Jan Masaryk, známý také jako Jan Garrigue Masaryk, byl československý diplomat a politik, syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka
Narodil se 14. září 1886 na Královských Vinohradech (tehdy samostatná obec v Rakousko-Uhersku), zemřel 10. března 1948 v Praze.
Kariéra
Na obecné škole měl dobrý prospěch, ale na malostranském reálném gymnáziu se výrazně zhoršil. Školní výsledky zůstaly špatné i po přechodu na Akademické gymnázium. V roce 1906 se nedostavil k maturitě a odcestoval do USA. Zde jej podporovaly matčiny sestry. Nejprve žil v New Yorku a přivydělával si jako poslíček a jinými špatně placenými pracemi. Od 1907 pracoval ve Craneově slévárně. Jeho pracovní morálka však byla špatná. Po večerech hrával na klavír. Mezi říjnem 1912 a 1913 pobýval ve zvláštní škole ve Vinelandu ve státě New Jersey, kde mu byla diagnostikována mírnější forma schizofrenie
1913 se vrátil do Evropy, v letech 1915–1918 sloužil u 8. vozatajského praporu v Haliči Uhrách a později Itálii. Choval se disciplinovaně, staral se o koně a dle svých slov ani jednou nevystřelil. Válku skončil v hodnosti poručíka a se stříbrnou medailí za statečnost 2. třídy.
1919 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí, do října 1920 působil jako chargé d’affaires ve Washingtonu. V období 1920–1925 vykonával funkci osobního tajemníka Edvarda Beneše tehdy ministra zahraničních věcí ČSR. V roce 1925 se stal čs. vyslancem v Londýně. Měl charisma, byl schopný řečník a zábavný společník, ovšem tyto vlastnosti nepomáhaly, pokud si měl získat přístup do vysokých anglických konzervativních kruhů.
Během mnichovské krize v září 1938 předal britskému premiérovi Neville Chamberlainovi oficiální československou nótu, kterou se na poslední chvíli pokoušel (neúspěšně) zvrátit anglickou politiku appeasementu
Po mnichovské dohodě na funkci vyslance rezignoval a koncem prosince odplul do USA. Po okupaci zbytku Československa (březen 1939) se přesunul zpět do Londýna, kde se roku 1940 stal ministrem zahraniční exilové vlády
Pokračoval ve veřejných vystoupeních, spolupracoval s českým vysíláním BBC (Volá Londýn) a svými relacemi si získal velkou popularitu. Byl zastáncem poválečného vysídlení Němců z ČSR, pravidelně navštěvoval naše letce během jejich boje o Anglii.
V červnu 1945 za ČSR podepsal v San Franciscu Chartu Spojených národů 1946 vedl československou delegaci na Pařížské mírové konferenci, konané od července do října. Smířil se s orientací vlasti na Sovětský svaz proto zůstal na postu ministra zahraničí i ve vládě poválečné Národní fronty Jeho víra v možnost demokratizace SSSR však rychle vyprchala, nejpozději poté, co J. V. Stalin zakázal československou účast na Marshallově plánu
Byl jedním ze tří ministrů, kterým byly komunisty v září 1947 poštou zaslány krabičky s výbušninou (tzv. Krčmaňská aféra
Při únorové krizi 1948 odmítl rezignovat spolu s ostatními nekomunistickými členy vlády Klementa Gottwalda
Nad ránem 10. března 1948 byl nalezen mrtev pod oknem koupelny svého bytu v Černínském paláci (dodnes sídlo Ministerstva zahraničních věcí Jeho smrt není dosud zcela objasněna. Existují celkem tři teorie: podle jedné šlo o vraždu (byl z okna vyhozen), podle druhé o sebevraždu (sám vyskočil) a dle třetí o nehodu, když se pokoušel po římse utéci před neohlášenou nebezpečnou návštěvou, a přitom uklouzl.
Po roce 1989 vzniklo několik filmů, v nichž se jeho postava objevila, např. České století (2013, díl Všechnu moc lidu Stalinovi), Masaryk (2016), Milada (2017) nebo Toman (2018).
Po něm pojmenovanou Pamětní stříbrnou medaili uděluje velvyslanec nebo generální konzul České republiky, v zastoupení ministerstva zahraničních věcí, a to osobnostem za šíření dobré pověsti ČR ve světě.
Osobní život
Měl sestry Alici (1879 až 1966), Eleanor (1890, zemřela ve čtyřech měsících), Olgu (1891 až 1978) a bratra Herberta (1880 až 1915).
V lednu 1925 se oženil s Frances Crane Leatherbee, dcerou podnikatele Charlese R. Cranea a sestrou tehdejšího amerického velvyslance v Praze. Ta měla z prvního manželství tři děti (Charlese, Roberta Jr. a Richarda Cranea).
Bezdětné manželství s ním ovšem skončilo rozvodem v roce 1931.
Dlouho se stýkal s americkou spisovatelkou a hudební kritičkou Marcií Davenport (1903 –1996) které slíbil, že pokud odejde do exilu, ožení se s ní. To ovšem nedodržel.
Vystřídal řadu milenek, měl také zkušenosti s měkkými i tvrdými drogami
