Český herec František Filipovský se narodil 23. září 1907 ve městě Přelouč. Zemřel 26. října 1993 ve věku 86 let v Praze. Je pohřben na Olšanských hřbitovech. V pražských Satalicích byla na jeho počest pojmenována ulice.
Nejznámější role
Kariéra
František Filipovský ztvárnil přes stovku filmových rolí. Kromě toho byl též výtečným dabérem. Proslavil se zejména geniálním dabingem francouzského herce Louise de Funèse Na počest Františka Filipovského se každoročně v jeho rodné Přelouči udílí „Cena Františka Filipovského nejlepším dabérům.
František Filipovský se narodil do rodiny do rodiny flétnisty orchestru Prozatímního divadla, skladatele a kapelníka Františka Filipovského staršího. Právě po svém otci zdědil umělecké nadání. František hrál už od dětství na rozličné hudební nástroje a zpíval v kostele na kůru.
Navštěvoval kurz při obchodní akademii v Chrudimi, vedle toho se zapojoval do různých studentských představení. Poté odešel do Prahy, kde v letech 1929 až 1933 studoval filozofii na Univerzitě Karlově. Zaměřil se na dějiny umění a estetiku. V té době také vystupoval i režíroval na několika pražských divadelních scénách. Studia na univerzitě zůstala nedokončena, namísto toho se naplno věnoval herectví.
Svou profesionální kariéru započal v Osvobozeném divadle, z kterého se pak přesunul do Švandova divadla na Smíchově. Léta válečná strávil v angažmá v žižkovském Moderním divadle a v divadle Uranie. V roce 1945 se dostal do Národního divadla členem jeho činoherního souboru byl až do roku 1992. Ztvárnil nespočet divadelních rolí. V Národním divadle hrál například Parazita ve hře Ze života hmyzu nebo Harpagona ve hře Lakomec (Tylovo divadlo). Účinkoval zvláště ve zpěvohrách a byl předurčen zejména pro komické role.
Do povědomí diváků se dostal díky filmům a televizi. František Filipovský byl 1. května 1953 u zahajovacího vysílání Československé televize. Stal se dokonce prvním naším hercem, který dostal možnost vystoupení a živé improvizace na obrazovce. V té době už měl dvě desítky let zkušeností s filmem.
Svou první filmovou roli si střihl v dramatu Před maturitou (1932). Už předtím se mihl jako komparz například ve filmu C. a k. polní maršálek. Ve 30. a 40. letech dostával malé role, často úředníky. Objevil se například ve filmech Lidé na kře, Klapzubova jedenáctka či Katakomby. Hrál také tajemníky, účetní, číšníky, krejčí, doktory atd.
Pro diváky se stal populárním díky rolím studentů ve filmech Škola základ života a Cesta do hlubin študákovi duše. Studenty ztvárnil, když mu bylo přes třicet.
Větší role přišly po druhé světové válce. Hrál například astrologa v komedii Císařův pekař - Pekařův císař, Mejzlíka v Andělu na horách, starého čerta v pohádce Hrátky s čertem tajného policajta v Dobrém vojáku Švejkov a mnoho dalších.
V 70. letech dostával role vyzrálých mužů (Vražda v hotelu Excelsior, Pane, vy jste vdova!, Čtyři vraždy stačí, drahoušku!). Později pak hrál dědečky a penzistky. Jednoho bravurně vystřihl v sérii Dušana Kleina Básníci. Jeho posledním filmem byl Zuřivý reportér, ve kterém hrál žebráka. Jeho úplně poslední rolí byl Blekota v pokračování Arabely (Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek).
V roce 1958 získal titul Zasloužilý umělec a v roce 1984 Národní umělec.
Osobní život
Za manželku si vzal v roce 1937 Hildu Kvičinskou, se kterou měl dceru Pavlínu Filipovskou a syna Jana Filipovského. Jan pracoval do své smrti jako fotolaborant v ČTK. Pavlína zdědila po svém otci herecké nadání a stala se zpěvačkou a herečkou. Vzala si za muže hudebníka Petra Spáleného.
Vnučkou Františka Filipovského je redaktorka a moderátorka Pavlína Wolfová (rozená Spálená).
