Ještě nejsem, kým chci být je česko-rakousko-slovenský dokument, vyslaný jako kandidát na oscarové ocenění v kategorii Nejlepší cizojazyčný film, který ovšem do užšího výběru neproklouzl.
Pojednává o díle fotografky Libuše Jarcovjákové (1952), které zůstávalo dlouhou dobu širší veřejnosti neznámé, přičemž nabízí unikátní vhled do dění druhé poloviny 20. století v Československu i za jeho hranicemi.
Snímek získal Českého lva v kategoriích Nejlepší dokumentární film a Nejlepší střih (Alexander Kashcheev, 1984) a také Cenu české filmové kritiky za nejlepší dokumentární film.
Premiéra: 3. října 2024 v českých kinech, oficiálně 24. února uvedeného roku na 74. ročníku Berlinale
Režie: Klára Tasovská
Scénář: Klára Tasovská, Alexander Kashcheev
Děj dokumentu Ještě nejsem, kým chci být
Jarcovjáková je legendou světové fotografie a nespoutanou ženou, která se vzepřela všem konvencím. Její život je mozaikou fascinujících setkání a divokých příběhů – od drsného undergroundu normalizačního komunistického Československa, přes exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu, až po dramatický útěk do západního Berlína, kde byla svědkem pádu Železné opony.
Z tisíců analogových fotografií a stránek osobních deníků vznikl jedinečný dokument, který mj. nadchl publikum na festivalech v Berlíně i Karlových Varech (2025).
Zajímavosti
- Režisérka Tasovská (1980) prozradila, že vzhledem k obsahu mnoha nahých snímků má od téměř všech žijících písemný souhlas k uveřejnění.
- Jarcovjáková schovala první 2 deníky z dětství tak pečlivě, že je už nenašla, proto se snímek začíná odvíjet až od jejích 17 let.
Oficiální trailer
