Fero Fenič – nejnovější zprávy a fotografie

Fero Fenič, občanským jménem František Fenič, je slovenský a český režisér, scenárista, producent, filmový organizátor a televizní i filmový podnikatel.

Narodil se 20. března 1951 v Nižné Šebastové (část Prešova, tehdejší Československo).

Nejznámější (jím režírované) filmy a dokumenty

Diadém (1979)
Tam a späť (1981)
Brehy nehy (1983)
Džusový román (1984)
Vlak do dospělosti (1989)
Zvláštní bytosti (1990)

Kariéra

Střední všeobecně vzdělávací školu (dnes gymnázium) absolvoval v Prešově, 1969 nastoupil na katedru žurnalistiky Filosofické fakulty bratislavské Univerzity Komenského. Po třech letech se přihlásil na Katedru dokumentární tvorby FAMU v Praze.

Již jeho školní práce byly oceňovány na významných studentských filmových festivalech. I proto získal roční stipendium na římské Centro sperimentale di cinematografia (1977), nejstarší filmové škole světa, kde mj. napsal svou diplomovou práci. Po ukončení FAMU (1978) absolvoval roční vojenskou základní službu v Československém armádním filmu jako asistent režie, poté se stal zaměstnancem Štúdia krátkých filmov Slovenské filmové tvorby v Bratislavě-Kolibě (1979 až 1985). Zde natočil řadu, výhradně autorských, dokumentů.

Pro „politickou nespolehlivost a protisocialistické smýšlení“ byl z tohoto místa ovšem vyhozen a živil se jako průvodce cestovních kanceláři (1985 až 1989).

V období nastupujícího politického uvolňování přelomu let 1988 a 1989 mu bylo umožněno působit v Krátkém filmu Praha​, 1989 ař 1990 pracoval ve Filmovém studiu Barrandov.

Po listopadu 1989 začal na výzvu studentů působit jako vedoucí pedagog katedry dramatické tvorby FAMU (1990 až 1994), ale postupně v něm dozrálo rozhodnutí založit vlastní filmovou a televizní produkční společnost, v níž chtěl vytvořit základnu pro nezávislou dokumentární tvorbu.

Nazval ji Febio (Feničův Biograf). Od založení (1991) vyprodukovala více než 1300 dokumentárních filmů pro všechny české celoplošné televize i další objednatele, navíc kolem sebe shromáždila více než 155 režisérů a režisérek.

Výrazně přispěla k popularitě dokumentu jako svébytné disciplíny mezi širokou večejností, např. první díly cyklu GEN (1993) sledovalo přes 60 % diváků.

Autorsky se podílel i na několika dílech cyklu Česká soda (1993 až 1998) a vytvořil i její celovečerní střihovou filmovou verzi (1997), která byla v ČR prvním filmem zkopírovaným z videa. Je rovněž podepsán pod sériemi Cestománie ​(1999 až 2006) či GENUS ​(1995 až 1996).

Jeho dokument Tam a späť byl 1990 oceněn jako ten nejlepší let 1969 až 1989 mezi (v tomto období) zakázanými snímky.

S kolektivem spolupracovníků vytvořil 2008 rozsáhlou knižní encyklopedii Fenomén Febio, která podrobně mapuje dějiny stejnojmenného studia od jeho vzniku.

Po dvaceti letech se rozhodl značku Febiofest prodat za 25 milionů korun společnosti Mezinárodní filmový festival Praha, nadále však zůstal jeho prezidentem (do 2012 byl majitelem a ředitelem).

V Čechách žije od roku 1972, od 1993 má též české občanství.

Hlavní město Praha mu 1. března 2016 udělilo, jako prvnímu filmaři v jeho historii (a také jako jedinému rodilému Slovákovi po roce 1989), čestné občanství.

Východoslovenský Prešov mu v červnu 2009 udělil svou výroční Cenu města a Mezinárodní filmový festival Art film fest Košice jej v červnu 2018 ocenil Cenou prezidenta festivalu. Získal též plzeňskou Cenu 1. června 1953 za společenskou a politickou publicistiku.

19. prosince 2011 vydal prohlášení s výzvou přejmenovat letiště Praha-Ruzyně na letiště Václava Havla.

Osobní život

Vyrostl v rodině zemědělců jako poslední z pěti dětí.

Miluje film, knihy, hudbu, divadlo, architekturu, výtvarné umění, cestování, moře, hory, přírodu a posezení s přáteli u dobrého jídla a pití.

Když 2009 sestavil magazín Colour Planet žebříček 15 nejvlivnejších homosexuálů v oblasti českých médií, politiky, kultury a byznysu, umístil jej v něm na třetí místo.

Pravidelně se účastní pochodů gayů a lesbiček Prague Pride, kvůli čemuž se dostal i dosporu s bývalým prezidentem Václavem Klausem (1941).