Krkonošské pohádky jsou československým večerníčkovým televizním seriálem o bájném vládci Krakonošovi natočený Československou televizi.
Skládá se z 20 desetiminutových dílů, přičemž prvních sedm vzniklo roku 1973, dalších šest 1977 a závěrečných sedm 1984.
Po natočení třetí řady byl původně 13. díl (Jak Trautenberk prodával vodu) přesunut na 20. pozici, cyklus jím totiž logicky končí.
V únoru 2013 se stal na základě divácké ankety Nejlepším večerníčkem.
Premiéra: 30. dubna 1974
Režie: Věra Jordánová (1928)
Scénář: Božena Šimková
Autorka scénáře, spisovatelka a překladatelka Božena Šimková (†2018), byla v titulcích skrytá za jména Zdenky Podhrázské a Marie Kubátové (†2013, již dříve vymyslela postavu Trautenberka). Šimková totiž měla v té době absolutní zákaz jakékoliv tvorby za neschvalování vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968.
Obsazení: Herci a postavy
František Peterka (Krakonoš)
Ilja Prachař (Trautenberk)
Zdeněk Řehoř (hajnej)
Hana Maciuchová (Anče)
Jaroslav Satoranský (Kuba)
Bohuš Záhorský (vypravěč)
Martin Růžek (vypravěč dílů 13–19)
sojka
Děj Krkonošských pohádek
Zápletky jednotlivých dílů jsou založeny na prakticky stejném principu: Chamtivý a zlý Trautenberk se soustavně pokouší (na úkor svého velkého a mocného souseda Krakonoše) získat nečestně nějaké výhody, avšak setkává se s opakovanými neúspěchy, navíc je vždy vytrestán. Do svých plánů často zapojuje své sloužící, kteří ovšem jen neradi plní jeho příkazy a proto je hněv pána hor míjí.
Jednotlivé epizody
Zajímavosti
1999 byla v rámci České sody uvedena parodie Jak Trautenberk loupil v Krakonošově revíru.
Kniha Krkonošská pohádka, napsaná podle scénáře k večerníčku, vyšla 1992 (kapitoly jsou zde uvedeny v částečně odlišném pořadí než televizní epizody), následujícího roku bylo vydáno (již nezfilmované) pokračování Anče a Kuba mají Kubíčka.
Znělka z roku 1974 má téměř minutu. Pozdější je zrychlená (trvá 45 vteřin) a ta z roku 1984 zase na konci postrádá ženské vokály.
Loutku sojky vodila Jana Prachařová (1937), manželka Ilji Prachaře (†2005).
Natáčení probíhalo kvůli vytíženosti herců především v pozdních večerních (až nočních) hodinách.
František Peterka (†2016) byl nekuřák, ovšem skoro v každém záběru ho filmaři nutili bafat z dýmky.
V 10. dílu se objevilo pojmenování muštelka (v knižním přepisu je nahrazeno vydrou) pro kožešinová zvířata u potoka. Podle Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR se tento výraz objevil poprvé právě v tomto seriálu jako novotvar (neologismus), který byl inspirován latinským označením pro některou kožešinovou kunovitou šelmu (Mustela) a jenž se posléze v češtině vžil natolik, že se jím běžně pojmenovávají různé lasicovité šelmy. Ve večerníčku ovšem muštelky představovaly nutrie.
