Bořek Šípek byl světoznámý český výtvarník, architekt, designér a vysokoškolský učitel, známý zejména jako tvůrce skleněných uměleckých objektů a nábytku, případně hlavní architekt správy Pražského hradu z období prezidenta Václava Havla (†2011).
Narodil se 14. června 1949 v Praze (tehdejší Československo), zemřel 13. února 2016 tamtéž.
Kariéra
1968, po ukončení umělecké průmyslovky, emigroval společně se svou sestrou do Západního Německa. V Hamburku absolvoval architekturu, zároveň s ní studoval ve Stuttgartu filosofii. 1979 získal doktorát na Fakultě architektury na Technické univerzitě v řeckých Delfách.
1983 přesídlil do nizozemského Amsterdamu. Zde založil vlastní architektonické a designové studio Aletrego, přičemž si jej italská nábytkářská firma Driade vybrala jako jednoho ze svých dvorních návrhářů.
1989 založil v Praze další umělecké studio. 1990 byl jmenován profesorem architektury a designu, působil na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, tuto činnost ukončil 1998.
V Novém Boru 1991 pak společně s Petrem Novotným a Liborem Fafalou založili sklářskou firmu Ajeto, v březnu 2012 (v rámci projektu Šípek Team) novou sklárnu Studio Anežka (jako jediné místo pro výrobu svého originálního designového skla).
V období 1992 až 2002 působil ve funkci hlavního architekta správy Pražského hradu. Pro Havla vytvořil řadu artefaktů a po Slovinci Josipu Plečnikovi (†1957) se stal jediným člověkem, jenž zasáhl do architektonické a výtvarné podoby hradních interiérů. Pro jejich reprezentativní prostory vznikly pod jeho vedením unikátní lustry a další svítidla, vázy, soubory nápojového skla, skleněné součásti nábytku a ostatní vybavení.
1999 byl jmenován profesorem architektury a designu na Univerzitě průmyslového designu ve Vídni. 2004 vytvořil scénu a kostýmy pro operu Nagano, 2007 cenu pro vítěze historické soutěže České televize O korunu krále Karla. V září 2008 instaloval první velkou výstavu českých umělců v čínském Pekingu.
2005 až 2012 byl děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Zde založil i nový studijní obor Environmental Design.
Byl také uměleckým ředitelem společnosti Czech Deco Team – sdružení architektů, designérů, výrobců a dovozců designového nábytku, kteří se rozhodli spolupracovat na společných realizacích a přispět k propagaci českého designu.
Jeho díla je možné nalézt v mnoha sbírkách světových galerií a muzeí (New York, Amsterdam, Paříž, Londýn, Soul, Bejrút, Tokio, Bangkok, Šanghaj atd.), další práce jsou (či byly) v soukromých sbírkách Micka Jaggera (1943), Boba Dylana (1941), Karla Lagerfelda (†2019), Jeana-Paula Gautiera (1952) a dalších.
V letech 2013 až 2014 se podílel na rozjezdu Projekt Havel's Place, projektu sítě veřejných míst pro dialog. Jeho venkovní instalace mají podobu dvou křesílek (židlí) postavených u malého kulatého stolku jehož středem prorůstá živý strom. Celek symbolizuje místo k setkávání, přemýšlení a diskutování v duchu Havlových ideálů.
Je držitelem řady mezinárodních ocenění, např. Rytíře umění a literatury Francouzské republiky (1991), nizozemské Ceny za užitné umění a architekturu prince Bernharda (1993) atd.
Osobní život
Jako sedmiletý se musel vyrovnat se smrtí otce, o devět let později zemřela i jeho matka (oba na rakovinu).
Jeho poručníkem se následně stal sklářský mistr René Roubíček (†2018), který přispěl k tomu, že si zvolil sklářství jako svůj hlavní obor.
Hovořil pěti jazyky.
V Nizozemsku se oženil s anglickou tanečnicí a choreografkou Bambi Uden. Z manželství (1983 až 2009) se narodili synové Milan (1984) a Dalibor (1986).
Jeho následující partnerkou byla zpěvačka Leona Machálková (1967), která mu v lednu 2003 porodila syna Artura (v Thajsku). Seznámil je zpěvák Karel Černoch (†2007).
Rozešli se 2009, krátce po jeho oficiálním rozvodu se zmíněnou manželkou. Okouzlila jej totiž českošvýcarská podnikatelka Zuzana Mausová. Ani tento vztah však neměl dlouhého trvání.
Od roku 2015 trpěl rakovinou slinivky. Té nakonec i podlehl.
