České korunovační klenoty

České korunovační klenoty jsou souborem předmětů ze sbírky Svatovítského pokladu a sloužily jako odznaky (insignie) vlády a moci českých králů. Udělovaly se při korunovaci.

Jejich soubor zahrnuje Svatováclavskou korunu, královské žezlo, královské jablko, dále kožená pouzdra, podušku pod korunu, korunovační plášť s hermelínovými doplňky atd.

Spolu s nimi bývá vystavován zlatý relikviářový kříž (zvaný korunovační) a obřadní korunovační meč svatého Václava.

Jsou národní kulturní památkou, za níž byly prohlášeny v roce 1962 hned po Pražském hradě.

Svatováclavská koruna

Má podobu zlaté čelenky (o ryzosti 22 karátů) složené ze čtyř dílů. V letech 1345 až 1346 ji nechal zhotovit Karel IV. (†1378) ke své korunovaci českým králem, což ji dělá čtvrtou nejstarší v Evropě. K její výzdobě bylo použito 19 safírů, 30 smaragdů, 44 spinelů, 1 rubín, 1 rubelit (do roku 1998 považován za rubín), 1 akvamarín a 20 perel.

Do křížku na vrcholu byl vložen trn z koruny Ježíše Krista, na zlaté obroučce křížku je vyrytý latinský nápis HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI (Zde je trn z koruny Páně). Na Karlovu žádost vydal papež Klement VI. (†1352) v květnu 1346 bulu na její ochranu. Zakazuje v ní korunu zcizit, prodat nebo zastavit. Z tohoto rozhodnutí se stala majetkem svatého Václava, na jehož lebce měla být trvale uložena. Králům byla pouze zapůjčena v den korunovace a měla být ještě tentýž den večer navrácena. Za toto propůjčení měl každý panovník zaplatit.

Královské žezlo

Bylo vyrobeno roku 1533 pro krále Ferdinanda I. Habsburského (†1564). Je zhotoveno z osmnáctikarátového zlata.

Má délku 67 cm a váží 1013 g. Je ozdobeno 4 safíry, 5 spinely a 62 perlami. Rukojeť je pokryta emailovými lístky + větévkami a je po obou stranách zakončena věnečkem perel. Hlavice je stylizována do tvaru květu.

Královské jablko

I ono bylo vyrobeno pro Ferdinanda I., konkrétně 1527. Je rovněž z osmnáctikarátového zlata, má průměr 11,9 cm a výšku 9,8 cm. I s křížem navrcholu je vysoké 22 cm. Váží 780 g.

Na kříži a na obroučce je osazeno celkem 8 safíry, 6 spinely a 31 perlami. Na vrchní části pod křížem je latinský nápis DOMINE IN VIRTUTE TUA LETABITUR REX ET SUPER SALUTARE TUAM EXULTABIT (Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá). Na zadní straně kříže uprostřed je nápis DEUS CELUM REGNAT ET REGES TERRE (Bůh vládne nebesům a králové zemi).

Obě jeho polokoule jsou zdobeny tepanými reliéfními scénami ze Starého zákona.

Korunovační plášť

Původně byl zhotoven pro korunovaci Ferdinanda II. (†1637) na českého krále 1617 a následně používán k českým korunovacím až do roku 1836, kdy se uskutečnila ta poslední Ferdinanda I. Dobrotivého. Král byl do pluviálu (pláště) oděn na začátku obřadu a přijímal v něm od arcibiskupa ostatní insignie. Jako první žena do něj byla roku 1743 oblečena při své korunovaci Marie Terezie (†1780).

Je zhotoven z hedvábného materiálu červené barvy zvaného zlatohlav a lemován hermelínem (kožešinou z hranostaje). Je polokruhový, vzadu prodloužený do vlečky bez rukávů, o šířce 312 cm a délce 236 cm. Uložen je odděleně od klenotů ve speciálně klimatizovaném depozitáři.

Kožená pouzdra

Nejstarší je to na korunu, které nechal Karel IV. zhotovit 1347. Má téměř kulovitý tvar a je bohatě zdobené. Jsou na něm 4 znaky, na vrchní části říšská orlice a český lev, na spodní rodový erb Arnošta z Pardubic (†1364) a znak arcibiskupství pražského.

