Ed Gein - americký masový vrah

Edward Gein byl americký sériový vrah všeobecně považovaný za kanibala a nekrofila, sám však nikdy tyto praktiky nepřiznal. Inspiroval spisovatele i filmaře (viz níže) a stal se synonymem pro tzv. "vraha od vedle".

Narodil se 27. srpna 1906 La Crosse Couty (Wisconsin, USA), zemřel v 77 letech 26. července 1984 v Madisonu (Wisconsin, USA).

Život a vražedné řádění

Původ jeho zvrácené psychiky je třeba hledat už v dětství, které strávil na rodinné farmě u Plainfieldu v americkém Wisconsinu, a to s matkou, otcem a bratrem Henrym. Matka Augusta byla náboženská fanatička, která vštěpovala oběma synům, že svět je prohnilé místo plné hříchu a ženy v něm pak nástrojem ďábla. Předčítala z Bible pasáže o boží pomstě i trestu a své syny často verbálně napadala + označovala za nicky.

Otec George, zlomený alkoholik, byl jen lidským stínem bez jakékoliv autority. V tomto toxickém prostředí vyrůstal v izolaci a strachu (matka mu zakazovala navazovat přátelství), což formovalo jeho pokřivené vnímání reality i vztahů. Jeho jediným únikem z dusivé samoty bylo čtení, v němž vynikal. Fascinovala ho ženská kostra a fantazíroval o sexu.

Důsledky výše popsané výchovy se brzy projevily. Ve škole byl outsiderem a terčem posměchu pro své chování, často propadal náhlým a nevysvětlitelným záchvatům smíchu.

1. dubna 1940 otec zemřel na selhání srdce způsobené alkoholismem. Jeho smrt zanechala oba bratry napospas realitě života a především pod ještě silnějším vlivem dominantní matky.

Začali si přivydělávat brigádami v podobě příležitostných prací, při kterých získali pověst spolehlivých pracantů. Ed byl vnímán jako sympatický a oblíbený u dětí, které často hlídal, za zavřenými dveřmi farmy ovšem rostlo napětí. Henry si totiž začal stále více uvědomovat zhoubný vliv matky a nebál se tento názor dávat najevo.

16. května 1944 došlo k tragédii, která dodnes vyvolává otázky. Během vypalování porostu na farmě Henry zemřel. Ed, který požár ohlásil, tvrdil, že bratra ztratil z dohledu, ale následně zavedl záchranáře přímo k jeho tělu. Ačkoliv byla smrt oficiálně uzavřena jako nehoda, na hlavě oběti byly nalezeny podezřelé modřiny. Spekuluje se, že Henryho rostoucí kritika vůči matce mohla Eda vyprovokovat k násilí.

Po této události Augusta prodělala dvě mrtvice a její zdraví se rapidně zhoršilo. 29. prosince 1945 zemřela. Pro Eda to znamenalo ztrátu jediného člověka, ke kterému měl v životě blízko, bytosti, která ho sice tyranizovala, ale také formovala. Podle psychologů ztratil nejen svou jedinou lásku a přítele, ale i morální kompas. Tato událost se stala klíčovým spouštěčem, který otevřel dveře jeho nejtemnějším fantaziím.

Zabednil její ložnici i obývací pokoj a vytvořil z nich svatyni. Zatímco dům kolem něj chátral, on sám unikal do světa brakových časopisů plných příběhů o nacistických zrůdnostech a kanibalismu. Obzvláště ho fascinovala Ilse Kochová (†1967), dozorkyně z Buchenwaldu, nechvalně proslulá výrobou předmětů z lidské kůže. Přežíval ve svém izolovaném světě, kde se jeho zvrácené myšlenky začaly nebezpečně propojovat s realitou.

Mezi lety 1947 a 1952 začal své fantazie realizovat. Podnikl desítky nočních výprav na tři místní hřbitovy, kde exhumoval čerstvě pohřbené ženy středního věku, které mu připomínaly matku. Později tvrdil, že byl během těchto činů ve stavu podobném transu a často si plně neuvědomoval, co dělá. Z ostatků těl, která si přinášel domů, začal vyrábět hrůzné předměty, např. misky z lebek, stínidla na lampy z kůže a další morbidní trofeje. Jeho posedlost mrtvými se stávala stále hmatatelnější.

