Izrael - stát v Asii

Izrael je stát v jihozápadní Asii. Leží na Blízkém východě a sousedí s Libanonem a Sýrií na severu, Jordánskem na východě, Egyptem na jihozápadě, Středozemním mořem na západě a zanedbatelně i Rudým mořem ve svém nejjižnějším místě. Okupuje palestinská území Západního břehu Jordánu na východě + Pásma Gazy na jihozápadě a syrské Golanské výšiny severovýchodně.

Na severu je hornatý, podél moře je úrodná pobřežní planina, na východě velká sníženina s Mrtvým mořem, na jihu poušť.

Dělí se na šest distriktů, na ploše 22 000 km² žije 10 milionů obyvatel. Proklamovaným hlavním městem je Jeruzalém, Tel Aviv je největším a hospodářským centrem země. Dalšími velkými sídly jsou Haifa, Rišon le-Cijon a Petach Tikva. Většinu obyvatel tvoří Židé (76 %), největší menšinou jsou Arabové (19 %). Úředním jazykem je hebrejština, zvláštní status má arabština.

Historie

O jeho vznik usilovalo sionistické hnutí od konce 19. století, odvolávalo se na biblickou myšlenku země izraelské. Po první světové válce ustanovila Organizace spojených národů (OSN) Britský mandát Palestina s cílem vytvořit „domovinu pro židovský lid“. 1947 schválila jeho rozdělení na dva státy – židovský a arabský. Přestože Liga arabských států tento plán odmítla, Izrael na jeho základě vyhlásil 14. května 1948 nezávislost a v následující v rozšířil své hranice nad rámec plánu OSN (viz níže).

Od té doby trvá mezi Izraelem a sousedícími arabskými zeměmi konflikt (vyústil v několik válek a desetiletí násilí) trvající dodnes. S Egyptem a Jordánskem však už podepsal mírové smlouvy (viz níže).

Charakteristika

Je demokratická unitární parlamentní republika s prezidentem jako hlavou státu, zákonodárným orgánem je jednokomorový Kneset. Jde o vyspělou zemi s rozvinutou ekonomikou, podle hrubého domácího produktu je 47. největší na světě. Je členem OSN, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, programu NATO Středomořský dialog a mnoha dalších mezinárodních programů a organizací.

Nejvyšší bod: Har Meron (1208 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Hustota zalidnění: 453 až 481 obyv./km² (29. na světě)
Vznik: 14. května 1948
Měna: Nový izraelský šekel

Nezávislost a první střety

V den vyhlášení jeho nezávislosti (viz výše) žilo na území někdejšího britského mandátu 1,2 miliónu Arabů a 650 tisíc Židů. Druhý den po této události jej armády pěti arabských států napadly, a rozpoutaly tak první arabsko-izraelskou válku. Po více než roce bojů bylo vyhlášeno příměří a stanoveny dočasné hranice, známé jako Zelená linie. Jordánsko anektovalo území Judeje a Samaří, známé spíše jako Západní břeh Jordánu, a Východní Jeruzalém. Egypt převzal kontrolu nad Pásmem Gazy.

Dle odhadů OSN během tohoto konfliktu opustilo zemi na 711 tisíc Arabů a osud těchto uprchlíků dodnes zatěžuje vzájemné vztahy.

První léta židovského státu byla poznamenána obrovskou imigrační vlnou přeživších holocaustu a Židů, kteří byli vyhnání z arabských zemí. Do roku 1958 vzrostla populace Izraele z 800 tisíc na 2 miliony. Nově příchozí byli většinou nemajetní a ubytováváni v provizorních uprchlických táborech.

1956 vypukla Suezská krize, způsobená tím, že Egypt znárodnil Suezský průplav a uzavřel Tiranskou úžinu. Izrael se rozhodl spojit s Francií a Spojeným královstvím, zaútočil na něj a pokusil se získat zpět přístup k Rudému moři. Dobyl sice Sinajský poloostrov, pod diplomatickým tlakem USA a Sovětského svazu (SSSR) se však stáhl výměnou za právo plavit se v Rudém moři a průplavu.

Počátkem následující dekády se mu podařilo v Argentině unést Adolfa Eichmanna (†1962), tvůrce „konečného řešení“ židovské otázky, a postavit ho před soud. Dotyčný je dodnes jediným člověkem odsouzeným izraelským soudem k trestu smrti.

Konflikty a mírové dohody

Arabské státy považovaly jeho existenci za nelegitimní a v 1964 vznikla Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), jež deklarovala cíl „dosáhnout zničení Izraele“. 1967 shromáždili Egypt, Sýrie a Jordánsko své armády u jeho hranic, Egypt vyzval k odchodu mírové jednotky OSN a opět mu zablokoval přístup k Rudému moři. Tyto kroky Izrael chápal jako přípravu k válce a rozhodl, že udeří první. Šestidenní válka mu přinesla rozhodující vítězství a ovládnutí území Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy, Sinajského poloostrova, Golanských výšin a Východního Jeruzaléma.

