Ivan Miloš Havel byl český vědecký pracovník a ředitel Centra pro teoretická studia, společného pracoviště pražské Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Jeho starším bratrem byl dramatik a prezident Václav Havel.
Narodil se 11. října 1938 v Praze, zemřel 25. dubna 2021 v Košíku (okres Nymburk).
Kariéra
Roku 1966 absolvoval obor Automatizace a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. 1971 získal doktorát na Kalifornské univerzitě v Berkeley (obor Teorie počítačů). 1979 musel opustit zaměstnání v Akademii věd (konkrétně Výzkumný ústav silnoproudé elektrotechniky), do roku 1989 pracoval jako programátor v družstvu invalidů Meta. 1992 se habilitoval v oboru Umělá inteligence na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, od 2018 přednášel na její Přírodovědecké fakultě.
V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století organizoval neoficiální filozofické a vědecké bytové semináře, podílel se i na vydávání samizdatové literatury. Od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra.
V Centru pro teoretická studia (spuluzakládal jej 1990, od 2008 byl jeho ředitelem) se zabýval mj. kybernetikou, umělou inteligencí, robotikou, kognitivními vědami a filozofickými otázkami s těmito obory souvisejícími. Zde rovněž vedl dvousemestrální transdisciplinární seminář. Od 1990 působil také jako šéfredaktor časopisu Vesmír, ve volných chvílích maloval pérovky v něm uveřejňované. Angažoval se též ve Skautu, kde měl přezdívku Puzuk.
Byl členem správní rady Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, Nadace Občanského fóra, od 2005 předsedou správní rady Libri prohibiti a členem členem vědecké společnosti Academia Europea, založené 1988 v Cambridge.
Napsal řadu vědeckých studií, esejistických úvah, monografií i próz. Získal Zlatou medaile Univerzity Karlovy (2008), Cenu Václava Bendy udělenou Ústavem pro studium totalitních režimů (2012), od 2017 byl čestným členem České společnosti pro kybernetiku a informatiku.
Osobní život
Jeho první manželkou byla Květa (rozená Vašková), s níž měl syny Prokopa (1974) a Vojtěcha. Druhou pak Dagmar (1951), dcera předního slovenského fyzika Dionýza Ilkoviče (vzali se 1988).
Jeho rodině byly v restitucích vráceny Palác Lucerna (stará se o něj jeho žena, na níž jej převedl) a Barrandovské terasy (připadly manželce jeho bratra Dagmar, která je prodala).
