Josef Formánek je český prozaik, reportér, redaktor a cestovatel.
Narodil se 16. června 1969 v Ústí nad Labem (tehdejší Československo).
Kariéra
Vystudoval Střední zemědělskou technickou školu v Roudnici nad Labem. 1992 spoluzaložil geografický magazín Koktejl. Téměř třináct let působil jako jeho šéfredaktor a díky tomu procestoval přes třicet zemí světa, z nichž ho nejvíce ovlivnil ostrov Siberut (viz níže). Stál také u zrodu časopisů Oceán, Everest, Fénix, Kleopatra, Nevěsta a dětského Říše divů.
Inicioval realizaci rekvalifikačního kurzu Redaktor časopisu, který probíhal přímo v redakci uvedeného periodika za spolupráce se známými fotografy, cestovateli a autory.
Do roku 2023 napsal osm knih. Debut Prsatý muž a zloděj příběhů tvořil sedm let, vyšel 2003. Létající jaguár byl vydán 2004 a jeho vznik doprovázely zajímavé okolnosti. Podařilo se mu ho vytvořit za přítomnosti veřejnosti během 11 hodina 19 minut ve výloze knihkupectví Neoluxor na pražském Václavském náměstí. Nakladatel ji za necelých 12 hodin vydal a dodal do distribuční sítě. Stala se tak nejrychleji napsanou, vytištěnou a distribuovanou knihou na světě.
Následovaly tituly Mluviti pravdu (2008), Umřel jsem v sobotu (2011), Syn větru a prsatý muž (2013), Úsměvy smutných mužů (2014), Dvě slova jako klíč (2016) a Kniha o tichu (2020).
Všechna díla spojuje autobiografičnost, ilustrace Dalibora Nesnídala (1954) a především hledání smyslu lidského života.
Je spoluautorem scénáře ke snímkům Úsměvy smutných mužů (2018) + Dvě slova jako klíč (2023) natočených na základě jeho knih. Je vyléčeným alkoholikem.
Cestování
Ostrov Siberut se nachází v Indickém oceánu západně od Sumatry, navštívil jej několikrát a považuje ho za svůj druhý domov. V letech 1997 a 2000 na něm žil přibližně půl roku. Jeho další cesta do těchto míst se konala v rámci dvouměsíční humanitární mise po prosincové vlně tsunami 2005.
Přírodní národy jej fascinují, zážitky z pobytů a setkávání s lidmi kmene Mentawaj popsal ve svém díle.
Nechal si udělat rituální mentawajské tetování celé horní části těla, jež pomocí geometrických obrazců představuje prales a Slunce – dárce života. Nosí na rukou šamanské korálky, které ho mají ochránit před zlými duchy.
Na podzim 2002 vystavoval v Národním muzeu mentawajské artefakty a fotografie v expozici pojmenované Siberut - Oči duchů. Tato akce proběhla v rámci výstavy Tajemná Indonésie, kterou pořádal s Jiřím Hanzelkou (†2003), Miroslavem Zikmundem (†2021) a Miloslavem Stinglem (†2020).
Jako dobrovolník se zúčastnil mise Českého červeného kříže a získanou materiální pomoc odvezl na Sumatru, Seychelské ostrovy a také Siberut. Při této dvouměsíční cestě podstoupil na svém milovaném ostrově šamanský rituál zasvěcení.
Snažil se zakročit proti působení misionářů v necivilizovaných pralesních oblastech. 1995 napsal otevřený dopis tehdejšímu papeži Janu Pavlu II. (†2005), na základě kterého mu byl zprostředkován rozhovor s pražským nunciem Giovannim Coppou (†2016), při kterém se mu však nedostalo pochopení.
Osobní život
Je ženatý, má tři děti: Josefa (2015), Ninu (2012) a Karolínu (1995).
Oficiální profil na Facebooku
