Falco – nejnovější zprávy a fotografie

Falco, občanským jménem Johann Hölzel, byl jedním z největších umělců rakouské pop-music 80. a 90. let 20. století, který jako první německy zpívající zpěvák dosáhl prvního místa v americké hitparádě časopisu Billboard.

Za jeho života bylo prodáno přibližně 60 milionů nosičů s jeho nahrávkami.

Narodil se 19. února 1957 ve Vídni, zemřel 6. února 1998 v Puerto Plata (Dominikánská republika).

Nejznámější písničky

Rock Me Amadeus
Der Kommissar
Jeanny
Vienna Calling
Coming Home
Auf der Flucht

Kariéra

Rodiče si velmi brzy všimli jeho hudebního talentu. Na čtvrté narozeniny mu proto koupili klavír a zapsali jej na hodiny hudby. Nedlouho poté profesor vídeňské akademie nazval jejich syna „malým Mozartem“.

1963 začal chodit do základní katolické školy Schule für Piaristen, kde již v prosinci vystoupil poprvé veřejně. 1967 přešel studovat na vídeňské reálné gymnázium.

V šestnácti jej ovšem opustil. Při výkonu vojenské služby se naučil hrát na baskytaru. Nějakou dobu se pak živil různými způsoby, začal též vystupovat se skupinou Umspannwerk. Mimo to více než tři semestry navštěvoval Vídeňskou jazzovou konzervatoř.

1977 odjel do západního Berlína na zkušenou, aby zde následoval svůj vzor, Davida Bowieho (†2016). Zůstal tam přes rok a hrál v různých rockových kapelách. Po návratu do Vídně začal vystupovat v tzv. „rockovém divadle“ se skupinou Hallucination Company.

V té době se také přejmenoval na Falco. Bylo to na počest východoněmeckého skokana na lyžích Falko Weisspfloga (1954), jehož viděl v Turné čtyř můstků. Písmeno„k“ změnil ve jméně na „c“ proto, aby byl pseudonym světově přístupnější a atraktivnější.

Nedlouho poté jej pozval ke spolupráci Stefan Weber, lídr kultovního anarchistického rockového divadla Drahdiwaberl.

1979 nahrál svůj první sólo singl Chance To Dance, který se však dočkal svého vydání až devět let po jeho smrti, a to pod názvem Falco's 1. – Chance To Dance/Summer.

Jeho dalším velkým úspěchem bylo v roce 1982 první album Einzelhaft, které z něj udělalo mezinárodní hvězdu i milionáře. Bohužel v tomto období začaly i jeho první (a dlouhodobé) problémy s alkoholem.

Po vydání druhého alba Junge Römer získal v Rakousku Zlatou desku. Historickou událostí v německy zpívaném popu pak byla jeho kompletně zfilmovaná verze pro televizi. Tato videoshow nesla název Helden von Heute – Die Show a její některé části byly točeny mimo jiné i v hotelu Chelsea na Manhattanu.

1985 ukončil spolupráci s Robertem Pongerem (1950) a navázal ji s producentským duem bratří Roba (1955) a Ferdiho (1956) Bollandových. Tehdejší popularita filmu režiséra Miloše Formana (†2018) Amadeus (z roku 1984) jim byla inspirací k napsání skladby ukazující postavu tohoto hudebního skladatele z úplně nového pohledu. Píseň Rock Me Amadeus okamžitě ovládla žebříčky hitparád v Rakousku i Německu, o něco později se stala také číslem jedna ve Velké Británii, v březnu 1986 se s ní jako první německy zpívající umělec probojoval i na první místo hitparády americké.

V témže roce zorganizoval první významný koncert ve Vídni na Radničním náměstí.

V období 1987 až 1991 se ocitl ve tvůrčím útlumu, do popředí se vrátil 1992 se singlem Titanic. V červnu 1993 vystoupil na nejlepším koncertě své kariéry ve Vídni na Donauinsel před 100000 diváky.

1995 se pod novým pseudonymem T>>MA opět vrátil na špici hitparád písní Mutter, der Mann mit dem Koks ist da, laděnou ve stylu techno.

K jeho novým projektům patřil i ten, který již nestačil dokončit, a na jehož základě už neměl dále vystupovat jako živá osoba, ale v kybernetické podobě.

1995 také působil ve Vídeňské škole poezie. Posledním singlem, vydaným za jeho života, byl ten s názvem Naked (1996).

Na jaře 1996 se přestěhoval do Dominikánské republiky, kde bydlel v městečku Puerto Plata. Téměř dva roky pracoval na novém albu s názvem Out of the dark (into the light). Byl ale soustavně nespokojený s finálními nahrávkami, proto je stále upravoval.

V únoru 1998 zahynul při automobilové nehodě. Přibližně v 16:40 do jeho auta narazil výletní autobus, jehož řidič jel nepřiměřenou rychlostí a strávil za to následující tři roky ve vězení. Spekuluje se však o tom, že ve skutečnosti šlo o promyšlenou sebevraždu.

Jeho tělo bylo převezeno do Vídně letadlem zásluhou jeho dlouholetého přítele Niki Laudy (†2019). Pohřeb se konal na Ústředním vídeňském hřbitově za účasti přibližně 4 tisícovek lidí.

Zmiňované album Out of the dark bylo vydáno měsíc po jeho smrti.

V roce 2000 představil Theater des Westens z Berlína muzikál s názvem Falco meets Amadeus, který je hrán dodnes.

2005 získal posmrtně cenu Amadeus-Awards v kategorii nejlepší hudba na DVD.

Jeho život zfilmoval rakouský režisér Thomas Roth (1965) ve snímku Falco: Verdammt, wir leben noch! z roku 2008.

Osobní život

Jako jediný přežil komplikovaný porod trojčat. Jeho matka byla v té době zaměstnána v prádelně, otec Alois se živil jako nekvalifikovaný dělník.

1968 otec rodinu opustil a od té doby Johanna vychovávaly maminka, babička a spolu s nimi sousedka, kterou měl velmi rád.

1985 se v Grazu seznámil se svou pozdější manželkou, herečkou Isabellou Vitković, která ovšem byla ještě v té době provdána za jiného muže.

I přes to se z nich stal pár a v březnu 1986 se jim narodila dcera Katharina Bianca Vitković (1993 se ovšem dověděl, že není jejím biologickým otcem). Vzali se potají rok poté v Las Vegas, leč jejich svazek vydržel pouhých deset měsíců, následně se rozvedli.