Po obvodu je čtyřřádkový červený nápis ANNO DOMINI MCCCXLVII DOMINUS KAROLUS ROMANORUM REX ET BOHEMIAE REX ME FECIT AD HONOREM DEI ET BEATI WENCESLAI MARTIRIS GLORIOSI (Léta Páně 1347 pan Karel, římský král a český král, mě udělal k poctě Boží a slávě mučedníka blahoslaveného Václava).

Pouzdro žezla pochází pravděpodobně ze 17. století.

Původní pouzdro na jablko ​je opatřeno velkým křížem. Protože po roce 1918 nechtěla státní moc používat „katolické“ symboly, bylo v roce 1929 zhotoveno nové. Je na něm zobrazen znak Československé republiky, na vrchu s letopočty svatováclavského milénia 929 a 1929. Po obvodu je nápis DVACÁTÝ OSMÝ ZÁŘÍ.

Místa uložení

Ačkoliv podle původního rozhodnutí Karla IV. neměly korunovační klenoty vůbec opustit Prahu, byly již jeho synem Václavem IV. (†1419) převezeny počátkem 15. století na hrad Karlštejn.

Během husitské revoluce byly umístěny nejprve v uherském Visegrádu​, posléze německém Norimberku. S krátkými přestávkami pak byly až to 1619 uloženy opět na Karlštejně.

Po bitvě na Bílé hoře (1620) se prchající král Fridrich Falcký (†1632) pokusil vyvézt veškeré klenoty ze země, byly však nakonec zanechány na pražské Staroměstské radnici a posléze vráceny na Pražský hrad.

Během třicetileté války se z bezpečnostních důvodů několikrát stěhovaly, nakonec byly 1637 odvezeny z Českých Budějovic do Vídně a zde setrvaly až do roku 1791.

S jejich navrácením do Prahy souhlasil císař Leopold II. (†1792) po předchozím jednání se zástupci českých stavů. Do Prahy dorazily u příležitosti Leopoldovy korunovace českým králem. Tehdy také vznikla tradice sedmi klíčníků.

Do Vídně zamířily ještě v roce 1866 během prusko-rakouské války, následujícího roku však byly slavnostně navráceny zpět. Při té příležitosti byla Korunní komora upravena do současné podoby.

Během mobilizace byly 20. září 1938 tajně převezeny do pobočky Národní banky v Žilině (operace s názvem KFC – Klenoty fascinující ceny). Úkryt však nebyl bezpečný, proto byly 6. října odvezeny zpět do Prahy.

V únoru 1944 je nechali nacisté zazdít před spojeneckými nálety ve sklepení Starého královského paláce na Pražském hradě. Po osvobození v květnu 1945 byly v pořádku vyzvednuty a navráceny do Korunní komory.

Současné uložení

Originály korunovačních klenotů jsou trvale umístěny v těžko přístupné Korunní komoře nad jižním vchodem do chrámu sv. Víta na Pražském hradě (za mozaikou Posledního soudu). Vstupní dveře nacházejí se v kapli sv. Václava jsou opatřeny sedmi zámky. Klíče k nim mají v držení:

1. prezident republiky
2. předseda vlády
3. arcibiskup pražský
4. předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
5. předseda Senátu Parlamentu ČR
6. probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze
7. pražský primátor

Zámky jsou odemykány pouze při zvláštních příležitostech​. Do komory se vstupuje po úzkém točitém schodišti. Je vybavena trezorovou skříní na uložení klenotů, dubovým stolem a osmi židlemi.

Výstavy

Rozhoduje o ních prezident republiky. První veřejná se uskutečnila 1929 u příležitosti 1000. výročí smrti svatého Václava. Do konce 20. století byly klenoty prezentovány veřejnosti celkem devětkrát.

Předposlední (od roku 2003 pátá) se uskutečnila v lednu 2018 při příležitosti 100 let od vzniku Československa, na leden 2023 je plánována další v souvislosti s třiceti lety od vzniku samostatné České republiky.

K vystavování se do roku 2016 (a opět 2023) využívá vitrína, která byla speciálně pro tento účel zhotovena 1929 dle návrhu architekta Josefa Gočára (†1945).

Zajímavosti

Bývají pravidelně podrobovány vědeckému výzkumu a existuje řada jejich věrných kopií. Mezi tu nejznámější patří ta Svatováclavské koruny, kterou v 60. letech 20. století vyrobila Střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově pro světovou výstavu EXPO 67 v kanadském Montrealu.