Karel Kopáč byl hlavním organizátorem gangu pěti orlických vrahů kteří v letech 1991–1993 zavraždili pět lidí, především za účelem peněžního zisku či jiného hmotného požitku. Jejich těla (často ukrytá v sudech s louhem) shazovali na dno Orlické přehrady.
Narodil se 3. června 1960, zemřel 15. dubna 2004 (spáchal sebevraždu v kuřimské věznici, oběsil se na šňůrce od pyžama).
Kariéra
Vyučil se frézařem, ale brzy svou profesi opustil a začal pracovat jako noční vrátný v luxusních pražských podnicích. Jeho hlavním a jediným zájmem byla bojová umění která intenzivně rozvíjel. Údajně dokázal odrazit útok až 10 mužů.
Prostřednictvím trenéra karate se seznámil s velitelem speciální policejní zásahové jednotky (URNA) a začátkem roku 1990 k ní nastoupil. Zde sice patřil mezi nejlepší, ale po třech měsících ji opustil. Jako důvod uvedl nízký plat, mizernou úroveň výcviku a prosakující informace o tom, že má být útvar rozpuštěn. Poté začal pracovat jako vyhazovač v pražské "vinárně podsvětí" Narcis, kde vznikla i jeho přezdívka Karlos.
Nadále však udržoval kontakt s Martinem Tylšem (1996 odsouzen ke 2,5 roku odnětí svobody), aktivním členem útvaru. Odkupoval od něj nejen vyřazené samopaly (tzv. Škorpióny) z rušených skladů SNB ale také semtex, pancéřové pěsti, granáty a další vojenský materiál s cílem prodat jej soukromým osobám.
Postupnou spoluprací s Ludvíkem Černým Vladimírem Kunou Petrem Chodounským a svou sestrou Irenou Meierovou (jedním ze zavražděných byl její manžel) vznikla organizovaná skupina orlických zločinců.
7. ledna 1994 došlo (díky nedodržení rychlosti) k automobilové nehodě, v jejímž důsledku byl trvale upoután na invalidní vozík. Poškozená páteř mu znemožnila nejen chůzi, ale i přirozené vylučování moči a stolice.
Zatčen byl roku 1995 (těsně předtím spáchal neúspěšný pokus o sebevraždu střelením se do rozkroku), dva roky poté byl odsouzen k 21 letům odnětí svobody. Při vyšetřování každopádně jako jediný obviněný dopodrobna popsal a v rekonstrukcích předvedl veškeré podrobnosti zločinů, na nichž se podílel. Tím významným způsobem přispěl k objasnění případu.
Ve vězení se pokusil dvakrát zabít, třetí pokus mu v koupelně kuřimské káznice vyšel.
