Greta Garbo – nejnovější zprávy a fotografie

Greta Garbo, slavná švédská filmová herečka, která zazářila v němém i zvukovém filmu a stala se jednou z nejslavnějších hollywoodských hereček té doby, se narodila 18. září 1905 ve Stockholmu, zemřela 15. dubna 1990 v New Yorku.

Nejznámější filmy a seriály

Gösta Berling (Elizabeth Dohna)
Ulička, kde není radosti (Greta Rumfort)
Žena upír (Elena)
Tělo a ďábel (Felicitas)
Moderní Carmen (Leonora Moreno)
Anna Kareninová (Anna Kareninová)
Božská žena (Marianne)
Rozpoutaná vášeň (Arden Stuartová)
Anna Christie (Anna Christie)
Mata Hari (Mata Hari)
Královna Kristýna (královna Kristýna)
Dáma s kaméliemi (Marguerite Gautierová)
Ninočka (Ninotchka)
Žena dvou tváří (Karin Borg Blakeová)

Kariéra

Navštěvovala dívčí školu, kterou ukončila ve svých 13. letech. Následně se starala o svého nemocného otce, který, když jí bylo 14 let, zemřel. Na střední školu nenastoupila a začala pracovat. Nejprve pomáhala v kadeřnictvís mytím vlasů, pak se stala prodavačkou klobouků ve stockholmském obchodním domě PUB, kde ji následně nafotili do reklamního katalogu klobouků, pak začala účinkovat i v reklamě. Na základě toho si ji všimnul švédský režisér Erik Arthur Petschler, který jí následně nabídnul menší roli ve švédské komedii Luffar-Petter. Mimo jiné se svou sestrou Alvou Marií začaly navštěvovat různé konkurzy. V roce 1922 začala studovat herectví na škole Royal Dramatic Training Academy ve Stockholmu, kde se seznámila se slavným režisérem Mauritzem Stillerem, který ji začal připravovat na hereckou kariéru. Na jeho podnět si změnila své původní jméno Greta Lovisa Gustafsson na Greta Garbo. Účinkovala například ve filmu Gösta Berling z roku 1924, který Mauritz Stiller režíroval. V roce 1925 si zahrála v dramatu Ulička, kde není radosti z roku 1925, po boku své pozdější hollywoodské herecké kolegyně, Marlene Dietrich.

V roce 1925 odcestovala společně s Mauritzem Stillerem do USA a v Hollywoodu začala působit u společnosti Metro-Goldwyn-Mayer. První pozitivní divácký ohlas přišel již s prvními filmy, které zde natočila. Snímkem, který ji zajistil popularitu, se stalo melodrama Moderní Carmen z roku 1926. Téhož roku si zahrála například ještě ve filmu Žena upír či Tělo a ďábel. Přestože při příjezdu do USA neuměla anglicky, svůj počáteční nedostatek odstranila a zvládla následně příchod zvukového filmu. Prvním jejím takovýmto snímkem, ve kterém si zahrála cizinku, se stal film Anna Christie z roku 1931. Za tuto roli byla nominována na Oscara a brzy na to se zařadila mezi nejžádanější herečky Hollywoodu.

Její herecká kariéra se ocitla na vrcholu ve 30. letech 20. století. Diváky zaujala svým osobním charismatem a zdánlivě smutným a lhostejným hereckým projevem a tajemnou erotičností. Celkem natočila 28 filmů a celkem třikrát byla nominována na Oscara. Mezi nejznámější filmy, ve kterých účinkovala, patří například Anna Kareninová z roku 1927, Mata Hari z roku 1931, Královna Kristýna z roku 1933, Dáma s kaméliemi z roku 1936 či Ninočka z roku 1939. Byla velmi disciplinovanou herečkou, kdy scény točila tzv. na první dobrou“, neúčastnila se svým filmových premiér a odmítala, aby její jméno bylo užíváno v rámci reklamy. Rovněž také neposkytovala interview, neměla ráda pozornost novinářů a popularitu všeobecně vůbec. Po divácky neúspěšném filmu Žena dvou tváří z roku 1941 se rozhodla udělat si, co se týče herectví, do konce 2. světové války přestávku. Před kameru se však už nikdy nevrátila. Věnovala se cestování a zahradničení, žila v ústraní a do konce svého života neposkytla žádný rozhovor. V roce 1954 jí byla udělena cena Oscar za celoživotní tvorbu.

Osobní život

Greta Garbo, vlastním jménem Greta Lovisa Gustafsson se narodila ve Stockholmu, v dělnické čtvrti Södermalm, matce Anně Lovise, která pracovala v továrně na džem, a otci Karlu Alfredovi Gustafsson, který pracoval jako dělník, jako nejmladší sourozenec bratra Svena a sestry Alvy Marie. Pocházela z chudé rodiny. Starala se o svého otce, který onemocněl a zemřel, když jí bylo 14 let.

Vztah navázala například s hollywoodským hercem Johnem Gilbertem. Občas se spekulovalo o její sexuální orientaci, například i díky blízkému přátelství s básnířkou Mercedes de Acosta, avšak toto se nikdy zcela nepotvrdilo. Mezi její blízké přátele patřil i dirigent Leopold Stokowski. Od 40. let začala sbírat umění.V roce 1953 si koupila byt na Manhattanu v New Yorku, kde bydlela až do své smrti. Zemřela v nemocnici 15. 4. 1990 na následky zápalu plic a selhání ledvin.

Se zdravotními problémy se potýkala již dříve. V roce 1984 se vyléčila z rakoviny prsu. Později musela pravidelně docházet na dialýzu kvůli problémům s ledvinami.

Urna s jejím popelem byla uložena na stockholmském hřbitově.