Emmanuel Jean-Michel Frédéric Macron je od roku 2017 francouzský prezident a spolukníže Andorry, poitik a bývalý investiční bankéř.
Narodil se 21. prosince 1977 v Amiens.
Kariéra
Po maturitě na Lyceu Jindřicha IV. v Paříži studoval na prestižních vysokých školách. 2004 absolvoval École Nationale d'Administration (ENA) ve Štrasburku. V období 1999 až 2001 byl asistentem francouzského protestantského filozofa Paula Ricoeura (†2005) pro jehož rozsáhlé poslední dílo zpracovával poznámkový aparát a seznam literatury.
V letech 2004 až 2008 pracoval jako inspektor (vládní ředitel) na francouzském ministerstvu financí. Tehdy se stal také členem Socialistické strany. Později se ale této politické příslušnosti vzdal a začal pracovat jako investiční bankéř v soukromém bankovním domě Banque Rothschild & Cie. V závěru svého působení zde (2012) sjednal významnou dohodu mezi švýcarskou společností Nestlé a americkým farmaceutickým koncernem Pfizer, za což byl odměněn částkou několika milionů eur. Jednalo se o prodej všech provozoven a patentů zmiňované firmy na výrobu dětské výživy v USA koncernu Nestlé, který za tuto transakci zaplatil 11,9 miliardy dolarů.
Od srpna 2014 zastával funkci ministra hospodářství ve vládě Manuela Vallse (1962), na kterou v srpnu 2016 rezignoval, aby se mohl věnovat své kampani pro volbu francouzského prezidenta v následujícím roce. V jejím druhém kole 7. května 2017 zvítězil proti kandidátce pravicové strany Front national, Marine Le Pen (1968), a to se ziskem 66,06 % hlasů. Úřadu se ujal v průběhu setkání se svým předchůdcem Françoisem Hollandem (1954) v Elysejském paláci 14. května.
Jeho politické postoje jsou středové a sociálně-liberální. Zprvu podpořil politiku „otevřených dveří“ pro imigranty a uprchlíky. 2017 označil francouzskou koloniální minulost v Alžírsku za „zločin proti lidskosti“, což způsobilo ztrátu přízně mnoha jeho voličů, čemuž nepomohla ani jeho snaha zvýšit věkovou hranici pro odchod do důchodu.
Zvláště francouzská levice je vůči jeho osobě nesmiřitelná. Radikálně socialistický politik Jean-Luc Mélenchon (1951) jej dokonce nazývá „banditou“.
Od 2018 se rovněž potýká s požadavky Hnutí žlutých vest. 26. října téhož roku oficiálně navštívil Českou republiku. Na Pražském hradě se setkal s prezidentem Milošem Zemanem (1944) a tehdejším premiérem Andrejem Babišem (1954).
3. března 2022 oznámil druhou kandidaturu do úřadu francouzského prezidenta. Mandát se mu podařilo obhájit.
Je držitelem řady vyznamenání, např. francouzského velkokříže Národního řádu za zásluhy (2017), dánského rytíře Řádu slona (2018), finského velkokříže s řetězem Řádu bílé růže (2018), řeckého velkokříže Řádu Spasitele (2017) atd.
Osobní život
Jeho otec Jean-Michel Macron (1950) je lékař a vysokoškolský profesor neurologie. Matka Françoise (rozená Noguès) pracuje jako posudková lékařka pro úřadovnu sociálního pojištění. Rodiče se 2010 rozvedli, otec je podruhé ženatý.
Má sestru Estelle a bratra Laurenta, dále dvě nevlastní dcery a jednoho nevlastního syna (viz níže).
Od 2007 je ženatý s o 24 let starší Brigitte Marie-Claude Macron (rozenou Trogneux, 1953), pocházející ze zámožné rodiny výrobců čokolády. Vzali se v přímořském letovisku Le Touquet-Paris-Plage.
Byla jeho učitelkou francouzštiny a latiny na jezuitském gymnáziu La Providence v severofrancouzském Amiensu. Seznámili se v roce 1993, když mu bylo patnáct a navštěvoval druhý ročník gymnázia.
Byla také vedoucí školního divadla, ve kterém hrál. Poté, co se vyrojily pověsti o jejich vztahu, což způsobilo rozruch i v obou rodinách, odešel Macron na přání svých rodičů do Paříže, kde se zapsal na poslední rok gymnaziálního studia na zmiňovaním Lyceu Jindřicha IV.
Pár však zůstal spolu zprvu tajně, později otevřeně.
Brigitte má tři děti ze svého předchozího manželství: syny Sébastiena (1975), Laurence (1977) a dceru Tiphaine (1984).
Když se její manžel André-Louis Auzière (†2019) dozvěděl pravdu o vztahu své manželky, okamžitě opustil společnou domácnost. Rozvedli se 2006.
