Katar je emirát v jihozápadní části Perského zálivu v západní Asii o rozloze 11 437 km2. Nachází se na Katarském poloostrově, na jihu hraničí v délce 60 km se Saúdskou Arábií, zbylé strany jsou obklopeny mořem, přičemž na západě leží v jeho sousedství malý ostrovní stát Bahrajn.
Charakteristika
Většinu jeho území pokrývá vápencová poušť, na několika místech pobřeží jsou zbytky mangrovových lesů. Nejvyšším bodem je Kurajn Abú al-Baul s nadmořskou výškou 103 metrů.
Hlavním a nejdůležitějším městem v zemi je Dauhá, kde žije více než polovina obyvatel. Funguje zde mj. metro jezdící bez řidiče, měřící 76 km a mající 37 stanic.
V Kataru žije asi 2,8 milionu obyvatel (odhad z roku 2020), ale jen poměrně malá část z nich, něco přes 300 000, má katarské občanství. Ostatní jsou přistěhovalci bez nároku na občanství a výhody z toho plynoucí. Migranti tvoří 86% populace a 94% pracovní síly.
Státním náboženstvím je islám.
Má třetí největší zásoby ropy i zemního plynu na světě. Podle údajů Mezinárodního měnového fondu z roku 2020 jde proto o jednu z nejbohatších zemí světa. Oproti tomu si nijak zvlášť dobře nevede v Indexu lidského rozvoje, který vypočítává OSN, a v němž mu (navzdory bohatství) patří 45. příčka na světě (2020), tedy o osmnáct pozic horší umístění než má ČR.
Jeho vliv v oblasti Perského zálivu (i arabském světě) značně přesahuje míru, která by odpovídala jeho velikosti. Roli v tom hraje i vlivná zpravodajská televizní síť Al-Džazíra. Katar byl dokonce několikrát označen za sponzora série revolucí zvaných Arabské jaro (2011).
Politika
Od roku 1825 zde vládne dynastie Ál Thání. Současným katarským emírem a hlavou rodu je Tamím bin Hamad Ál Thání (1980), a to od abdikace svého otce roku 2013.
Nezávislým státem se stal 1971. Dlouho se tehdy jednalo o tom, zda se připojí ke vznikajícím Spojeným arabským emirátům, avšak nakonec se, spolu se zmiňovaným Bahrajnem, rozhodl pro nezávislost.
Od 2003 jde o konstituční monarchii, ústavu schválili občané v referendu většinou 98 % hlasů.
V zemi neexistují politické strany ani volený parlament, pouze poradní shromáždění o 45 členech. Katarští občané (muži i ženy) mají sice volební právo od 18 let věku, hlasovat však mohou pouze při výběru místních zastupitelstev (od 1999).
Zajímavosti
Za odpadlictví od islámu a homosexualitu hrozí trest smrti, za nemanželský sex nebo konzumaci alkoholu bičování, případně kamenování.
Od svých občanů a firem nevybírá daň z příjmu. 2017 ale zavedl daně u produktů poškozujících zdraví, například rychlého občerstvení, tabákových výrobků a příliš slazených nápojů.
Občané mají zajištěnu bezplatnou zdravotní péči a vzdělání. V posledních letech byly péčí vlády přímo v Kataru zřízeny pobočky řady amerických vysokých škol.
Úředním jazykem je arabština, ale většina obyvatel ovládá i angličtinu. Míra gramotnosti činí 82 procent.
Sport
Svou první olympijskou medaili, bronzovou, získal na letní olympiádě ve španělské Barceloně 1992, díky běžci na patnáctistovku Muhammadu Sulajmánovi (1969).
Výrazného úspěchu dosáhla mužská házenkářská reprezentace, když na domácím MS 2015 skončila na druhém místě.
Nejúspěšnějším katarským sportovcem všech dob je výškař Mutaz Essa Baršim (1991), mj. dvojnásobný mistr světa.
Země pořádala řadu sportovních akcí, například MS ve fotbale klubů 2019 a 2020, MS v atletice 2019 nebo halové MS v atletice 2010.
Fotbalová reprezentace dosáhla největšího triumfu roku 2019, když vyhrála Mistrovství Asie. 2022 sebude v něm bude konat kritizované MS ve fotbale. Vášeň k tomuto sportu dokládá skutečnost, že současný vládce je majitelem francouzského klubu Paris Saint-Germain.
2021 se zde jel první závod Formule 1 a to jako náhrada za zrušený závod v Austrálii z důvodu pandemie covidu-19. Následně měl roční pauzu a 2023 se vrátí na nový okruh se smlouvou na 10 let.
