Koncert v rouškách
Česká filharmonie - symfonický orchestr
Česká filharmonie (v období 1918 až 1992 Československá) je symfonický orchestr sídlící v Praze. Založena byla roku 1896, koncertní činnost zahájila vystoupením v Rudolfinu pod vedením Antonína Dvořáka (†1904).
Od sezóny 2018/2019 je jejím šéfdirigentem a hudebním ředitelem americký dirigent ruského původu Semjon Byčkov (1952) a to s úvazkem do roku 2028. Hlavními hostujícími dirigenty se stali Jakub Hrůša (1981) a Tomáš Netopil (1975).
Generálním ředitelem byl ke konci roku 2024 (od února 2011) David Mareček (1986).
Historie
Její výše zmíněný historicky první koncert se konal 4. ledna 1896. Prvním šéfdirigentem se stal 1901 Ludvík Čelanský (†1931), v letech 1903 až 1918 orchestr vedl Vilém Zemánek (†1922), kterému se jej, i přes značné finanční problémy, podařilo stabilizovat.
Po vzniku samostatného Československa (1918) se 1919 stal šéfdirigentem Václav Talich (†1961). Ten vedl těleso až do roku 1941, uskutečnil s ním téměř 1 000 koncertů a je považován za zakladatele jeho interpretační tradice.
Od 1942 stál v jeho čele Rafael Kubelík (†1996), než po komunistickém převratu v únoru 1948 emigroval. Dalších dvacet sezón, do emigrace po srpnu 1968, byla role šéfdirigenta svěřena Karlu Ančerlovi (†1973), pod jehož vedením získal orchestr na světové hudební scéně pověst špičkového hudebního tělesa. Jeho orientace směřovala na českou klasickou, zejména soudobou, hudbu. Ančerl nejen navázal na tradici předchůdců, ale rovněž obohatil repertoár o díla zahraničních autorů, např. Igora Stravinskeho (†1971), Richarda Strausse (†1949), Bély Bartóka (†1945), Dmitrije Šostakoviče (†1975), Sergeje Prokofjeva (†1953) atd. Léta jeho vedení jsou považována za období největšího uměleckého rozkvětu orchestru. Po něm převzal dirigentské vedení Václav Neumann (†1995), s nímž je spjata etapa do roku 1990.
Po listopadu 1989 se v krátkých intervalech na postu šéfdirigenta vystřídali Jiří Bělohlávek (†2017, do 1992), Gerd Albrecht (†2014, do 1996), Vladimir Ashkenazy (1937, do 2003), od posledního uvedeného roku orchestr vedl Zdeněk Mácal (†2023). 2007 však rezignoval na základě špatných ohlasů ze strany médií, kterých neustále přibývalo. Své koncerty však nezrušil a následně ve filharmonii působil jako stálý dirigent.
Jeho post od 114. koncertní sezony 2009/10 převzal Izraelec Elijahu Inbal (1936), který v čele setrval do 2011. Pak jej nahradil znovu Bělohlávek, jenž 1. ledna 2017 prodloužil smlouvu až do 2022. 31. května uvedeného roku ovšem zemřel a jeho nástupcem se stal již zmiňovaný Byčkov.
Její renomé od počátku existence zvyšovalo i hostování mezinárodně uznávaných osobností. Jednou z nich byl i Gustav Mahler (†1911), který s ní roku 1908 řídil v Praze světovou premiéru své Sedmé symfonie.
Seskupení pravidelně spolupracuje i s dalšími světovými dirigenty, kteří se rovněž podílejí na výstavbě jeho repertoáru.
Nejmladším koncertním mistrem v historii tělesa se v roce 2011 stal tehdy 23letý houslista Josef Špaček (1986), první ženou na tomto postu pak v roce 2019 houslistka Olga Šroubková (1993).
Koncertní činnost
K pozitivnímu budování její mezinárodní pověsti značně přispívá i účinkování v zahraniční. Svou pověst na evropských scénách si orchestr budoval již před 1. světovou válkou, výrazně se prosazoval ve Velké Británii (od 1902), kde hostuje dodnes, především na BBC Proms a na festivalu ve skotském Edinburghu.
První zámořský zájezd – tehdy vůbec nejrozsáhlejší koncertní turné, které kdy jakýkoli orchestr uskutečnil – směřoval v roce 1959 do Austrálie, Japonska, Číny, Indie na Nový Zéland a do tehdejšího Sovětského svazu. Zatímco do zmíněné Číny se filharmonie vrátila poprvé po 42 letech až roku 2001, v Japonsku již orchestr natolik zdomácněl, že jeho každoroční účinkování (mj. v tokijské Suntory Hall) se stalo již pravidelnou součástí tamních koncertních sezón.
První turné do USA a Kanady se uskutečnilo 1965. Jubilejní desáté turné ve Spojených státech amerických absolvovala 2004 se skladbami Dvořáka a Leoše Janáčka (†1928).
Pravidelně koncertuje i na na festivalech ve Vídni, Salcburku, Londýně či Budapešti, samozřejmostí je její nahrávací činnost.
Ocenění
- Deset francouzských Grand Prix du disque de l´Académie Charles Cros, první z nich za Ančerlovu nahrávku Symfonických fantazií Bohuslava Martinů (†1959, 1960).
- Pět Grand Prix du disque de l´Académie de disque français a Cannes Classical Awards – tuto cenu získala filharmonie zatím naposledy 2003 za Dvořákovy skladby s dirigentem a specialistou na českou hudbu sirem Charlesem Mackerrasem (†2010).
- První Cenu Hanno R. Ellenbogenové za výjimečnou službu veřejnosti spolu s dirigentem a klavírním virtuosem Ashkenazym. Sekundárním recipientem se stal český pianista Lukáš Vondráček (1986).
- Spolu s Pavlem Štěpánem (†1998) získala dvakrát cenu Wiener Flötenuhr za nejlepší mozartovskou nahrávku roku Supraphonline.
- Obdržela i řadu dalších mezinárodních ocenění jak se svými, tak hostujícími dirigenty, šéfdirigenty, ale i sólisty.