V prosinci 1954 překročil další pomyslnou hranici. Mary Hogan, majitelka motorestu v Portage County poblíž jeho farmy, náhle beze stopy zmizela. Na místě činu zůstala jen krvavá podlaha, což zprvu ukazovalo na loupežné přepadení. Policisté byli při vyšetřování bezradní a neměli se čeho chytit. Pravda začala vyplouvat na povrch až o tři roky později, kdy vyšetřovatelé nalezli její pozůstatky. Gein se k této vraždě u následných výslechů přiznal.

Jeho mysl se propadala stále hlouběji do šílenství a touha vzkřísit matku nabrala děsivou podobu. Chtěl se stát ženou, respektive Augustou. Neschopen přijmout skutečnost její smrti, rozhodl se pro sebe vytvořit oblek z kůže a orgánů jiných žen. Chtěl se do něj navlékat a symbolicky se tak proměnit v bytost, která mu byla nejbližší.

Tento rituál byl projevem jeho naprostého odtržení od reality a patologické touhy splynout se zesnulou matkou. Pozdější psychiatrické zprávy odhalily, že si oběti typově vybíral podle Augusty. Tato zvrácenost ho během deseti let přivedla ke dvěma vraždám, které mu byly dokázány a z nichž byl usvědčen. Kromě již zmíněné Mary Hogan šlo o Bernice Worden v roce 1957, majitelku železářství. Její syn Frank našel ve zmíněném obchodě jen stopy krve a účtenku za galon nemrznoucí směsi, vystavenou právě na Geinovo jméno, který byl ještě téhož večera bez odporu zatčen.

Když zástupce šerifa vstoupil do kůlny na jeho pozemku, naskytl se mu šílený pohled. Tělo Worden viselo za kotníky z trámu, bez hlavy a vykuchané jako ulovená zvěř. Toto otřesné odhalení ovšem bylo jen začátkem, dům byl doslova muzeem smrti plným předmětů vyrobených z lidských ostatků.

Jeho prohledávání odhalilo sbírku, která otřásla i těmi nejzkušenějšími vyšetřovateli. Našli misky vyrobené z lidských lebek, stínidla na lampy a potahy na židle z lidské kůže, pás z bradavek, korzet z ženského torza a kamaše z lidských nohou. Na sloupcích postele byly jako trofeje nasazeny lebky, v krabicích od bot ležely ukryté další části těl.

Před policisty tak stál případ nemající obdoby. Gein se mj. přiznal k devíti případům vykrádání hrobů, ale skutečný počet obětí zůstával nejasný. V době bez testů DNA museli kriminalisté identifikovat ostatky pomocí pečlivé fyzické rekonstrukce. Zvláštní pozornost věnoval státní vyšetřovatel podezřelé smrti jeho bratra Henryho, tušil totiž, že se za ní může skrývat ještě starší a temnější tajemství.

Odhalení zločinů si vyžádalo i další, byť nepřímou oběť. Šerif Art Schley, který vedl úvodní výslech a byl jedním z prvních mužů v domě hrůzy, se z prožitého šoku nikdy nevzpamatoval. Bylo mu teprve 32 let a uvedený úřad zastával pouhých šest týdnů. Traumatizující zážitky ho psychicky zničily a začal trpěl vážnými zdravotními problémy. Krátce předtím, než měl roku 1968 svědčit, zemřel na selhání srdce.

Zprávy o Řezníkovi z Plainfieldu, jak média začala Geinovi přezdívat, se rozšířily jako lavina. Malé městečko se proměnilo v epicentrum mediálního honu za senzací. Novináři a zvědavci z celé země zaplavili městečko v touze spatřit monstrum a jeho dům. Zatímco místní tisk se snažil zachovat důstojnost obětí, celostátní média soutěžila o nejsenzačnější titulek. Podobně jako v jiných případech se také začal šířit morbidní humor, kterým se lidé snažili vyrovnat se šokujícím zjištěním, že vrah žil celá léta mezi nimi.

