Eduard Izotov, ruský herec, kterého proslavila role Ivana v proslulé ruské pohádce Mrazík, jenž ho zapsala do povědomí diváků po celém světě, se narodil 11. 11. 1936 v Bělorusku v tehdejším Sovětském svazu, zemřel 8. 3. 2003 v Moskvě.
Nejznámější filmy a seriály
V tichu stepi
Silnější než uragán (Jevgenij Morozenko)
Ahoj, děti! (Tolja)
Mrazík (Ivan)
Ohněm, vodou a trubkami
Moře v plamenech
Za rekoj, granica
Muž v civilu
Slovo má obhajoba
Muž jak se patří
Otec Sergej
seriál Otcy i děti
Kariéra
V letech 1954 až 1959 studoval herectví na Gerasimovově kinematografickém institutu (VGIK). Po absolvování školy nastoupil do angažmá ve Státním divadle filmového herce v Moskvě. Jeho talentu si všiml i režisér Sergej Kazakov, který ho obsadil do jedné z hlavních rolí ve filmu V tichu stepi z roku 1959. Následně si zahrál například v dobrodružném dramatu Silnější než uragán z roku 1960 či dramatu Ahoj, děti! z roku 1962, kde si zahrál pionýrského vedoucího Kolku, Tolju.
Obrat v jeho kariéře a nebývalou slávu mu přinesla proslulá pohádka Mrazík z roku 1964, kde ztvárnil jednu z hlavních postav, nezapomenutelného, pohledného a do sebe zahleděného mladíka Ivana, kterého napraví dobrosrdečná a krásná Nastěnka v podání herečky Nataljy Sedych.
Následně si zahrál opět vedle své herecké kolegyně Nataljy Sedych například v pohádce Ohněm, vodou a trubkami z roku 1967. Dále se pak například objevil v dramatu Slovo má obhajoba z roku 1977. Svůj herecký a pěvecký talent uplatnil i v muzikálu Líbej mě, Káťo! v hlavní roli Fredyho. Zahrál si i v seriálu Otcy i děti z roku 1983 a věnoval se rovněž dabingu.
V roce 1983 byl zatčen, když se pokoušel na ulici v centru Moskvy nezákonně směnit se svou tehdejší partnerkou, redaktorkou Irinou Ladyžinskou, tisíc amerických dolarů a několik zlatých mincí za ruble. Díky přímluvě jeho hereckých kolegů byli odsouzeni pouze ke třem letům vězení. Za dobré chování byli nakonec propuštěni po dvou a půl letech. Jeho hereckou kariéru a osobní život však tato událost výrazně poznamenala.
Během své herecké kariéry si zahrál ve více než 80 filmech a v roce 1999 získal za svou práci ocenění Zasloužilý umělec Ruské federace.
Osobní život
Jeho matka byla Anna Iosifovna Izotova. Jeho otec, Konstantin Iosifovič Izotov, byl vojákem z povolání.
Do prvního manželství vstoupil ještě za studia na institutu se svojí spolužačkou Ingou Budkevič. Vzali se tajně, protože jeho matka pro něj měla vyhlédnutou jinou partnerku. V roce 1960 se jim narodila dcera Veronika, která se rovněž později stala herečkou. Po 24 letech se jejich manželství rozpadlo. Později se mu narodila vnučka Dina.
Po uvěznění a následném propuštění s následující partnerkou, redaktorkou Irinou Ladyžinskou, měl podlomené zdraví a dobře na tom nebyl ani po psychické stránce. Následně utrpěl několik mozkových příhod, kvůli kterým si špatně pamatoval texty a tak nemohl vykonávat svou hereckou profesi. Měl problémy i s pohybem a následná komplikovaná zlomenina nohy ho upoutala na invalidní vozík. Kvůli špatnému psychickému stavu byl trvale hospitalizován v psychiatrické léčebně, kdy už nepoznával lidi ze svého okolí, a kde 8. 3. 2003 zemřel.