Na přelomu 60. a 70. let palestinští ozbrojenci provedli řadu teroristických útoků proti jeho cílům po celém světě, mimo jiné šlo o masakr sportovců na letní olympiádě v Mnichově 1972. Izrael odpověděl Operací Boží hněv, pokusem své tajné služby Mosad zlikvidovat strůjce německého útoku.

6. října 1973, v den židovského svátku Jom kipur, na něj překvapivě zaútočily Egypt a Sýrie. Jomkipurská válka skončila 26. října jeho konečným vítězstvím, zaznamenal ovšem těžké ztráty.

Po dlouhých letech nadvlády socialistů vyhrál 1977 ve volbách do izraelského parlamentu poprvé pravicový Likud. Tentýž rok zemi nečekaně navštívil egyptský prezident Anwar Sadat (†1981) a o dva roky později podepsal s Menachem Begin (†1992) ve Washingtonu mírovou smlouvu, podle níž se pak Izrael stáhl ze Sinajského poloostrova.

1978 podnikl, v reakci na palestinský teroristický útok, Operaci Lítání, při níž došlo k obsazení jižního Libanonu a vytlačení jednotek OOP z této země. Za vlády Likudu rovněž došlo k rozsáhlé expanzi izraelských osad na území Západního břehu Jordánu, která přinesla růst napětí s palestinskými Araby.

7. června 1981 v rámci operace Opera vybombardoval jaderný reaktor v Osiraku, protože se obával, že by ho Irák mohl použít k výrobě jaderných zbraní. 1982 zasáhl do libanonské občanské války, aby zničil základny, z nichž OOP ostřelovala raketami jeho severní oblasti, což vedlo k první libanonské válce. Z většiny tohoto státu se stáhl 1986, ale v tzv. nárazníkové zóně setrval až do května 2000.

1987 vypukla tzv. první intifáda, arabské povstání proti izraelské přítomnosti v Pásmu Gazy a území západně od Jordánu. Během války v Perském zálivu (1991) podporovala OOP a mnoho palestinských Arabů Saddáma Husajna (†2006) a jeho raketové útoky proti Izraeli.

Téhož roku proběhla za vlády Jicchaka Šamira (†2012) Madridská konference průlomová tím, že se u jednoho stolu sešly znepřátelené strany, jejichž představitelé spolu přímo hovořili poprvé od války za nezávislost. Během 1992 docházelo k přímým schůzkám mezi Izraelci a Araby v různých městech po celém světě. Tentýž rok vyhrál volby Jicchak Rabin (†1995). Tzv. Mírová dohoda z Osla byla podepsána v září 1993 ve Washingtonu. Z ní vyplývalo, že má být po přechodnou dobu pěti let na území Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy ustanovena Palestinská samospráva. 1994 byla podepsána Izraelsko-jordánská mírová smlouva.

Podepsání dohod z Osla narazilo na obou stranách na odpor radikálů, což mírový proces značně zkomplikovalo. Na palestinské politické scéně začala sílit opozice, a to zejména Hamás a Palestinský islámský džihád. V Izraeli se proti nim vymezila strana Likud a další pravicová uskupení, sám Rabin byl 4. listopadu 1995 zavražděn pravicovým židovským radikálem Jigalem Amirem (*1970).

Za vlády Benjamina Netanjahua (1949) byl podepsán tzv. Hebronský protokol, fakticky znamenající předání města Hebron Palestinské autonomii a stažení izraelské armády z části tohoto města. V říjnu 1998 bylo podepsáno Memorandum od Wye River, jež přineslo postoupení 13 % území Západního břehu Jordánu palestinským Arabům a úpravu statusu některých oblastí.

Za vlády Ehuda Baraka (*1942) se izraelská armáda stáhla z jižního Libanonu (květen 2000) a bylo zahájeno vyjednávání s předsedou Palestinské autonomie Jásirem Arafatem (†2004). V červenci 2000 se uskutečnil summit v americkém Camp Davidu, kde Barak nabídl plán na založení Palestinského státu, ale jednání s Arafatem nakonec selhala. Po tomto ztroskotání vypuklo v září 2000 další povstání Palestinců, tzv. druhá intifáda.

V předčasných volbách v únoru 2001 se stal novým premiérem Ariel Šaron (†2014). Během vlády prosadil plán na jednostranné stažení z Pásma Gazy i výstavby bezpečnostní bariéry kolem Západního břehu Jordánu. 2006 však utrpěl mozkovou mrtvici, po níž upadl do kómatu. Premiérský post tak převzal Ehud Olmert (*1945). V červenci téhož roku začala druhá libanonská válka, která mj. znamenala ostřelování severu Izraele libanonskou ší'itskou milicí Hizballáh. Konflikt trval několik týdnů a příměří bylo uzavřeno 14. srpna.

V listopadu 2007 souhlasili tehdejší premiér Olmert a palestinský prezident Mahmúd Abbás (*1935) s jednáním nad všemi spornými tématy izraelsko-palestinského konfliktu.