Soudní procesy v letech 1957 a 1968 přitáhly pozornost celých USA. Při prvním stání byl shledán psychicky nezpůsobilým a soud ho poslal do státní psychiatrické léčebny. Druhý ho uznal vinným z vraždy Worden, ale zároveň právně nepříčetným v době činu. To znamenalo, že zbytek života stráví v psychiatrickém zařízení, nikoliv vězení.

Posudky odhalily, že nebyl typickým sériovým vrahem. Jeho diagnóza zněla schizofrenik trpící psychotickými epizodami. Odborníci se shodli, že jeho stav byl přímým důsledkem extrémní psychické traumatizace v dětství.

V březnu 1958 Geinova farma za záhadných okolností shořela. Mnozí se domnívali, že šlo o žhářství ze strany místních, kteří se chtěli zbavit děsivého symbolu a vrátit svému městu alespoň zdání klidu.

Zbytek života strávil v psychiatrických ústavech, nejprve v Central State Hospital a později v Mendota Mental Health Institute. Jeho žádosti o propuštění byly vždy zamítnuty jako příliš rizikové. Postupně se začal jeho zdravotní stav zhoršovat.

Zemřel na respirační selhání způsobené rakovinou plic. Byl pohřben na hřbitově v Plainfieldu vedle své matky a dalších rodinných příslušníků. Jeho hrob zůstal neoznačený, protože původní náhrobek byl opakovaně ničen vandaly, kteří si z něj odštipovali kousky jako suvenýry, až byl 2000 definitivně ukraden celý.

Vědecký přínos pro forenzní psychologii

Jeho případ se stal milníkem. Poprvé komplexně zdokumentoval propojení nekrofilie a patologického chování spojeného s identifikací s matkou v kontextu těžké duševní poruchy. Pomohl odborníkům lépe pochopit, jak toxické rodinné prostředí a neléčená psychóza mohou vést k nepředstavitelnému násilí. Zjištění, že jeho motivací nebyl sadismus, ale dezorganizované psychotické impulzy, změnilo pohled na kategorizaci vrahů a komplexnost lidského násilí.

Odraz v kultuře

• Jeho případu si všiml spisovatel Robert Bloch (†1994). V jeho románu Psycho vystupuje majitel motelu Norman Bates převlékající se za svou matku a trpící schizofrenií. Román zpracoval v roce 1960 režisér Alfred Hitchcock (†1980) ve svém stejnojmenném filmovém hororu.
• Režisér Tobe Hooper (†2017) natočil 1974 horor Texaský masakr motorovou pilou inspirovaný některými skutečnostmi z tohoto případu. Vypráví o skupince mladistvých, kteří se dostanou na opuštěnou farmu plnou znetvořených kanibalů. 2003 vznikl stejnojmenný remake.
• Americká thrashmetalová kapela Slayer se inspirovala jeho osudem při komponování skladby Dead Skin Mask.
• 1974 byl natočen další hororový film vycházející z jeho příběhu, kanadsko-americký snímek Deranged.
• Jeho ženským převlekem se inspiroval spisovatel Thomas Harris (1940) při psaní postavy vraha Buffalo Billa. Kniha Mlčení jehňátek se stala bestsellerem. Stejnojmenný film získal 1992 pět Oscarů.
• 2007 vznikl videofilm Ed Gein: The Butcher of Plainfield.
• Norská kapela Combichrist jmenuje ve své písni God Bless celou řadu sériových vrahů, mezi nimi i jeho.
• Byla jím inspirována i skladba Nothing to Gein z debutové alba L.D. 50 z roku 2000 od americké kapely Mudvayne.
• Rakouská kapela Bloodsucking zombies from outer space 2005 vydala píseň Good Old Ed.
• 2012 se objevil ve druhé sérii seriálu American Horror Story: Asylum. Jeho postava se jmenovala Dr. Oliver Thredson a ztvárnil jej Zachary Quinto (1977). Byl zde zobrazen jako Krvavá tvář a při zabíjení žen si nasazoval masku ušitou z lidské kůže.

Třetí řada osmidílného netflixovského hitu Monstrum: Příběh Eda Geina (2025) rozdělila diváky.