Jim Jones - americký vůdce náboženské sekty

James Warren „Jim“ Jones byl zakladatel sekty Chrám lidu (anglicky Peoples Temple), propagátor rasové snášenlivosti, levicových myšlenek a milovník slunečních brýlí, jež s oblibou nosil.

Narodil se 13. května 1931 v Crete (Indiana, USA), zemřel 18. listopadu 1978 v Jonestownu (Guyana, Jižní Amerika) poté, co nařídil přítomným více než devíti stům členům své sekty hromadnou sebevraždu.

Kariéra

Jeho někdejší spolužáci jej popisovali jako zvláštního chlapce, který se od útlého věku zajímal o smrt a náboženství.

V Lynnu, asi tisícovém městečku v americké Indianě, žil do roku 1965. Mezitím vystudoval vysokou školu a posléze se stal kazatelem, leč veřejné projevy mu byly blízké již v dětství, kdy řečnil na pohřbech domácích zvířat svých vrstevníků.

4. dubna 1955 založil sektu Chrám lidu, která si získala nemalý počet členů. Ve druhé polovině 60. let 20. století se jejich počet rozrostl z původních asi 80 na 20 000.

Sám sebe označoval za inkarnaci řady osobností, mimo jiné Ježíše († mezi 30 až 33), Buddhy či Lenina (†1924): zastával totiž myšlenku být tím, za koho jej členové jeho společenství chtějí mít. Zprvu měl blízko ke křesťanství, ale postupně se mu začal vzdalovat. Jeho učení bylo ovlivněno do značné míry myšlenkami komunismu či utopie, sliboval v něm, že své "ovečky" provede nebezpečenstvími kapitalismu.

Nerozděloval lidi podle barvy pleti, byl velmi empatický k problémům afroamerické komunity a velkým propagátorem rasově smíšených manželství​.

V kontextu poloviny padesátých let 20. století ve středovýchodní Indianě však tyto názory zůstaly většinovou společností nepochopeny, proto se on i jeho církev stávali předmětem pomluv a kritiky. To byl hlavní důvod pro změnu působiště: 1967 se přemístili z Indianapolisu do Ukiah v Kalifornii. V této době církev disponovala několika dálkovými autobusy, prostřednictví kterých podnikala pravidelné cesty napříč USA, aby její hlava mohla efektivněji šířit své myšlenky a také nabírat nové členy.

Každý, kdo do Chrámu lidí vstoupil, odevzdal veškerý majetek do společného vlastnictví. Protihodnotou (zvlášť zajímavou pro starší členy) bylo, že se o ně ostatní starali.

1971 přestěhoval komunitu do San Francisca​. V průběhu první poloviny 70. let u něj vzrůstala paranoia z toho, že se jím řízenou organizaci snaží někdo z vlády zničit a proto usilovně hledal místo, kam by se s ní mohl uchýlit. Od 1974 začal v jihoamerické Guyaně budovat na 3 800 akrech osadu uprostřed džungle, která dostala název Joneostown a měla být realizací zemědělské utopie odříznuté od okolní civilizace a místem soužití lidí různých ras. Společným jmenovatelem byla tvrdá práce všech lidí v této komunitě, modlitby a jeho neustálá kázání pouštěná ze záznamu do amplionů umístěných všude kolem osady.

V létě 1977 o něm vyplulo na povrch několik skandálů, mj. v podobě informací o sexuálním zneužití žen (nejmladší bylo šestnáct let) i mužů. Bývalí členové sekty informovali úřady o poměrech v ní, hovořili o praktikování brutálního bití i vraždách. To vzbudilo pozornost kongresmana Leo Ryana, který se jal celou záležitost prošetřit. Doplatil na to ovšem vlastním životem, společně s dalšími členy delegace (doplnili ji i někteří členové církve, kteří se z ní rozhodli vystoupit) byli na Jonesův rozkaz zastřeleni v listopadu 1978 před odletem z Guyany zpět do USA.

Vzhledem k tomu, že někteří členové zmíněné skupiny masakr zázrakem přežili, Jones v předtuše následků svých činů nařídil svým "ovečkám" hromadnou sebevraždu (jedem, pravděpodobně podaným v nápoji), kterou část z nich opravdu provedlo. Podle pozdějšího zvukového záznamu jednoho z vyšetřovatelů mělo ale 70 až 80 % obětí na svých tělech vpichy po injekčních jehlách a minimálně 150 z nich (pravděpodobně však více) střelná poranění. Celá událost si vyžádala více než 900 obětí, z toho asi třetiny dětí. Mezi mrtvé přibyl i sám Jones, jenž byl nalezen s prostřelenou hlavou.

Holý život si souhrou náhod zachránilo pouze několik málo lidí.

Tato největší masová sebevražda v moderní historii byla objevena až o několik dnů později. Nalezená těla byla všechna tváří k zemi, u části z nich byly viditelné stopy po vlečení.

Osobní život

Jeho otec byl veterán z 1. světové války, během hospodářské krize přišel o zaměstnání a nové již nesehnal, což kompenzoval pijáctvím. Matka ​na výchovu potomků neměla příliš času a proto ji zanedbávala, Jones byl opakovaně ponecháván v péči sousedů a příbuzných. 

Rodiče se rozešli 1945, odluka skončila rozvodem.

V červnu 1949 se oženil s Marcelina Baldwin, 1951 se přestěhovali do Indianapolisu. Měli pouze jedno biologické dítě, Stephana Gandhia (1959). Následně adoptovali šest multirasových dětí, včetně korejských a afrických. Některé z nich s nimi zemřeli během výše popsané hromadné sebevraždy.