištěnými na místě činu.

Během roku 1982 se přiznával k dalším vraždám, jejich výčet se zastavil na pěti. Kriminalisté se domnívali, že má na svědomí minimálně ještě další dvě vraždy, které se mu ovšem nepodařilo prokázat. Přiznání prováděl výlučně písemně, protože se za některé ze svých skutků styděl a odmítal o nich s kýmkoliv mluvit. Své doznání jednou stáhl. Jelikož existovala obava, že se pokusí zmást vyšetřovatele falešnými přiznáními, bylo vyšetřování brzy uzavřeno.

Za své brutální činy byl odsouzen k trestu smrti. Poprava musela být kvůli jeho nemoci dvakrát odložena. Před vykonáním trestu se bál smrti, vzpouzel se (při potyčce zlomil asistentovi kata prst), pak se i pokálel.

Filmová adaptace

Metoda Markovič: Hojer je krimi seriálem z produkce Voyo Original, který byl oceněn jako nejlepší seriál ve střední a východní Evropě na mezinárodním festivalu televizní a online seriálové tvorby Serial Killer.

Klade důraz na psychologickou složitost charakteru pachatele a morální dilemata spojená s jeho činy.

Významná je zvláště postava vyšetřovatele Jiřího Markoviče (†2022), jejíž metody jsou využívány k odhalení a dopadení sériového vraha, jak v seriálu, tak i reálném vyšetřování.