Trvalou bezpečnostní hrozbu pro něj znamená již zmíněné opakující se ostřelování ze strany palestinských radikálních skupin z okupovaného Pásma Gazy. Od roku 2005, kdy se Izrael z tohoto území jednostranně stáhl, na něj byly z této oblasti vypáleny desítky tisíc raket. Z toho důvodu byl vyvinut a rozmístěn protiraketový systém Železná kopule, pomáhající snižovat riziko zasažení civilních oblastí. Sám o sobě však raketovou a minometnou hrozbu odstranit nemůže, kvůli čemuž proběhlo několik vojenských akcí. Na přelomu let 2008 a 2009 se jednalo o operaci Lité olovo, v listopadu 2012 o Pilíř obrany a mezi červencem a srpnem 2014 Ochranné ostří.

Hamás páchá v Izraeli zvěrstva: Únosy dětí, zneužívání žen a nekončící masakr na civilistech

Po útoku Hamásu 7. října 2023 vypukla válka v Pásmu Gazy. USA a evropské státy podpořily Izrael, zatímco většina zemí třetího světa vyzvala k zastavení bojů a kritizovala jeho způsob vedení války. Na konci roku 2023 jej obvinila Jihoafrická republika z páchání genocidy Palestinců u Mezinárodního soudního dvora a 2024 tento vydal na představitele Izraele i Hamásu zatykače z důvodu podezření z páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

2025 eskalovaly izraelské útoky do íránsko-izraelské války. 28. února 2026 provedly USA a Izrael koordinované vojenské údery proti několika íránským cílům, čímž došlo k eskalaci dlouhodobého napětí mezi těmito zeměmi. V průběhu rozsáhlé série koaličnách raketových úderů v rámci operace Epic Fury nejmenovaný izraelský představitel uvedl, že bylo nalezeno tělo Alího Chameneího. Po jeho smrti byla země bez nejvyššího vedení, 8. března byl nakonec zvolen nový nástupce v úřadu nejvyššího vůdce - Modžtaba Chámeneí (*1969), syn Alího.

Američané eskalují konflikt s Íránem. Bombardovali jaderná zařízení, Trump pohrozil dalšími útoky

Světem otřásla nová válka. Izrael za pomoci USA tvrdě udeřil na Írán

Vztahy s Československem (ČSR) a Českou republikou (ČR)

V počátečních letech své existence měl s ČSR velmi dobré vztahy. I přes embargo OSN mu totiž poskytovalo vojenskou a hospodářskou pomoc, v době první arabsko-izraelské války (viz výše) životně důležitou. Po změně izraelské politiky Sovětského svazu však ČSR začalo naopak podporovat a vyzbrojovat Egypt, a Izrael se tak stal až do převratu v listopadu 1989 nepřátelskou zemí.

Mezi ČR a ním existuje řada bilaterálních smluv. Bezvízový styk se mezi oběma státy vztahuje výhradně na turistiku.

Obrana a bezpečnost

Jeho obranné síly se skládají z pozemních, letectva a námořnictva. Vznikly 1948 během války za nezávislost transformací Hagany a několika dalších polovojenských organizací. Armáda při svých operací vychází z informací vojenské zpravodajské služby Aman spolupracující s Mosadem a bezpečnostní službou Šin Bet. Izraelské síly jsou jedny z nejzkušenějších a nejlépe připravených armád světa.

Většina Izraelců je v 18 letech povolána k povinné vojenské službě. Muži slouží tři roky, ženy dva a vojenskou službu je třeba vykonat ještě před nástupem na vysokou školu. Poté muži prodělávají každoroční několikatýdenní vojenské cvičení až do svých zhruba čtyřiceti let.

Alternativou pro osoby, které získají osvobození z různých důvodů, je národní služba, jež zahrnuje práci v nemocnicích, školách a jiných sociálně prospěšných programech.

Armáda je vybavena vyspělými zbraňovými systémy buď navrženými a vyrobenými v Izraeli, nebo zahraničními partnery, zejména USA. Mj. od jomkipurské války (viz výše) vyvinul vlastní síť špionážních satelitů a později i vlastní bitevní tank Merkava, který nebyl nikdy prodán do zahraničí. Od svého založení vynakládá na obranu významný podíl HDP.

Není signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a je pravděpodobné, že je vlastní, což ale nikdy nepotvrdil ani nevyvrátil. Ve spolupráci s Jihoafrickou republikou údajně provedl 1979 úspěšný jaderný test na námořní plošině v severní části Antarktidy.

Náboženství

Je často označován jako Židovský stát. Zákon o návratu zaručuje všem Židům majícím židovské předky (ale i konvertitům) právo na získání izraelského občanství.

Jeruzalém má díky Zdi nářků, Chrámové hoře, mešitě Al-Aksá a bazilice Svatého hrobu zvláštní místo v srdcích Židů, muslimů i křesťanů. Další důležitá náboženská místa se nacházejí v Judejských horách, mezi ně patří například místo narození Ježíše a Ráchelin hrob v Betlémě či Jeskyně patriarchů v Hebronu.